Před nedávnem se v nejsledovanějším talk show prvního programu italské televize objevilo poněkud nezvyklé téma. Tedy může se zdát nezvyklým někomu, kdo pravidelně nesleduje veřejné dění, zvláště černou kroniku, ať už v Itálii nebo jinde. Mluvilo se totiž o destruktivních sektách, zvláště těch, které uctívají zlého ducha charakteristickými konkrétními skutky. Že to není téma tak docela ojedinělé o tom svědčí také rozhodnutí Italského ministerstva vnitra, které už před dvěma roky navázalo spolupráci s katolickou církví, v jejíž řadách hledá na celonárodní úrovni odborné znalce, nejčastěji exorcisty, právě za účelem pátrání po pachatelích zločinů, jež nesou evidentní stopy činnosti oněch destruktivních, většinou satanistických sekt, a s nimiž si nezřídka neví rady. V televizi se o tomto tématu mluvilo především v souvislosti s tím, jak pomoci osobám, které upadly do osidel těchto zvráceností. Odborníci při té příležitosti podali - poněkud zarážející ? odhad počtu lidí, kteří jsou v Itálii buď v přímém nebo potenciálním kontaktu s takovýmito sektami. Jde přibližně o milion a půl osob, což i při téměř 60 milionech obyvatel apeninského poloostrova není málo. Jde tedy o téma, které si žádá nejen pozornost, ale také adekvátní odpověď na nejrůznějších úrovních společnosti, jejíž nejmladší členové patří mezi ty nejohroženější. Také proto skupina psychologů loni zveřejnila publikaci s názvem Černá kniha satanismu, rituály a zločiny.
Právě v jubilejním roce 2000 otřásla Itálií vražda, které se v městečku Chiavenna dopustila tři nezletilá děvčata v rámci satanského rituálu, jak samy pachatelky vypověděly. Obětí se stala tamější velice populární a oblíbená řeholní sestra Maria Laura Mainetti. Tu si záměrně vyhlédly, v noci vylákaly na odlehlé místo a tam ubodaly. Celá Itálie sledovala vývoj otřesné události v televizních zprávách podobně jako u nás např. Kuřimskou kauzu. Zmíněná děvčata s nevinným, takřka andělským pohledem vypovídala na policii i u soudu nejen o celém průběhu zločinu, ale i o jeho motivu, kterým byla právě služba satanovi. V italském veřejném mínění vzbudily největší bezradnost záběry televizního zpravodajství, jež ukázalo dvě ze zmíněných pachatelek, čekajících na chodbě policejního úřadu na svůj výslech. Neměly tušení, že jsou snímány, a domnívaly se, že si mohou mezi sebou promluvit důvěrněji. A tak se celá Itálie stala svědkem šeptání oněch dívenek, které vyjadřovaly - po spáchaném zločinu ? svůj obdiv k jeho strůjci... Sami policisté, kteří celou situaci zinscenovali, aby se pokusili přijít věci na kloub, nedokázali analýzou jejich rozhovoru dospět k závěru, zda děvčata mluvila o nějaké třetí lidské osobě, o kterou by policisté, samozřejmě, měli nemalý zájem, anebo právě o démonovi. Živý, procítěným obdivem přetékající, rozhovor dvou nešťastnic, který si mohli připomenout i diváci zmíněného televizního talk show, ponořil do hluboké bezradnosti nejen složky činné v trestním řízení, ale i psychology a ostatní odborníky v dané problematice. Za zmínku stojí také ta část výpovědi pachatelek, v níž s neskrývaným i málo chápavým údivem sdělily, že řeholní sestra Maria Laura umírala se slovy odpuštění na rtech. Na základě výpovědi pachatelek byl letos na jaře uznán mučednický charakter smrti této řeholní sestry a zahájen její beatifikační proces.
Kauza destruktivních sekt, jejíž příslušníci vyznávají a páchají zlo právě proto, že je zlem, není, bohužel, ani trochu umělá. Resocializace osob, které uvízly v tenatech oněch zvrácených kultů a nauk, je podle tvrzení odborníků velmi, velmi obtížná. V případě dívek z italské Chiavenny se snad, jak bylo v televizním pořadu naznačeno, tato resocializace vyvíjí dobře právě díky onomu odpuštění, kterého se jim dostalo od jejich oběti a které je tak překvapilo.
Bezradnost a bezmocnost světské mentality tváří v tvář takovýmto případům a hlavně konkrétním osobám, které se ztratily samy sobě a praktikují zvrácený kult zla, stojí za hlubší úvahu. Banalizovat tento nádor na těle společnosti je možné nanejvýš v médiích. Tváří v tvář utrápeným rodičům to nelze. Kromě toho je mnohem snadnější brousit si ostrovtip verbální kritikou církve, jejíž bohoslužebný kult i nauka vštěpují člověku lásku k bližním, než pustit se do argumentace proti někomu, kdo s rozhodností nikterak abstraktní tvrdí: ?Nenávidím lásku a miluji nenávist.? Tato a podobná tvrzení kolují po internetu, který dnes velmi účinně - ačkoli a bohudíky nejenom - slouží šíření oněch zvrácených duchovních nauk a návodů. V boji proti nim totiž selhávají ateistické argumenty psychologů a do úzkých se dostává i sekulární zákonodárství se svým důsledně laicistickým pojetím svobody kultu.
V této souvislosti proto není bez významu uvědomit si, že i naše sekularizované společnosti, ať už si to jednotliví jejich členové přiznávají či nikoli, stále ještě zakládají svůj pocit bezpečí a soudržnosti na faktu spásy, které se lidstvu dostává v Kristu, čili na přesvědčení, že zlo jako takové je jednou provždy poraženo. Ani náš rozum, ani naše dobrá vůle totiž nejsou s to přemoci onoho nepřítele lidského ducha i těla, který vůbec není prázdnou abstrakcí.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
