Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. V neděli dopoledne se na Svatopetrském náměstí konala kanonizační liturgie. Účastnilo se jí 80 tisíc věřících, kteří přišli hlavně z Argentiny, Francie, Itálie, Mexika a Španělska, tedy pěti zemí, ze kterých pocházejí noví svatí. Petrův nástupce jich však kanonizoval celkem sedm. Pět jich bylo z Evropy, dva z Latinské Ameriky. Po dvou jich měla Itálie a Francie, odkud pochází jediná světice z dnešního seznamu nových světců. Kanonizováni byli v tomto pořadí:

Salomón Leclercq (1745—1792) je mučedník z dob řádění Francouzské revoluce a patří do řeholní kongregace Školských bratří, byl zabit z nenávisti k víře 15. srpna 1792; José Sánchez del Rio (1913-1928) je mučedník z dob pronásledování katolické církve v Mexiku ve dvacátých letech 20. století. Vstoupil do hnutí tzv. Cristeros, bojovníků bránících se zbraní v ruce náboženskou svobodu a církev. V patnácti letech upadl do zajetí, kde byl mučen, aby se zřekl Krista, a když odmítl, byl 10. února 1928 zastřelen. Tři dny před svojí smrtí napsal své mamince: »Svěř se Boží vůli. Já jsem spokojen, protože umírám po boku našeho Pána«; Manuel Gonzáles García (1877-1940) je španělský biskup, který vynikl vroucí eucharistickou úctou, horlivou pastorací a sociálním nasazením, zemřel v roce 1940; Lodovico Pavoni (1784-1849) je italský kněz, který vynikl na poli výchovy a vzdělání mládeže v první polovině 19. století, tedy v epoše hlubokých politických a sociálních proměn na Apeninském poloostrově. Založil řeholní Kongregaci synů Neposkvrněné P. Marie (tzv. pavoniani), zemřel 24. března 1849; Alfonso Maria Fusco (1839-1910) je italský diecézní kněz, horlivý pastýř věnující se dětem a mládeži, a zakladatel řeholní Kongregace sester svatého Jana Křtitele, zemřel 6. února 1910; José Gabriel del Rosario Brochero (1840-1914) je argentinský diecézní kněz. Dosáhl doktorátu z filosofie a působil nejprve jako rektor kněžského semináře. Roku 1869 byl ve svých devětadvaceti letech jmenován farářem na území 3327 kilometrů čtverečných, stal se pastýřem tamějších gaučů, dával Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly a postavil exerciční dům, kterým prošlo 40 tisíc exercitantů. Po vyčerpávající službě se v kontaktu s malomocnými nakazil a zemřel 26. ledna 1914; poslední je Francouzka, Alžběta od Nejsvětější Trojice, vl. jménem Alžběta Catezová (1880-1906), bosá karmelitka žijící na přelomu 19. a 20. století, mystička, autorka mnoha duchovních spisů. Ve svých 14 letech se cele zasvětila Bohu a dostalo se jí jistoty, že vstoupí na Karmel. Její matka, ačkoli byla sama velkou ctitelkou svaté Terezie z Avily, však jejímu odchodu do kláštera bránila. Matčino dovolení dostala Alžběta až ve svých 21 letech. Život na Karmelu začala bez těžkostí: »Nenacházím slov, abych popsala své štěstí,« píše odmatud s nadšením svojí matce, »tady není již nic než Ježíš... Nacházím Ho všude, při praní stejně jako při modlitbě. Tady se Jím žije, dýchá...« Na Karmelu však Alžběta pobývala pouhých pět let, protože 9. listopadu 1906 byla vzata na věčnost.

Kanonizační obřad se konal jako obvykle latinsky ještě před začátkem samotné bohoslužby, která byla z devětadvacáté neděle liturgického mezidobí. Petrův nástupce ve své homilii mluvil o modlitbě – tématu, které se prolínalo liturgickými čteními této neděle. V jejím závěru pak řekl:

„Modlit se neznamená utéci se do ideálního světa, uniknout do falešného egoistického poklidu. Naopak, modlit se znamená bojovat a nechat také Ducha svatého, aby se modlil v nás. Duch svatý nás učí se modlit, vede nás v modlitbě a umožňuje nám modlit se jako synové.
Svatými jsou muži a ženy, kteří plně proniknou do tajemství modlitby. Muži a ženy, kteří bojují modlitbou a dovolí Duchu svatému, aby se modlil a bojoval v nich, bojují až do konce všemi svými silami a vítězí. Nikoli však sami: Pán vítězí v nich a s nimi. Také těchto sedm svědků, kteří byli dnes kanonizováni, bojovalo dobrý boj víry a lásky modlitbou. Proto zůstali pevní ve víře a s velkodušným a věrným srdcem. Pro jejich příklad a na jejich přímluvu, ať Bůh dá také nám, ať jsme muži a ženami modlitby; ať dnem i nocí voláme k Bohu, neochabujeme a dovolíme Duchu svatému, aby se modlil v nás, a navzájem se modlitbou podpíráme, abychom vytrvali s pozdviženými pažemi, dokud nezvítězí Boží Milosrdenství.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Účast věřících na dnešní kanonizační liturgii byla obrovská a jako obvykle kromě církevních představitelů nechyběly ani oficiální státní delegace ze zemí původu nových světců. Dvacetičlennou argentinskou delegaci vedl prezident republiky Mauricio Macri, v čele devítičlenné španělské delegace byl ministr vnitra Jorge Fernández Díaz, jedenáctičlennou francouzskou delegaci vedla ministryně životního prostředí Ségolène Royal, Itálii reprezentovala pětičlenná delegace v čele s ministryní pro ústavní reformu Marií Elenou Boschi a Spojené státy mexické zastupoval generální ředitel vládního odboru pro náboženské záležitosti Roberto Herrera Mena. V závěru bohoslužby oslovil papež František její účastníky znovu a v pravidelné promluvě před polední mariánskou modlitbou Anděl Páně řekl:

„Chtěl bych na závěr této bohoslužby srdečně pozdravit vás všechny, kteří jste přišli z různých zemí vzdát hold novým světcům. Uctivá zmínka patří zejména oficiálním delegacím z Argentiny, Španělska, Francie, Itálie a Mexika. Příklad a přímluva těchto zářících svědků ať je každému oporou v jednotlivých oblastech jeho práce a služby pro dobro církve a občanské společnosti.“

Potom papež zmínil zítřejší položku v kalendáři významných dní podle OSN:

„Na zítřek připadá Mezinárodní den boje proti chudobě. Spojme své morální a ekonomické síly ve společném boji proti chudobě, která degraduje, uráží a zabíjí tolik bratří a sester, a při uskutečňování seriózní politiky zaměřenou na rodiny a zaměstnanost.
Panně Marii svěřme všechny svoje úmysly, zejména naši naléhavou a upřímnou prosbu za mír.“

Končil Svatý otec svoji promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně, po níž udělil apoštolské požehnání.

(mig)