Canterbury.
Kard. Cormac Murphy-O´Connor, arcibiskup Westminstru a předseda katolické Biskupské konference Anglie a Walesu byl pozván, aby vystoupil v rámci Lambethské konference probíhající momentálně v Anglikánské církvi.
Kardinál Murphy- O´Connor se svém projevu podělil o své zkušenosti z čtyř dekád dialogu mezi Katolickou a Anglikánskou církví a především aktivit Mezinárodní katolicko-anglikánské komise (ARCIC), kterých se sám aktivně účastnil a dokonce této organizaci 26 let spolupředsedal. Vzpomenul na začátky práce Komise, vydání prvních společných dokumentů a realizování počátečních kroků společného ekumenického dialogu. Řekl, že po dlouhých diskusích byla připravena cesta k Lambethské konferenci v roce 1988, tedy uznání dokumentů týkající se Eucharistie a Duchovenstva jako ?kompatibilní s podstatou víry anglikánů? a byly vytvořeny dobré základy pro další dialog, především konceptu univerzálního primátu. Dále dodal, že si postupně uvědomovali, že akceptování každého dokumentu je mnohem důležitější než pouze jeho publikace nebo oficiální odpověď.
Ve druhé fázi Mezinárodní katolicko-anglikánské komise se podle kard. Murphy-O´Connora atmosféra změnila. Nejen že v roce 1995 papež Jan Pavel II. vydal encyklický dopis Závazek k ekumenismu, ale prý si postupně začali uvědomovat, že cesta k jednotě bude trvat déle. Bylo jasné, že vzrůstající svěcení žen na kněze a biskupy v řadě provincií Anglikánské církve znamenalo kámen úrazu pro Církev Katolickou a problém ve sjednocení duchovenstva. Pokud samotní anglikáni nesouhlasí s tímto vývojem, jak by mohla Katolická církev? Sdělil, že tyto záležitosti mají velký dopad nejen na rozdílnosti týkající se mravních zásad, ale i na ekumenický dialog.
Z nich také vyplývají další podstatné otázky. Co vlastně rozumíme pod pojmem církev? Je to nějaká neurčitá federace se společnou historií a rodinou? Nebo je to užší stmelené společenství s rozvinutou strukturou a autoritou? Tyto a další otázky byly vzneseny ve většině z ekumenických dialogů a začali velmi doléhat i na církevní život partnerů dialogu a byly i hlavními tématy Komise. V úvodu její Finální zprávy je prezentována eucharistie jako závazný znak koinonie, tedy společenství. Dále kard. Murphy -O´Connor dodal, že dialog se může rozvinout pouze za předpokladu, že bude možné dosáhnout závazné dohody s partnery dialogu, a tedy musí docházet k upevňování a ne naopak k uvolňování společenství ve vlastní církvi. V bodě 43 Prohlášení se píše, že pro všechny místní církve být v jednom viditelném společenství, které si Bůh přeje, znamená, že všechny podstatné elementy církevního společenství jsou přítomny a vzájemně uznávány. Pouze tak je viditelné společenství mezi církvemi kompletní a jejich duchovenstvo je ve vzájemném spojení. To co tvoří církevní společenství je vyznání jedné apoštolské víry, zjevené v Písmu svatém a obsažené v Krédu. Je založeno na křtu. Slavení eucharistie je její přední vyjádření a cíl.
Kardinál Murphy -O´Connor v závěru své promluvy připomněl, že Katolická církev po celá tato léta usilovala o dialog s Anglikánským společenstvím jako celkem, a tedy není potěšena současným napětím v této církvi, které se dotýká velmi důležitých bodů a cesta k jednotě by mohla být zpomalena. Společný dialog nebude jednoduchý, pokud tyto základní otázky nebudou jasně vyřešeny.
(MoV)
odeslat článek
vytisknout článek
