Řím.
Před týdnem byl jmenován nový ředitel Vatikánské astronomické observatoře, která je od roku 1934 spravována jezuity. Stal se jím argentinský jezuita o. Jose Gabriel Funes. O dojmech, s nimiž přebírá tuto funkci a o svých názorech na vztahy mezi vědou a vírou hovořil s redaktorem Vatikánského rozhlasu Alessandrem Gisotti:
Jsem si vědom toho, že tato funkce ve Vatikánské observatoři nese velkou zodpovědnost, ale zároveň věřím, že s pomocí svých spolubratrů jezuitů budu moci toto poslání plnit.
Jak se dívá na divy vesmíru člověk víry a zároveň člověk vědy?
Pracovat na těchto výzkumech je velká radost. Zabývám se galaxiemi, studuji ? jak jste řekl ? tyto divy vesmíru a jsem za to opravdu vděčný.
Dvojčlen: víra a rozum je už dlouhou dobu tématem diskusí, konfrontací. Stačí pomyslet na památnou encykliku Jana Pavla II. Fides et ratio. Jak žijete Vy tento vztah mezi vírou a rozumem?
Zmínil jste Svatého otce Jana Pavla II.. Ve své encyklice papež mluvil o dvou křídlech lidského ducha. Vzpomínám si také na jeden spis tzv. ?katedry nevěřících? od kardinála Martiniho, ve kterém hovoří o dvou cvičeních lidského ducha. Jsou to myslím dvě cvičení, které nás činí lidštějšími. Napětí mezi vědou a vírou existuje. V minulosti mezi vědou a vírou skutečně došlo ke konfliktům, ale myslím si, že i napětí jsou dobrá, protože nám pomáhají zrát a růst. Církev z vědy nemá strach a svou Vatikánskou observatoří vlastně de facto kvalitní vědu podporuje a oceňuje.
Co nám můžete říci o vztazích mezi institucí jako je Vatikánská observatoř, která je přímým výrazem vůle Svatého stolce, a ostatními vědeckými institucemi, zejména tedy v oboru astronomie?
Máme dobré vztahy s různými astronomickými institucemi na celém světě. Zvláštní spolupráci pěstujeme s univerzitou v Arizoně, protože Vatikánský teleskop je umístěn v Arizoně. To je velice pozitivní a doufám, že tato spolupráce bude pokračovat.
Poslední otázka, Otče, se týká nejnovější aktuality, tj. sesazení Pluta z postavení planety. Co si o tom myslíte? Můžete nám vysvětlit, proč je tolik vědců přesvědčeno, že bylo potřebné jej sesadit a tedy ?aktualizovat? sluneční soustavu na osm planet namísto devíti?
Byl jsem nyní v Praze, kde se v minulém týdnu sešla Mezinárodní astronomická unie. V úterý proběhla velmi vášnivá diskuse mezi astronomy a to pokládám za velice pozitivní, protože to znamená, že badatelé konají své výzkumy s velkým zaujetím. Astronomie je vášeň! Věda tímto způsobem postupuje: ne vždy zcela chápeme problémy, kterým v našem bádání čelíme. Objevil se požadavek, zejména v oblasti výuky astronomie na školách, který chtěl jasně definovat, co je planeta a tak se došlo k této definici osmi klasických planet. Ne že by snad tato definice změnila podstatu Pluta. Již dříve jsme věděli, že vzhledem k jeho fyzikálním charakteristikám jej nelze považovat za planetu tak jako těch ostatních osm. Máme tedy tuto kategorii ?trpasličích? planet, které spolu s ostatními nově objevenými planetami představují skupinu samu o sobě, jakousi jejich zvláštní třídu.
Rozhovor připravil A. Gisotti, překlad provedl Milan Glaser
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
