Včera bylo slavnostně zakončeno zvláštní zasedání biskupské synody pro Blízký východ. Hodnocení této významné církevní události podal v rozhovoru pro vatikánský rozhlas františkánský kustod Svaté země
O. Pierbattista Pizzaballa:
?Bilance je pozitivní. Už dříve jsem řekl, že zasedání nepřinese nějaké operativní závěry. Přineslo však krásnou a silnou zkušeností církve, protože dalo možnost vidět všechny církevní komponenty Blízkého východu shromážděné tady v Římě spolu s Petrem, vyměňovat si názory, myšlenky a zvláště zkušenosti, které obohatily všechny. Patrně nebyly vyřešeny všechny problémy, ale dostaly jsme transparentnější vize a také perspektivy.?
Františkáni jsou strážci míst spojených s působením Ježíše ve Svaté zemi a tato pozice jim umožňuje být tak trochu senzorem kvality společenství mezi křesťany. Co je třeba ještě učinit v tomto směru a čím mohla přispět synoda?
?Určitě je třeba ještě učinit mnohé. Došlo sice k velkému pokroku, protože mezi mnohými pravoslavnými církvemi došlo ke sblížení. Zůstává však faktem, že podezření, předsudky a obavy jsou ještě příliš hmatatelné a viditelné. Na posvátných místech ve Svaté zemi je to dosti patrné. Synoda poukázala na mnohé problémy a vznesla přesné a cílené požadavky na sesterské pravoslavné církve. Byli bychom rádi, kdyby to byl začátek nového způsobu jasnějších a přímějších kontaktů.?
Myslíte, že synoda posílila také dimenzi svědectví?
?Ano, což konkrétně znamená osvojení si křesťanského způsobu života v naší realitě, která je realitou menšiny vzhledem k většině muslimské a v Izraeli židovské. Jak žít toto svědectví? Především větším společenstvím mezi katolickými církvemi a ve větší harmonii s pravoslavnými církvemi a zejména schopností zapojit se do veřejného života dané země způsobem pozitivním a konstruktivním.?
Středem pozornosti synodálních otců v těchto dnech byla také nezbytnost posílit dialog s ostatními dvěma monoteistickými náboženstvími. Jaký je tady přínos synody?
?Tato synoda mnoho diskutovala zejména o vztahu k islámu; a ze zřejmých důvodů trochu méně o vztahu k judaismu. V některých zemích je tato zkušenost dramatická, zatímco v jiných je spíše pozitivní a obě tyto situace na této synodě vyšly najevo. Všem je však společné jedno ? a to je velmi zásadní ? požadavek úplného občanství a plných práv, touha spolupracovat a společně vytvářet budoucnost, plány a vize společnosti Blízkého východu. Myslím, že tato synoda bude připomínána jako velmi zřetelný, silný a přímočarý moment. Neobjevily se žádné nekritické postoje a nevyskytovala se ani snaha kritizovat jenom proto, aby se kritizovalo. Byla to synoda velmi realistická. Myslím, že přispěje k tomu, aby se dialog stal konkrétnějším.?
I přesto, že synoda má pastorační povahu, hovořilo se nevyhnutelně také o izraelsko-palestinském konfliktu a o tom, jak se odráží na životě křesťanů ve Svaté zemi. Čím mohou přispět křesťané při jeho řešení?
?Křesťané nemohou přispět operativně, konkrétně a hmatatelně, dnes a bezprostředně. Křesťané se mohou prostřednictvím mezinárodních vazeb snažit obracet pozornost mezinárodního společenství k tomuto problému, který je reálný. Mohou svým životem dosvědčovat schopnost nevzdávat se naděje a hledět kupředu pozitivně.?
Říká O. Pierbattista Pizzaballa, kustod Svaté země, na okraj v neděli skončeného zasedání biskupské synody pro Blízký východ.
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
