Rádio Vaticana

Vatikán. Eucharistickou bohoslužbou na svatopetrském náměstí dnes, na svátek Nejsvětějšího Srdce Páně, zakončil Benedikt XVI. Rok Kněží. Spolu s ním koncelebrovalo přes 15 tisíc kněží z 91 zemí světa. Kromě toho bylo přítomno přibližně 10 tisíc věřících laiků. Náměstí se tak doslova bělalo největším počtem koncelebrantů v dějinách.

Ti se také včera na stejném místě účastnili vigilie s adorací, během níž Svatý otec spatra odpověděl na otázky, které mu položilo pět kněží .

PLNÉ ZNĚNÍ VŠECH ODPOVĚDÍ Benedikta XVI. na otázky kněží je ZDE

Svatopetrskému náměstí dnes dominoval gobelín s portrétem svatého faráře Arského, který byl průvodcem Kněžského roku a Benedikt XVI. při eucharistické bohoslužbě také použil světcův kalich.

Kněží během bohoslužby obnovili své kněžské sliby a Svatý otec je znovu svěřil pod ochranu Panny Marie, jak to minulý měsíc učinil ve Fatimě.

V obsáhlé homilii, která sklidila na několika místech aplaus zástupu přítomných, Benedikt XVI. shrnul podstatu poslání kněze v dnešní době, zmínil tristní případy selhání kněží a požádal o odpuštění Boha i postižené osoby; připomněl pohansko-osvícenské pojetí Boha a mimo jiné také řekl:

?Nejdůležitějším z textů dnešní liturgie je Žalm 23 ? ?Pán je můj pastýř? ? v němž modlící se Izrael přijal sebezjevení Boha jako pastýře a učinil ho ukazatelem vlastního života. ?Pán je můj pastýř, nic nepostrádám: v tomto prvním verši se vyjadřuje radost a vděčnost za to, že Bůh je přítomen a stará se o člověka. Čtení vzaté z knihy Ezechiel začíná stejným tématem: ?Já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho? (Ez 34,11). Bůh se o mne osobně stará. Není vzdáleným Bohem, pro něhož by můj život znamenal příliš málo. Světová náboženství, jak můžeme vidět, vždycky věděla, že Bůh je posledku jeden. Tento Bůh však byl daleko. Zdánlivě ponechával svět jiným mocnostem, silám a božstvům. S těmi bylo třeba se dohodnout. Jediný Bůh byl dobrý, přesto však vzdálený. Nepředstavoval nebezpečí, ale neskýtal ani pomoc. Nebylo proto nezbytné se jím zabývat. Nevládnul.

Tato myšlenka se podivným způsobem znovu vynořila v Osvícenství. Chápalo se, že svět předpokládá Stvořitele. Tento Bůh však stvořil svět a pak se prý od něho zjevně distancoval. Svět měl najednou soubor svých zákonů, podle nichž se rozvíjel a do nichž Bůh nezasahoval, nemohl zasahovat. Bůh byl pouze vzdáleným počátkem. Mnozí si možná ani nepřáli, aby se Bůh o ně staral. Nechtěli být Bohem rušeni. Avšak tam, kde jsou péče a láska Boží vnímány jako obtíž, je zkomolena lidská existence. Je krásné a útěšné, když je někdo, kdo mne má rád a stará se o mne. A je mnohem důležitější, že existuje Bůh, který mne zná, miluje mne a stará se o mne.

?Znám svoje ovce a moje ovce znají mne? (Jan 10,14), praví církev před evangeliem slovy Pánovými. Bůh mne zná, stará se o mne. Tato myšlenka by nás měla opravdu činit šťastnými. Nechme ji proniknout hluboko do svého nitra. Potom také pochopíme, co vyjadřuje: Bůh chce, abychom jako kněží v jednom malém bodě dějin sdíleli jeho starost o lidi. Jako kněží chceme být lidmi, kteří se ve společenství s jeho péčí o lidi staráme a konkrétně jim tuto Boží péči dáváme zakoušet. Kněz by vzhledem k oblasti, jež mu je svěřena, měl spolu s Pánem říci: ?Znám svoje ovce a moje ovce znají mne?. ?Poznat? podle Písma svatého neznamená nikdy jenom zevnější vědění jako telefonní číslo nějaké osoby. ?Poznat? znamená být druhému vnitřně nablízku. Mít jej rád. Měli bychom se snažit ?poznávat? lidi jakoby od Boha a vzhledem k Bohu; měli bychom se snažit kráčet spolu s nimi po cestě přátelství s Bohem.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

(RaVat)