Rádio Vaticana

Byla to synoda realistická

25.10.2010

říká kustod Svaté země, O. Pierbattista Pizzaballa

Včera bylo slavnostně zakončeno zvláštní zasedání biskupské synody pro Blízký východ. Hodnocení této významné církevní události podal v rozhovoru pro vatikánský rozhlas františkánský kustod Svaté země O. Pierbattista Pizzaballa:

?Bilance je pozitivní. Už dříve jsem řekl, že zasedání nepřinese nějaké operativní závěry. Přineslo však krásnou a silnou zkušeností církve, protože dalo možnost vidět všechny církevní komponenty Blízkého východu shromážděné tady v Římě spolu s Petrem, vyměňovat si názory, myšlenky a zvláště zkušenosti, které obohatily všechny. Patrně nebyly vyřešeny všechny problémy, ale dostaly jsme transparentnější vize a také perspektivy.?

Františkáni jsou strážci míst spojených s působením Ježíše ve Svaté zemi a tato pozice jim umožňuje být tak trochu senzorem kvality společenství mezi křesťany. Co je třeba ještě učinit v tomto směru a čím mohla přispět synoda?

?Určitě je třeba ještě učinit mnohé. Došlo sice k velkému pokroku, protože mezi mnohými pravoslavnými církvemi došlo ke sblížení. Zůstává však faktem, že podezření, předsudky a obavy jsou ještě příliš hmatatelné a viditelné. Na posvátných místech ve Svaté zemi je to dosti patrné. Synoda poukázala na mnohé problémy a vznesla přesné a cílené požadavky na sesterské pravoslavné církve. Byli bychom rádi, kdyby to byl začátek nového způsobu jasnějších a přímějších kontaktů.?

Myslíte, že synoda posílila také dimenzi svědectví?

?Ano, což konkrétně znamená osvojení si křesťanského způsobu života v naší realitě, která je realitou menšiny vzhledem k většině muslimské a v Izraeli židovské. Jak žít toto svědectví? Především větším společenstvím mezi katolickými církvemi a ve větší harmonii s pravoslavnými církvemi a zejména schopností zapojit se do veřejného života dané země způsobem pozitivním a konstruktivním.?

Středem pozornosti synodálních otců v těchto dnech byla také nezbytnost posílit dialog s ostatními dvěma monoteistickými náboženstvími. Jaký je tady přínos synody?

?Tato synoda mnoho diskutovala zejména o vztahu k islámu; a ze zřejmých důvodů trochu méně o vztahu k judaismu. V některých zemích je tato zkušenost dramatická, zatímco v jiných je spíše pozitivní a obě tyto situace na této synodě vyšly najevo. Všem je však společné jedno ? a to je velmi zásadní ? požadavek úplného občanství a plných práv, touha spolupracovat a společně vytvářet budoucnost, plány a vize společnosti Blízkého východu. Myslím, že tato synoda bude připomínána jako velmi zřetelný, silný a přímočarý moment. Neobjevily se žádné nekritické postoje a nevyskytovala se ani snaha kritizovat jenom proto, aby se kritizovalo. Byla to synoda velmi realistická. Myslím, že přispěje k tomu, aby se dialog stal konkrétnějším.?

I přesto, že synoda má pastorační povahu, hovořilo se nevyhnutelně také o izraelsko-palestinském konfliktu a o tom, jak se odráží na životě křesťanů ve Svaté zemi. Čím mohou přispět křesťané při jeho řešení?

?Křesťané nemohou přispět operativně, konkrétně a hmatatelně, dnes a bezprostředně. Křesťané se mohou prostřednictvím mezinárodních vazeb snažit obracet pozornost mezinárodního společenství k tomuto problému, který je reálný. Mohou svým životem dosvědčovat schopnost nevzdávat se naděje a hledět kupředu pozitivně.?

Říká O. Pierbattista Pizzaballa, kustod Svaté země, na okraj v neděli skončeného zasedání biskupské synody pro Blízký východ.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV