Vatikán.
V sídle soudu Městského státu Vatikán se dnes dopoledne konalo další stání trestního řízení v kauze neoprávněného šíření interních zpráv a dokumentů Svatého stolce. Bylo přítomno všech pět obviněných – tři bývalí vatikánští zaměstnanci a dva italští novináři – v doprovodu svých obhájců. Soudní kolegium vyslechlo obhajobu, která slovně prezentovala své požadavky a žádosti o udělení výjimky, písemně předložené ve stanovené lhůtě (do soboty 4.12.), a následné mínění vatikánského promotora spravedlnosti k daným otázkám.
Po zhruba půlhodinové poradě pak soudní kolegium sdělilo své rozhodnutí o zamítnutí výjimky, týkající se nedostatku pravomoci soudu, vznesené obhajobou obžalované F.I.Chaouqui. Podle obhajoby o sobě obžalovaná prohlásila, že je „politickou uprchlicí“ v Itálii a že skutečnosti, které jsou předmětem obžaloby, se odehrály na italském území. Vatikánský soud poukázal na platnost stávajících zákonů městského státu, které mu přiznávají pravomoc v řízení a kterou paní Chaouqui de facto uznala tím, že se osobně dostavila na soudní stání. Dále byla zamítnuta žádost o psychologický posudek, vznesená obhajobou mons. Vallejy Baldy, s odůvodněním, že vatikánský právní řád připouští pouze žádosti o psychiatrický posudek a že aspekty osobnosti i chování obžalovaného monsignora dostatečně vyplynou při projednávání kauzy. Soudní kolegium naopak přijalo několik dalších žádostí, konkrétně žádost o znalecký posudek v oblasti informatiky, žádost o získání a předložení dalšího důkazního a dokumentačního materiálu a žádost o předvolání dalších svědků. Přestože v případě posledně jmenované žádosti vatikánský promotor spravedlnosti neprojevil kladné mínění v souvislosti s některými jmenovanými, soudní kolegium schválilo všech dvanáct žádostí o předvolání nových svědků. Z duchovních to jsou kupříkladu kardinálové Santos Abril a Parolin či papežský almužník mons. Krajewski a mons. Abbondi ze Správy majetku Apoštolského stolce. Mezi svědky budou figurovat také osobnosti italské žurnalistiky a mediální oblasti. Kvůli vypracování znaleckých posudků se další soudní stání odkládá na neurčito.
Svatý stolec dnes ústy svého tiskového mluvčího potvrdil platnost a serióznost vedeného trestního řízení a reagoval tak na „nemístné a bezdůvodné připomínky“ k fungování vatikánských soudů. Pro naše mikrofony o nich mluví také prof. Cesare Mirabelli, bývalý soudce Italského ústavního soudu a nynější poradce městského státu Vatikán. Zásadně vyvrací námitky, že se ve Vatikánu odehrává inkviziční proces podle sto padesát let starého trestního zákoníku, který nese jméno tehdejšího ministra spravedlnosti Zanardelliho.
“To je úsměvné, protože opakovaně zaznělo, že tento zákoník je mnohem liberálnější než pozdější autoritativní fašistický zákoník Alfreda Rocca, nazvaný podle ministra spravedlnosti Mussoliniho vlády, ze kterého sice byly později vyňaty některé zločiny, ale který dosud platí v italském právním řádu. Neobstojí ani výtka, která zbavuje vatikánský soud územní pravomoci, protože se trestný čin přechovávání kradených věcí uskutečnil na italském území. Existují totiž trestné činy, které se dotýkají státních zájmů, a umožňují stíhání rovněž v zahraničí, ať už se jich dopustil občan daného státu anebo cizinec.“
Proces v kauze odcizení interních dokumentů se koná v právním státě, který zaručuje právo na svobodné vyjádření názoru, pokračuje italský právník, a v žádném případě nezpochybňuje svobodu tisku.
“Svoboda tisku zahrnuje také svobodu projevu či publikace dokumentů, avšak má své hranice, pokud se tyto svobody kupříkladu dotýkají státní bezpečnosti anebo jiných hledisek. Omezení této svobody neznamená, že je porušena svoboda informovat. Je zde totiž hledisko, které se týká způsobu nabytí informací a také povahy některých informací, které nejsou veřejné. Není důvod, proč neuplatnit sankce, když se svoboda slova uplatňuje nepatřičným způsobem – kupříkladu když se tisk dopouští nactiutrhání, lži a pomluvy. V tomto případě se ocitáme vně svobody tisku a práva na svobodu projevu a vyjadřování“.
Uvedl prof. Cesare Mirabelli.
(jag)