Rádio Vaticana

Arménie. 1. Papež na božské liturgii, kterou sloužil katolik Karekin II. na náměstí sv. Tiridata v Ečmiadzinu. Setkání Petrova nástupce s katolickými biskupy arménského ritu.
2. Společná deklarace papeže Františka a katolika Karekina II.
3. Návštěva v klášteře Khor Virap, nejvýznamnějším poutním místě Arménie.

„Kéž arménská církev putuje v pokoji a kéž je mezi námi plné společenství,“ přání vyslovené papežem Františkem v jeho poslední promluvě na arménské půdě může být mottem třetího a závěrečného dne apoštolské cesty do Arménie.
Svatý otec slavil ráno soukromou mši svatou v kapli, která pro něho byla připravena v rezidenci patriarchy Karekina II., kde byl hostem po celou dobu své návštěvy. Koncelebroval s ním apoštolský nuncius arcibiskup Marek Solczynski a sekretář arménské nunciatury. Prvním bodem nedělního programu pak bylo setkání s 14 katolickými biskupy arménského obřadu a 12 kněžími, kteří v Arménii působí, ve vstupní hale apoštolského paláce v Ečmiadzinu.

V třímiliónové Arménii čítá katolická komunita zhruba 280 tisíc věřících, kterým slouží 3 biskupové a 27 kněží. Zhruba jednou tolik arménských katolíků žije v diaspoře. Neformálního setkání s papežem se účastnili rovněž arménští biskupové ze zahraničí. Jak řekl Vatikánskému rozhlasu P. Rafal Krawczyk, který v Arménii působí, místní katolíci jsou velmi zbožní, na jejich osudech se však podepsaly tragické události minulého století: arménská genocida, 70 let sovětského režimu a velké zemětřesení v roce 1988:

„Pokud jde o arménský katolicismus, spojujeme ho s unií z roku 1743. Tehdy oficiálně začínají dějiny arménské katolické církve. Skutečnost je však jiná. Po Chalcedonském koncilu v roce 451 totiž část Arménů zachovala jednotu s římským biskupem. A právě potomci těchto Arménů jsou ti věřící, kteří se sjeli na mši s papežem z gruzínských vesniček, kde je mnoho vsí katolicko-arménského obřadu. Katoličtí Arméni přijeli především z Ašockého regionu, z Tašíru a z Širaku. Jsou to vesnice, kde žije 200-300 katolických rodin. Katolická identita je často oslabená, kvůli složité historii tohoto národa a v důsledku 70 let komunismu. Arméni jsou hluboce zbožní, ačkoliv příliš nereflektují svou náboženskou příslušnost. Tím spíše katolíci, kteří vědí o tom, že jsou katolíci proto, že se to předává z generaci na generaci. Proto tady zakořenil arménský katolicismus a dodnes přetrvává,“
řekl P. Krawczyk.

ad 1. Před desátou hodinou místního času se papež František odebral na Náměstí sv. Tiridata v Ečmiadzinu, které pojme zhruba 10 tisíc lidí a kde se zúčastnil Božské liturgie celebrované patriarchou arménské apoštolské církve Karekinem II. V jejím závěru Svatý otec pronesl poslední promluvu této své apoštolské cesty:

„Vaše Svatost mi v těchto dnech dnech otevřela dveře svého domu a zakusili jsme, „jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu“ (Žl 133,1). Setkali jsme se, bratrsky objali, společně modlili, sdíleli dary, naděje a starosti Kristovy církve, tlukot jejíhož srdce unisono vnímáme, přičemž věříme a cítíme, že je jedna“.

Papež František prosil také Boha o dar „obnovené jednoty“. Spolu s otcem víry Arménů, sv. Řehořem z Nareku, vzýval Ducha Svatého: „Přijď, Duchu, Ty, „který se nepřetržitými vzdechy přimlouváš za nás u milosrdného Otce, Ty, který střežíš svaté a očišťuješ hříšníky“, sešli na nás svůj oheň lásky a jednoty, „ať tento oheň rozváže důvody našeho pohoršení“, modlil se papež s poukazem na to, že zdrojem pohoršení je především nedostatek jednoty mezi Kristovými učedníky.

„Arménská církev ať putuje v pokoji a společenství mezi námi ať je plné. Ve všech ať povstane mocná touha po jednotě. Po jednotě, která nemá být »podrobením jednoho druhému, ani pohlcením, ale spíše přijetím všech darů, které dal Bůh každému, aby vyjevil celému světu velké tajemství spásy uskutečněné Kristem Pánem skrze Ducha svatého« (Slova Svatého otce při božské liturgii, patriarchální kostel sv. Jiří, Istanbul, 30. září 2014).
Přijměme volání svatých, slyšme hlas pokorných a chudých, mnoha obětí nenávisti, trpících a obětujících život pro víru; nastavme ucho mladým generacím, které žádají budoucnost osvobozenou od minulých rozdělení. Z tohoto místa ať se nově šíří zářivé světlo; spolu se světlem víry, kterou svatý Řehoř, váš otec podle evangelia, osvítil tuto zemi, ať se pojí se světlem lásky, která odpouští a smiřuje.“

Viditelným znamením touhy po plné jednotě byla prosba papeže Františka, aby patriarcha arménské apoštolské církve požehnal jemu, katolické církvi a společnému směřování k jednotě. Na závěr oba společně udělili požehnání účastníkům liturgie.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy při arménské liturgii je ZDE

Dopolední liturgii na náměstí sv. Tiridata v Ečmiadzinu komentoval na místě programový ředitel Vatikánského rozhlasu o. Andrzej Majewski:

„Eucharistická liturgie dnes ráno byla nejdůležitější událostí celé papežovy návštěvy. Již včera jsme byli svědky velké účasti na podvečerní ekumenické modlitbě za mír. Padesát tisíc lidí a dnes tady v Ečmiadzinu jistě neméně. Slavnostní liturgie byla vskutku mimořádná, protože východní křesťané výjimečně celebrují na otevřeném prostranství. Tato věc nás velmi překvapila a mocně vypovídá o tom, jak si papeže v Arménii považují. Skutečnost, že jeho jméno bylo zmíněno dvakrát během eucharistické liturgie, je obrovským překvapením. Další důležitou věcí byl potlesk papežovi na otevřené scéně, živá reakce lidí, biskupů, zejména když na konci své promluvy papež František požádal katolika Karekina o požehnání. Všichni biskupové arménské apoštolské církve se přitom postavili. Toto gesto se arménských srdcí mocně dotklo. Návštěva pomalu končí a již nyní lze říci, že má historický význam.“

Řekl o. Majewski těsně po skončení božské liturgie. Po bohoslužbě se ve velkém sále apoštolského paláce katolika Karekina II. konal oběd, na kterém se kromě papeže Františka sešli všichni biskupové arménské apoštolské církve, jakož i katoličtí biskupové arménského obřadu.

ad 2. Odpoledne se papež v rezidenci, kde přebýval, setkal s přibližně stovkou delegátů a dobrodinců Arménské apoštolské církve. Římský biskup František a katolikos Karekin II. poté podepsali společné prohlášení, ve kterém hned v úvodu společně děkují Bohu za „ustavičnou a rostoucí blízkost ve víře a lásce mezi Arménskou apoštolskou církví a katolickou církví při společném dosvědčování evangelia světu zraňovanému konflitky a toužícímu po útěše a naději“. Ve dvoustránkovém prohlášení zmiňují zejména situaci „konfliktů na etnické, politické a náboženské bázi na Blízkém východě a v dalších částech světa“, „pronásledování etnických a náboženských menšin“ a odtud vyplývající „ekumenismus krve, který přesahuje historická rozdělení mezi křesťany a vybízí nás všechny k prosazování viditelné jednoty Kristových učedníků“.

Petrův nástupce a katolikos všech Arménů se pak obracejí na „představitele států, aby vyslyšeli miliony lidí, kteří touží po míru a spravedlnosti ve světě, požadují respektování svých práv obdržených od Boha a naléhavě potřebují chléb a nikoli zbraně“. Společné prohlášení pak poukazuje na „sekularizaci rozsáhlých sektorů společnosti, její odcizení tomu, co je duchovní a božské,“ a konstatuje, že tento stav „nevyhnutelně vede k desakralizovanému a materialistickému vidění člověka a lidské rodiny“. V souvislosti s tím prohlašují nejvyšší představitelé katolické a arménské apoštolské církve, že „sdílejí stejný pohled na rodinu, založenou na manželství, které je nezištným a věrným skutkem lásky mezi mužem a ženou“.
„Cesta smíření a bratrství je před námi otevřená. Duch svatý, který nás vede k celé pravdě, ať podporuje každé opravdové úsilí o budování mostů lásky a společenství mezi námi,“ píší papež František a katolikos Karekin II. v závěru svého společného prohlášení.

ad 3. Poslední etapou návštěvy byl klášter Khor Virap, což v překladu znamená „vězení v hlubině“, jedno z nejposvátnějších poutních míst arménské církve, ke kterému se váží počátky křesťanství v této zemi. Tady byl koncem třetího století králem Tiridatem III. v hluboké studni třináct let vězněn arménský věrozvěst sv. Řehoř Osvětitel. Jeho věznitel však vážně onemocněl, byl na přímluvu sv. Řehoře zázračně uzdraven a přijal křest a víru, čímž dal vznik první křesťanské zemi. Nad kobkou sv. Řehoře byla v pátém století vybudována svatyně, která je oblíbeným cílem poutí arménských křesťanů. V klášteře sídlí renomovaný seminář a studijní centrum, které poskytuje náboženskou a kulturní formaci.
Klášter Khor Virap je pozoruhodný také svou zeměpisnou polohou, protože se nachází na pahorku, který skýtá úchvatný pohled na horu Ararat vypínající se do nadmořské výšky 5137 metrů. Tato hora má zásadní význam v arménském národním cítění. Legenda tam situuje biblický ráj, ale zejména místo přistání Noemovy archy. Její vrchol je po celý rok pokryt sněhem a ledem. Ararat je však z arménského území nepřístupný, protože se v důsledku politického uspořádání po první světové válce ocitl na tureckém území.

Papež František přijel do Khor Virap z 41 kilometrů vzdáleného Ečmiadzinu vozem v doprovodu katolika Karekina II. kolem 17 hodiny. Na úpatí před klášterem oba hosty přivítal jeho představený a společně se vydali v procesí po schodech k sálu „Kobky sv. Řehoře“, kde v přilehlé kapli zapálili svíci. Každý zde pak pronesl krátkou modlitbu.

„Kriste, náš Bože, vůdce života a dárce pokoje, veď nás všechny spravedlivě ve svých stopách, abychom s pomocí tvého milosrdenství dosáhli přístavu života a spásy, neboť Ty jsi naše pomoc a náš Spasitel. Tobě patří sláva, moc a čest, nyní i navěky věků. Amen.“
modlil se papež, jehož návštěvu doprovázeli svým zpěvem zdejší studenti, a to nejen v arménštině, ale také v latině.
Pouť papeže a katolika do nejstaršího arménského kláštera končila symbolickým vypuštěním dvou bílých holubic z vyhlídkové terasy před chrámem. Vrcholek hory Ararat se však dnešním poutníkům neukázal. Zůstal zahalen v mlze.

O hodinu později se na jerevanském letišti s papežem rozloučil katolik Karekin II. a prezident Sarkisjan. Přibližně v čase našeho večerního vysílání papež František přicestoval zpět do Říma.

TISKOVÁ KONFERENCE s papežem během zpátečního letu je ZDE.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)