Svatý otec - podrubrika Angelus
Bůh neukazuje svou moc shora Dnešní evangelium (srv. Mk 1,29-39) představuje příběh, ve kterém Ježíš uzdraví Petrovu tchýni, stejně jako poté i další nemocné a trpící, kteří k němu přicházejí. Uzdravení Petrovy tchýně je první tělesné uzdravení, které Marek vypravuje. Žena ležela s horečkou. Ježíšův postoj a gesto v této situaci jsou symbolické. Naslouchejme moci Božího slova Dnešní evangelium vypráví o typickém dni Ježíšova veřejného působení – konkrétně jde o sobotu, den věnovaný odpočinku a modlitbě, lidé chodili do synagogy. Ježíš v kafarnaumské synagoze čte a komentuje Písmo. Přítomné jeho výklad přitahuje, velice žasnou, protože ukazuje jinou moc než učitelé Zákona. Láska je svobodná a vyžaduje svobodnou odpověď Evangelium této neděle (srov. Mk 1,14-20) nám ukazuje jakoby „předání štafety“ Janem Křtitelem Ježíši. Jan byl Jeho Předchůdcem, připravil Mu půdu a cestu, a nyní může zahájit Ježíš svoje poslání a hlásat spásu, již nyní přítomnou. Jeho kázání je shrnuto do těchto slov: »Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!« (v.15). Jednoduché. Ježíš nemluvil na půl úst. Toto poselství nás vybízí k zamyšlení nad dvěma zásadními tématy: čas a obrácení. Každé Boží povolání je iniciativou Jeho lásky Evangelium této druhé neděle liturgického mezidobí (srov. Jan 1,35-42) podává setkání Ježíše s prvními učedníky. Došlo k němu u řeky Jordán, den po Ježíšově křtu. Samotný Jan Křtitel dvěma z nich ukázal Mesiáše se slovy: »Hle, beránek Boží« (v.36). A oni se v důvěře ke Křtitelovu svědectví vydali za Ježíšem. Křtem se Ježíš pohroužil do naší situace Dnes slavíme Křest Páně. Před pár dny jsme se rozloučili s Dítětem Ježíšem, kterého navštívili mudrci, a dnes se s Ním setkáváme jako již s dospělým na březích Jordánu. Temnoty ohrožují životy i dějiny, avšak Boží světlo je mocnější Dnes je slavnost Epifanie, tedy Zjevení Páně všem národům. Spása uskutečněná Kristem totiž nezná hranic, je pro všechny. Epifanie není nějaké další tajemství. Jde o stále stejné tajemství Narození Páně, viděné však v dimenzi světla, které osvětluje každého člověka; světla přijatého vírou a přinášeného druhým v činorodé lásce, svědectvím a hlásáním evangelia. Věčné Slovo Boží se zasnoubilo s naším lidstvím Tuto druhou neděli po Narození Páně nám Boží Slovo nenabízí epizodu z Ježíšova života, nýbrž mluví o Něm dříve, než se narodil. Vede nás nazpět, aby nám vyjevilo něco o Ježíši, než přišel mezi nás. Především v prologu Janova evangelia, jež začíná: »Na počátku bylo Slovo« (Jan 1,1). Kéž je rok 2021 časem růstu a pokoje Začínáme nový rok pod vlídným a laskavým pohledem Nejsvětější Panny, kterou dnešní liturgie slaví jako Matku Boží. Vydáváme se tak znovu po stezkách času, svěřujeme svoje úzkosti a soužení Té, která vymůže všechno. Maria na nás hledí s mateřskou něhou stejně jako na svého Syna Ježíše. Boží Syn chtěl žít jako všechny děti v rodině Pár dnů po Vánocích nás liturgie vybízí, abychom se zadívali na Svatou Rodinu: Ježíše, Marii a Josefa. Je milé uvažovat o tom, že Boží Syn chtěl zachovat potřebu rodinné vřelosti, jako všechny děti. Právě proto je Ježíšova rodina, nazaretská rodina vzorem, ve kterém všechny rodiny světa mohou nalézt svoji bezpečnou oporu a stálou inspiraci. Jako palma, která pod údery kamenů shazuje datle Včerejší evangelium mluví o Ježíši, »pravém světle«, které přišlo na svět, »svítí v temnotě a temnota ho nepohltila« (Jan 1,9.5). Dnes vidíme zářit v temnotách Ježíšova svědka, svatého Štěpána. Svědci vyzařují Ježíšovo světlo, nikoli své vlastní. Také církev se neskví vlastním světlem, proto staří otcové církev nazývali „tajemstvím Měsíce“. Svědkové, tak jako Měsíc, nezáří vlastním světlem, nýbrž odrážejí světlo Ježíšovo. další >
| 
