Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Soud městského státu Vatikán včera večer vynesl rozsudky v kauze odcizení interních důvěrných dokumentů, zvané Vatileaks II, v návaznosti na podobný případ zcizení soukromých dokumentů Benedikta XVI. Po osmiměsíčním procesu a 21 stáních soud zprostil viny dva italské novináře, Gianluigiho Nuzziho a Emiliana Fittipaldiho, kteří zmíněné odcizené dokumenty knižně publikovali. Osvobozující rozsudek byl vynesen také v případě vatikánského zaměstnance Nicoly Maio, zatímco s těžšími tresty odcházejí dva členové Komise pro ekonomicko-administrativní otázky Svatého stolce (COSEA). Bývalý sekretář této komise, mons. Angel Lucio Vallejo Balda, je podle soudu vinen zcizením dokumentů, které předal novinářům, za což si odpyká osmnáctiměsíční trest na vatikánském území formou takzvané „polosvobody“. Španělský kněz bude trávit část dne mimo vězeňské zařízení za účelem pracovní činnosti nebo studia. Za spolupachatelství na trestném činu zcizení důvěrných dat byla na 10 měsíců s pětiletou podmínkou odsouzena také bývalá členka zmíněné komise, Francesca Immacolata Chaouquiová, která se v průběhu soudního řízení stala matkou zdravého chlapečka Petra. Vatikánský soud všechny obviněné zprostil obžaloby z přečinu zločinného spolčení podle čl. 248 vatikánského trestního zákoníku. Soudní kolegium v rozsudku vyzdvihuje „svobodu slova a myšlení“ ve Vatikánu, která „je ukotvena a zaručena Božím právem“, a zároveň ustavuje třídenní odvolací lhůtu proti vyneseným rozsudkům.

Pečlivě a korektně vedený soudní proces, který bylo nutné vykonat, hodnotí uplynulých osm měsíců vatikánský tiskový mluvčí o. Federico Lombardi. Ředitel Tiskového střediska Svatého stolce po každém přelíčení zevrubně informoval novináře v rámci obsáhlých brífinků.

“Proces bylo třeba vykonat – tím spíše, že existuje jeden zákon, navíc docela nedávný, z roku 2013, který byl vynesen právě na zamezení úniku důvěrných dat. Bylo tudíž nutné projevit odhodlání k rozhodnému boji proti interním vatikánským pnutím a polemikám, které se pak navenek projevují indiskrecemi a mediálními průsaky. Vytváří se tak ambivalentní kontext a začarovaný kruh interakcí mezi vnitřními diskusemi a vnějšími zprávami na sociálních sítích. To má negativní dopad na veřejné mínění, které má právo na objektivní a vyrovnanou informovanost. (…) Bylo rovněž správné s odvahou analyzovat roli a domnělou či skutečnou zodpovědnost novinářů v této kauze, ačkoli se daly předpokládat polemiky poukazující na svobodu tisku. Tu je samozřejmě nezbytné hájit, avšak také novinářská profese má své hranice, které je třeba ctít, pokud se střetává s jinými statky, které také zasluhují obhajobu. (…) Rovněž Benedikt XVI., ačkoli tehdy ještě neexistoval zmíněný zákon, považoval za správné, aby „lidská“ spravedlnost odvedla svou práci a vynesla rozsudek nad proviněním jeho komorníka. (…) Proces byl veden za plného respektování zákona, nezbytných procedur a práv obhajoby i obviněných. Jeho celkové trvání lze považovat za poměrné krátké, pokud uvážíme, že informatické znalecké posouzení si vyžádalo dva měsíce. Soudní kolegium vyneslo rozsudek v plné nezávislosti a s postojem spravedlnosti a omilostnění zároveň, v duchu obnovy vatikánské trestní legislativy, jak ji v roce 1969 zamýšlel papež Pavel VI.“

Komentuje o. Federico Lombardi. Také podle prof. Cesareho Mirabelliho (foto) byl rozsudek vynesen na základě pečlivého uvážení, které se opíralo o široké předběžné šetření. Někdejší předseda Ústavního soudu Italské republiky nyní zastává úřad generálního poradce Papežské komise pro Městský stát Vatikán, tedy nejvyšší funkci, jaké může laik dosáhnout.

“Myslím, že bychom si mohli jenom přát, kdyby každé soudní řízení postupovalo cestou obdobné uvážlivosti. Rozsudek nebyl vynesen za zločinné spolčení, nýbrž za nedovolené a neoprávněné odcizení dokumentů a jejich neoprávněné šíření, podle čl. 116 vatikánského trestního zákoníku, což je, jak už bylo řečeno, inovace zavedená v roce 2013. Předmětem obžaloby proto nebyla publikace knih, a tudíž nebyla pošlapána ani omezena svoboda tisku, jak na to kriticky poukazovaly některé sdělovací prostředky. Možná by tu byl na místě vyváženější a – řekl bych – zodpovědnější přístup médií, jejichž kritické postoje byly vyvráceny dnešním rozhodnutím.“

Doplňuje pro naše mikrofony italský právník, prof. Cesare Mirabelli.

(jag)