Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Pár dnů po Vánocích nás liturgie vybízí, abychom se zadívali na Svatou Rodinu: Ježíše, Marii a Josefa. Je milé uvažovat o tom, že Boží Syn chtěl zachovat potřebu rodinné vřelosti, jako všechny děti. Právě proto je Ježíšova rodina, nazaretská rodina vzorem, ve kterém všechny rodiny světa mohou nalézt svoji bezpečnou oporu a stálou inspiraci. V Nazaretě vykvetla prvosenka lidského života Syna Božího ve chvíli, kdy byl počat působením Ducha svatého v Mariině  panenském lůně. Mezi útulnými stěnami nazaretského příbytku vzkvétalo Ježíšovo dětství, zahrnované Mariinou mateřskou starostlivostí a Josefovou pečlivostí, v níž mohl Ježíš zakoušet Boží něhu (srov. Patris corde, 2).

Napodobováním Svaté Rodiny jsme povoláni znovuobjevit výchovnou hodnotu rodiny. Rodinné společenství potřebuje mít základy v lásce, která neustále obrozuje vztahy a otevírá horizonty naděje. V rodině lze prožívat upřímné společenství, když je domem modlitby, když v ní je opravdová, hluboká a čistá náklonnost, když odpuštění převažuje nad neshodami a trpkost všednosti tlumí vzájemná vlídnost a pokojné přilnutí k Boží vůli. Takto se rodina otevírá radosti, kterou od Boha dostávají všichni, kdo dovedou radostně dávat. Nachází rovněž duchovní energii, aby se mohla otevírat ven, k druhým, ke službě bratřím, ke spolupráci a budování stále  nového a lepšího světa; proto je s to přinášet pozitivní podněty. Rodina evangelizuje skrze příklad života. Je pravda, že v každé rodině jsou problémy a někdy dojde na hádku. „Otče, pohádal jsem se…“ – jistě, jsme lidé, jsme slabí a všichni máme zkušenost s tím, že jsme přispěli k hádce v rodině. Chtěl bych však říci: pokud se v rodině pohádáme, nedovolme, aby den skončil bez usmíření. „Ano, pohádal jsem se,“ ale dříve než skončí den, usmiř se! A víš proč? Protože studená válka nastupující den poté je velmi nebezpečná. Nepomáhá. V rodině máme tři slova, která musíme vždycky střežit: „dovolíš“, „děkuji“ a „promiň“. „Dovolíš“, abychom nevstupovali do života druhých dotěrně. Dovolíš, mohu udělat to či ono, myslíš, že bych mohl udělat toto? „Dovolíš?!“ Dovolíš tedy slouží vždy k tomu, abychom nebyli dotěrní. „Děkuji“ náleží k pomoci, k tolikeré službě, kterou si v rodině navzájem prokazujeme. Vždycky poděkuj! Vděčnost je krví ušlechtilé duše.  A pak, slovo, které se vyslovuje nejhůře: „Promiň“. Pravidelně se dopouštíme ošklivých věcí a často se někdo může cítit dotčen. Proto nezapomínejme říkat: „Promiň mi to!“ Nezapomínejte na tato tři slova: „Dovolíš“. „děkuji“, „promiň“. Pokud v rodině, v rodinném prostředí, žijí tato tři slova, rodina je v pořádku..

K příkladu evangelizace v rodině nás volá dnešní svátek a znovu nám předkládá ideál manželské a rodinné lásky, jak bylo zdůrazněno v apoštolské exhortaci Amoris laetitia, jejíž páté výročí vydání připadne na 19. března příštího roku. Naváže na něj rok, který bude příležitostí k prohloubení obsahu tohoto dokumentu. Zvláštní reflexe budou poskytnuty církevním společenstvím a rodinám, aby je provázely na jejich cestě. Předem všechny vybízím, aby využili iniciativ, které budou během tohoto Roku nabídnuty Úřadem pro laiky, rodinu a život. Svěřme Svaté Rodině Nazaretské a zvláště svatému Josefovi, starostlivému snoubenci a otci, tento rok rodin celého světa.

Panna Maria, ke které se nyní obracíme modlitbou Anděl Páně, ať dá rodinám celého světa stálé nadšení pro evangelium Svaté Rodiny, aby se staly kvasem nového člověčenství a konkrétní i univerzální solidarity.