3.11.2014
Homilie papeže Františka při zádušní mši za kardinály, baz. sv. Petra
„Tato slavnost je díky Božímu Slovu veskrze prozářena vírou ve vzkříšení. Je to pravda, která si jen namáhavě hledala cestu Starým zákonem a která se zřetelně vyjevuje právě v příběhu, kterému jsme naslouchali. Mluví se tu o sbírce na smírnou oběť za zemřelé (2 Mak, 43-46).
Celé Boží zjevení je plodem dialogu mezi Bohem a jeho lidem. Také víra ve vzkříšení se váže k tomuto dialogu, který doprovází pouť Božího lidu dějinami. Nepřekvapuje, že natolik veliké, rozhodující a nadlidské tajemství, jakým je vzkříšení, si vyžádalo tak dlouhý vývoj a všechen nezbytný čas až do Ježíše Krista. On může říci: “Já jsem vzkříšení a život” (Jan 11,25), protože se v Něm toto tajemství nejenom plně zjevuje, ale také uskutečňuje, děje, poprvé a definitivně se stává skutečností. Evangelium, které jsme vyslechli a které podle Markova podání spojuje vyprávění o Ježíšově smrti s příběhem prázdného hrobu, je vyvrcholením celé této pouti. Je to událost vzkříšení, která je odpovědí na dlouhé hledání Božího lidu, na hledání každého člověka a celého lidstva.
Každý z nás je pozván, aby do této události vstoupil. Jsme zváni, abychom nejprve stáli před Ježíšovým křížem jako Maria, ženy a setník, abychom slyšeli Ježíšův výkřik a jeho poslední vydechnutí a nakonec ticho, ono ticho, které trvá celou Bílou sobotu. A potom jsme zváni k tomu, abychom šli ke hrobu, viděli, že veliký kámen je odvalen, a uslyšeli zprávu: “Byl vzkříšen, není tady” (Mk 16,6). Tam je odpověď. Tam jsou základy, skála. Nikoli v “přemlouvavých slovech moudrosti”, nýbrž v živoucím slově Ježíšova kříže a vzkříšení.
Apoštol Pavel hlásá právě toto – Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Bez Jeho vzkříšení je naše víra prázdná a slabá. Jelikož On je vzkříšen, či ještě lépe On je vzkříšení, je naše víra plná pravdy a věčného života.
Podle tradice dnes přinášíme eucharistickou oběť za naše bratry kardinály a biskupy, kteří zemřeli v posledních dvanácti měsících. A naše modlitba je tak bohatší o cítění, vzpomínky a vděčnost za svědectví lidem, které jsme poznali a se kterými jsme sdíleli službu církvi. Vybavujeme si tváře mnohých z nich, ale na všechny a každého z nich pohlíží Otec ve své milosrdné lásce. A spolu s pohledem nebeského Otce je tu rovněž pohled Matky, která se přimlouvá za své milované děti. Kéž společně s věřícími, kterým zde na zemi sloužili, se mohou těšit z radosti nového Jeruzaléma.“
Přeložila Jana Gruberová
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.