Rádio Vaticana

Vatikán. Svatý otec dnes ve svatopetrské bazilice sloužil spolu s kardinály a biskupy římské kurie zádušní mši svatou za ty kardinály a biskupy, kteří byli v uplynulém roce povoláni na věčnost. V homilii Benedikt XVI. vyložil slova z liturgického čtení listu sv. Pavla Kolosanům ?Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry? (Kol 3,1-4).

?Život v Kristu s sebou přináší ?boj?, radikální zřeknutí se všeho, co ? jako závaží ? drží člověka připoutaného k zemi a škodí jeho duši. Hledat ?to, co pochází shůry,? neznamená, že by křesťan měl přehlížet vlastní povinnosti a pozemské úkoly, ale neměl by se v nich ztrácet jakoby byly definitivní hodnotou. Poukaz na nebeské skutečnosti je pozváním uznat relativitu toho, co pomine, tváří v tvář oněm hodnotám, které nejsou opotřebovávány časem. Jde o to pracovat, snažit se i zaslouženě odpočívat, ale s klidným odstupem toho, kdo ví, že je pouhým pocestným na pouti do nebeské vlasti; poutníkem a v jistém smyslu cizincem vzhledem k věčnosti.?

Benedikt XVI. pak vyjmenoval kardinály, kteří k tomuto poslednímu cíli již doputovali. Jedním ze šesti jmenovaných byl také náš kardinál Tomáš Špidlík. Papež dále připomněl i četné arcibiskupy a biskupy, kteří nás v uplynulém roce opustili. Připomeňme, že v naší vlasti to byli biskupové Koukl a Škarvada.

?Chceme si je s vroucností připomenout, vzdát díky Bohu za jeho dary, které udělil církvi právě skrze tyto naše bratry, kteří nás předešli ve znamení víry a nyní odpočívají spánkem pokoje. Naše vděčnost se stává zádušní modlitbou za ně, aby je Pán přijal do rajské blaženosti. Za jejich vyvolené duše přinášíme tuto svatou eucharistii, semknuti kolem oltáře, na kterém se zpřítomňuje Oběť, která hlásá vítězství života nad smrtí, milostí nad hříchem a ráje nad peklem.?

Papež dále připomněl jejich hlubokou víru, kterou lnuli k Ježíšově osobě intenzivním rozjímáním jeho tváře v modlitbě. Proto mohli předjímat ?věčný život?, o kterém mluví dnešní evangelium (Jan 3,13-17) a který sám Kristus přislíbil každému, ?kdo v něho věří?. ?Věčný život nám byl otevřen Kristovým Velikonočním tajemstvím a víra je cestou, jak jej dosáhnout. Vyplývá to z Ježíšových slov k Nikodémovi, v nichž je výslovný odkaz na starozákonní epizodu o spásonosné moci víry v Boží slovo.

?Během exodu se hebrejský lid vzepřel proti Mojžíšovi i proti Bohu a byl potrestán rozmnožením jedovatých hadů. Mojžíš prosil o odpuštění a Bůh přijal pokání Izraelitů a nařídil: ?Udělej si jedovatého hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane naživu.? A tak se stalo. Ježíš v rozhovoru s Nikodémem odhaluje hlubší smysl oné události dějin spásy a vztahuje ji ke své vlastní smrti a vzkříšení: Syn člověka musí být povýšen na dřevu kříže, aby každý, kdo v Něho věří, měl život. Svatý Jan spatřuje právě v tajemství kříže moment, ve kterém se zjevuje Ježíšova královská sláva, sláva lásky, která se cele dává v utrpení a smrti. Kříž jako znak odsouzení, smrti a selhání se tak paradoxně stává znamením vykoupení, života a vítězství, ve kterém lze pohledem víry tušit plody spásy.?

V dalším rozhovoru s Nikodémem, pokračoval Benedikt XVI., Ježíš pak prohlubuje spásonosný smysl kříže a se stále větší zřejmostí vyjevuje, že spočívá v nezměrné lásce Boha a v daru jednorozeného Syna: ?Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna?. Je to jedno z ústředních slov evangelia, poznamenal Svatý otec.

?Slovesa ?milovat? a ?dát? ukazují na rozhodující a definitivní úkon, který vyjadřuje radikalitu, s níž se Bůh přiblížil člověku v lásce, až k úplnému darování, aby překročil práh našeho nejzazšího osamocení, vrhnul se do propasti naší extrémní opuštěnosti a překročil bránu smrti. Adresátem a uživatelem božské lásky je svět, to znamená lidstvo. Tím je naprosto odstraněna idea, že je Bůh vzdálen či odcizen lidskému putování a spíše vyjevuje jeho pravou tvář: Daroval nám svého Syna z lásky, aby byl Bohem blízkým, aby nám dal pocítit svou přítomnost, aby nám vyšel vstříc, přinesl nám svou lásku a aby tak touto božskou láskou byl oživován celý život. Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dával život. Bůh si nepočíná zpupně, ale bezmezně miluje. Neprojevuje svou všemohoucnost trestem, ale milosrdenstvím a odpuštěním. Chápat toto vše, znamená vstoupit do tajemství spásy: Ježíš přišel spasit a nikoli odsoudit; Obětí kříže zjevuje tvář lásky Boží. A právě vírou v překypující lásku, která nám byla dána v Ježíši Kristu, zjišťujeme, že i ta nejmenší síla lásky je větší než maximální ničivá moc a že může proměnit svět. A právě díky této víře můžeme mít ?věrohodnou naději? v život věčný a ve vzkříšení těla.?

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Řekl Benedikt XVI. v homilii při zádušní mši za kardinály a biskupy zesnulé během uplynulého roku.

(mig)