Rádio Vaticana

Vatikán. 30. výročí úmrtí Služebníka Božího Papeže Pavla VI. dnes připomněla slavnostní eucharistická bohoslužba ve Vatikánské bazilice, které předsedal kard. Giovanni Battista Re, prefekt Kongregace pro biskupy a v Castel Gandolfu, kde tento papež zemřel, sloužil dnes v podvečer mši svatou kardinál Státní sekretář Tarcisio Bertone.

Před 30 lety 6. srpna 1978 na svátek Proměnení Páně zemřel papež Pavel VI., pokorný a odvážný svědek Pravdy, apoštol míru a muž dialogu mezi lidmi a kulturami. Byl to právě Pavel VI., který s moudrostí a prozíravostí zakončil Druhý vatikánský koncil. Připomeňme si některé z nejdůležitějších okamžiků jeho života:

?Fidem servavi?, zachoval jsem si víru: v tomto prohlášení vysloveném několik dní před svou smrtí je obsažen celý pontifikát Pavla VI. Byl zvolen Papežem 21. června 1963 a okamžitě musel čelit výzvě tehdejší doby, dokončení Druhého vatikánského koncilu. Tři měsíce nato, v září, zahájil druhou část koncilu. Bylo jasné, že Pavel VI., který se účastnil první části koncilu ještě jako milánský arcibiskup nebude jeho pouhým ?notářem?. S velkým zájmem a nadšením vše sledoval, a s moudrostí zasáhoval při delikátních okolnostech. 7.prosince 1965 byla uzavřena ekumenická asemblea.

Po celých 15 let svého pontifikátu se papež Montini zasazoval o světový mír, byl také nazýván ?apoštolem míru.? Ve své exhortaci Evangelii nuntiandi zdůraznil, že misionářská dimenze Církve je pro jeho udržení nezbytná a zavedl Světový den míru, který se slaví vždy 1.ledna. Pavel VI. také nebyl lhostejný utrpení a bídě afrických národů. V roce 1967 publikoval encykliku Populorum Progressio. ?Rozvoj, píše zde Svatý otec, je nové jméno míru.? A dále vysvětluje, že se ale musí jednat o celkový rozvoj:?týkající se celého člověka a všech lidí.? Koncilem se Církev zmodernizovala a renovovala, mnozí jí však interpretovali jako konzervativní, jako tu, která nepřijímá pravý smysl událostí. I přes řadu postkonciálních odsouzení se Pavel VI. nevzdal vhlásání Pravdy a byl přesvědčený, stejně jako sv. Augustýn, že štěstí není nic jiného než radost z pravdy. Nejjasnějším příkladem je publikace Humanae Vitae v roce 1968. Encyklika která se soutřeďuje na zodpovědnou partnerskou lásku, potvrzuje jen ?církevní NE? na používání umělé antikoncepce. Díky tomuto dokumentu byl Papež Pavel VI. předmětem žhavé kritiky až urážek někdy dokonce i ze strany katolíků. 4.8. 1968 během své promluvy po modlitbě Anděl Páně, Pavel VI. vysvětlil své důvody v jasné souvislosti:

?Naše slovo není jednoduché, není ani totožné se zvyklostmi, které se v současnosti bohužel rozšířili jako pohodlné a zdánlivě prospěšné lásce a rodinné harmonii. Chceme ještě jednou připomenout, že norma, která byla znovu odsouhlasena není Naše, ale je vlastní struktuře života, lásky a lidské důstojnosti.?

Pavel VI. nebyl jen příznivec ?společnosti lásky? ale neustále se zasazoval o mír a o plodný ekumenický dialog. Byl přesvědčen, že křesťané jen jako sjednocení, mohou být nápomocni smíření mezi národy.

Na osobu papeže Pavla VI. jsme se zeptali ředitele Osservatore romano, Giovanniho Maria Viana.

I když se to může zdát zvláštností, tři následovníci Pavla VI.: Jan Pavel I., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. byli všichni tři jmenováni kardinály právě Pavlem VI. ...

?Ano, nebyla to jen taková zvláštnost, ale je to velmi zajímavý a docela mimořádný fakt, protože není obvyklé v dějinách Svatého Stolce, aby byli tři papežové jmenováni jedním předchůdcem. ?

Na Pavla VI., svého předchůdce, také vzpomíná současný arcibiskup Milána, kardinál Dionigi Tettamanzi. Co zanechal Pavel VI. v Miláně, v diecési, ve které byl arcibiskupem a kterou nosil stále ve svém srdci, i když byl z její katedry, sv. Ambrosia, zavolán do té svatopetrské?

?Zanechal zde mnoho. Osobně bych chtěl vyzdvihnout jeho lásku ke kněžím. Traduje se o něm, že byl vždy ochotný se s kněžími osobně setkat a byl s nimi stále ve spojení písemnou formou a to pravidelně a vytrvale. Neustále se také zajímal o ty, co se od Církve vzdálily, obával se o ?ztracené ovečky.? Myslím, že právě toto je dědictví které má i dnes velký význam a na základě jeho impulsu vznikl misijní charakter ambrosiánské církve.?

Byl jste vysvěcen na kněze od tehdejšího arcibiskupa Montiniho: jaké na něj máte vzpomínky jako na člověka a na pastýře?

?Mám na něj spoustu vzpomínek. Především stále ve svém srdci nosím jeho promluvu při mém kněžském svěcení. Obzvláště tato tři slova, řečená tím klasickým Montiniho důrazem: ?Buďte svědci, apoštolové, misionáři.? Myslím, že to byl měl být životní program nejen kněží z roku 1957 ale všech kněží a proč ne vlastně i všech členů Církve.?

(MoV)