„Tato slavnost je díky Božímu Slovu veskrze prozářena vírou ve vzkříšení. Je to pravda, která si jen namáhavě hledala cestu Starým zákonem a která se zřetelně vyjevuje právě v příběhu, kterému jsme naslouchali. Mluví se tu o sbírce na smírnou oběť za zemřelé (
2 Mak, 43-46).
Celé Boží zjevení je plodem dialogu mezi Bohem a jeho lidem. Také víra ve vzkříšení se váže k tomuto dialogu, který doprovází pouť Božího lidu dějinami. Nepřekvapuje, že natolik veliké, rozhodující a nadlidské tajemství, jakým je vzkříšení, si vyžádalo tak dlouhý vývoj a všechen nezbytný čas až do Ježíše Krista. On může říci: “Já jsem vzkříšení a život” (Jan 11,25), protože se v Něm toto tajemství nejenom plně zjevuje, ale také uskutečňuje, děje, poprvé a definitivně se stává skutečností. Evangelium, které jsme vyslechli a které podle Markova podání spojuje vyprávění o Ježíšově smrti s příběhem prázdného hrobu, je vyvrcholením celé této pouti. Je to událost vzkříšení, která je odpovědí na dlouhé hledání Božího lidu, na hledání každého člověka a celého lidstva.
Každý z nás je pozván, aby do této události vstoupil. Jsme zváni, abychom nejprve stáli před Ježíšovým křížem jako Maria, ženy a setník, abychom slyšeli Ježíšův výkřik a jeho poslední vydechnutí a nakonec ticho, ono ticho, které trvá celou Bílou sobotu. A potom jsme zváni k tomu, abychom šli ke hrobu, viděli, že veliký kámen je odvalen, a uslyšeli zprávu: “Byl vzkříšen, není tady” (Mk 16,6). Tam je odpověď. Tam jsou základy, skála. Nikoli v “přemlouvavých slovech moudrosti”, nýbrž v živoucím slově Ježíšova kříže a vzkříšení.
Apoštol Pavel hlásá právě toto – Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Bez Jeho vzkříšení je naše víra prázdná a slabá. Jelikož On je vzkříšen, či ještě lépe On je vzkříšení, je naše víra plná pravdy a věčného života.
Podle tradice dnes přinášíme eucharistickou oběť za naše bratry kardinály a biskupy, kteří zemřeli v posledních dvanácti měsících. A naše modlitba je tak bohatší o cítění, vzpomínky a vděčnost za svědectví lidem, které jsme poznali a se kterými jsme sdíleli službu církvi. Vybavujeme si tváře mnohých z nich, ale na všechny a každého z nich pohlíží Otec ve své milosrdné lásce. A spolu s pohledem nebeského Otce je tu rovněž pohled Matky, která se přimlouvá za své milované děti. Kéž společně s věřícími, kterým zde na zemi sloužili, se mohou těšit z radosti nového Jeruzaléma.“
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
