Nový portál Vatikánského rozhlasu

Bolívie. Na programu apoštolské cesty papeže Františka do Latinské Ameriky nemohla chybět návštěva odsouzených a vězněných. Konala se v Bolivii v pátek 10. července, a protože jsme jí z nedostatku vysílacího času nemohli věnovat patřičný prostor, vracíme se k ní nyní. Papež si k návštěvě této společenské periferie vybral vězení Palmasola v bolivijském městě Santa Cruz. Toto Převýchovné středisko, jak se oficiálně nazývá, se poněkud vymyká běžnému nápravnému zařízení, jaké existují v Evropě. V Palmasola na ploše 10 tisíc metrů čtverečných žijí vězni v oddělených pavilonech podle kategorií (muži, ženy, mladiství, menší a těžké zločiny), a jsou podrobeni odlišným režimům dohledu. Žijí tak v jakési zvláštní střežené vesničce, kterou si sami spravují. Ženy, které jsou matkami, zde mohou žít se svými dětmi. Pavilon, který navštívil papež má například režim každodenních návštěv rodinných příslušníků. Prostor, který má kapacitu 800 osob, však obývá přibližně 5 tisíc lidí. Je to největší vězení zdejšího regionu. Papež byl přivítán na zdejším otevřeném sportovním stadionu ředitelem věznice, vězeňským kaplanem a biskupem Jesusem Juarezem, pověřeným touto pastorací při Bolivijské biskupské konferenci. Nadšení a vřelost, s nimiž byl Petrův nástupce přijat a které jej provázely všude, se na tomto místě projevily zvlášť výrazně: slzami vězněných, jejich příbuzných i živou bezprostředností jejich dětí. Setkání začalo vystoupením několika vězněných, kteří představili svoje životní příběhy a zkušenosti. Papež František jim mimo jiné řekl:

„Kdo je před vámi? – mohli byste se mne zeptat. S jistotou, která mne navždy poznamenala, vám chci říci, že před vámi stojí ten, komu bylo odpuštěno. Člověk, který byl a je spasen z mnoha svých hříchů. Takto před vámi stojím. Nemám vám toho mnoho, co dát či nabídnout, ale to, co mám a co mám rád, s vámi chci sdílet, totiž Ježíše, Ježíše Krista, Otcovo milosrdenství.
Přišel, aby nám ukázal a zviditelnil lásku, kterou k nám chová Bůh. K vám, k tobě, k tobě a tobě, ke mně... Lásku činorodou, skutečnou. Lásku, která vzala vážně skutečnost těch, které miluje. Lásku, která uzdravuje, odpouští, pozvedá a hojí. Lásku, která je blízká a navrací důstojnost. Důstojnost, kterou můžeme ztratit různě a v různých formách. Ježíš je v tom však umíněný: dal svůj život za to, aby nám vrátil ztracenou identitu a mocně nás oděl důstojností.“

Papež pak poukázal na smysl modlitby vězněných a jejich příbuzných. Ta vytváří síť, která nese a táhne.

„Vstoupí-li totiž Ježíš někomu do života, nemůže ten dotyčný zůstat uvězněn ve svojí minulosti, ale začíná nahlížet přítomnost jinak, s nadějí. Začíná se na sebe a svoji realitu dívat jinýma očima. Nezůstává vězet v tom, co se stalo, ale je s to plakat a nacházet sílu znovu začít. A cítíme-li někdy smutek, sklíčenost, znechucenost, pohleďme na tvář ukřižovaného Ježíše. V Jeho pohledu se můžeme všichni nalézt. Všichni Mu můžeme svěřit svoje rány, svoje bolesti, svoje pochybení, svoje hříchy. Spousty věcí, ve kterých jsme se mohli pomýlit. V Ježíšových ranách mají naše rány místo. Všichni jsme tak či onak raněni, ale proč máme svoje rány nést v těch Ježíšových? Aby byly ošetřeny, obmyty, zahojeny a proměněny! On zemřel pro vás, pro mne, aby nám podal ruku a pozvedl nás. Mluvte s kněžími, kteří přicházejí, mluvte s nimi. Mluvte s bratry a sestrami, kteří přicházejí. Mluvte se všemi, kdo k vám přicházejí, aby mluvili s Ježíšem. Ježíš vás ustavičně pozvedá.“

Potom papež varoval před jedním úskalím:

„Utrpení a odloučení mohou naše srdce činit sobeckým a vyvolávat konflikty, ale máme také schopnost proměňovat je na příležitost autentického bratrství. Pomáhejte si mezi sebou. Nemějte strach si mezi sebou pomáhat. Ďábel usiluje o bitvu a rivalitu, hledá rozdělení a šarvátky. Nepřistupujte na tuto hru. Bojujte za společné vykročení vpřed!“

A zcela na závěr řekl:

„Prosím vás modlete se i nadále za mne, protože i já mám svoje chyby a musím konat pokání. Děkuji vám.

PNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v bolivijském vězení Palmasola je ZDE

Končil papež František svoji promluvu ve vězení v Palmasola. Cestou se papež zastavuje u sektoru s maximální ostrahou, aby pozdravil zvláště nebezpečné vězně. V jiném sektoru se u plotu, kolem něhož přejíždí papež, tlačí matky s dětmi. Jedním z vězňů, který se účastnil setkání, je sedmadvacetiletý Argentinec Elia Emanuel Apap: „Nikdy bych nevěřil, že sem k nám přijde někdo takový“ – říká s pohnutím italskému žurnalistovi Andrea Torniellimu při návratu do svého sektoru, ve kterém jsou cely po 40 mužích s jedinou toaletou.

(mig)