Homilie
Duch osvěcuje zevnitř
Pavel Ambros Již první ministrantský kurz naučí, co znamená růžová barva 3. neděle adventní: radost z příchodu Ježíše a z toho, že vykoupil lid. „Radujte se stále v Pánu!“ Pokání a radost jsou vnitřně propojené. Je to tím, že pokání očišťuje smysly. Ukazuje na mnohem bohatší svět, který život s Bohem přináší. S pokáním se vrací do života vzpomínka na ráj a předjímáním dovršení dostávají naše smysly viditelné známky probíhající proměny. Advent můžeme nejen slyšet, ale i vidět. Víme, že již samotné zabalení vánočního dárku naznačuje více, než pouhou estetickou rutinu. Ozvěna přicházejícího Pána
Pavel Ambros Je vícero druhů poznání. Chrobák poznává svět tykadly, netopýr má zvláštní radar, člověk má smysly propojené rozumem, křesťan poznává světlem víry. Co se zdá na první pohled být složité, stane se ve světle víry jednoduché. Proč? Čas Božího navštívení
Pavel Ambros Vyslechl jsem si podivně znějící příměr: Advent, to je čekárna. Vůbec není příjemné čekat na nedochvilného člověka. Jiné je čekání důchodce na penzi. Čekárna u zubaře není vůbec roztomilá. A čekat na nádraží? To si člověk dobře rozmyslí. Ale co dělat, celá naše doba je čekárnou, mučírnou, samotkou. I malá Maruška, poctivá školkařka si vzdechne v době COVIDu: až to všechno skončí, půjdeme všichni do restaurace na oběd! Advent přichází jako na zavolanou. Chce ukázat na význam všech našich dílčích čekání. Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých
kard. Michael Czerny SJ V kronikách čteme, že svatý Václav každou noc vstával, bos obcházel Boží chrámy a rozdával almužny vdovám, sirotkům, vězněným a různě souženým, a to natolik, že byl považován nikoli za knížete ale za otce všech ubohých. Takovým způsobem svatý Václav odpovídal na potřeby své doby v první polovině desátého století. Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)
Raniero Cantalamessa Svatý Řehoř Veliký říkal, že Písmo cum legentibus crescit, roste spolu s těmi, kdo jej čtou (Komentář ke knize Job XX,1). Vyjadřuje stále nové významy v odvislosti od toho, co člověk nese v srdci při jeho čtení. A my letos čteme vyprávění o pašijích s otázkou - ba s voláním - v srdci, pozvedající se z celé země. Musíme se snažit o nalezení odpovědi, kterou nám Boží slovo dává v této chvíli. „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz 52,2-3)
Raniero Cantalamessa Těmito slovy proroka Izaiáše začala dnešní bohoslužba slova. Následný přednes pašijí propůjčuje tomuto tajemnému muži bolesti, opovrženému a opuštěnému od lidí, jméno a tvář Ježíše Nazaretského. Dnes chceme rozjímat o Ukřižovaném, který je podán právě takto, totiž jako prototyp a představitel všech opuštěných, vyděděných a skartovaných, před nimiž odvracíme tvář na druhou stranu, abychom je neviděli. Na kříži se Bůh zjevil jako agapé
Raniero Cantalamessa „Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili“ (Jan 19, 33-35).
Nikdo nás nikdy nemůže přesvědčit, že by toto slavnostní svědectví neodpovídalo historické pravdě a že by ten, kdo mluví o své přítomnosti na tomto místě a o tom, co viděl, ve skutečnosti na onom místě nebyl a nic takového neviděl. V tomto případě je v sázce poctivost autora. Na Kalvárii, u paty kříže, stála Ježíšova matka a vedle ní „učedník, kterého Ježíš miloval“. Máme očitého svědka!
O Crux, Ave Spes Unica
Raniero Cantalamessa Vyslechli jsme si vyprávění o Kristově umučení, které je v podstatě líčením násilné smrti. Zprávy o úmrtích – a o úmrtích zaviněných násilím – téměř nikdy ve večerních zprávách nechybějí. Zaslechli jsme je také v těchto dnech – například zprávu o 38 koptských křesťanech, zabitých v Egyptě na Květnou neděli. Tyto zprávy následují tak rychle po sobě, že každý večer zapomínáme, co jsme slyšeli den předtím. Proč si tedy svět po dvou tisíciletích ještě připomíná Kristovu smrt tak, jako by se odehrála včera?... Cyklus homilií dočasně přerušen
Richard Čemus Jelikož se musím v současné době podrobit intensivní léčbě, v příštích měsících mě na Vatikánském rádiu neuslyšíte. Věřím, že se budu moci v blízké budoucnosti k mikrofonu vrátit. Zora
Richard Čemus Homilie k 5. neděli v mezidobí – cyklus A < novější starší >
| 
