Přesně před 20 lety 26.června roku 1988 zemřel Hans Urs von Balthasar, švýcarský teolog, kterého během včerejší generální audience připomněl ve své katechezi Benedikt XVI., jenž tohoto švýcarského teologa označil za jednoho z největších teologů 20.století. Hans Urs von Balthasar, jehož Jan Pavel II. jmenoval roku 1988 kardinálem, zemřel nečekaně, dva dny před slavnostním udělením kardinálské hodnosti. Tento švýcarský teolog, narozený roku 1905, vstoupil roku 1929 do Tovaryšstva Ježíšova; roku 1944 založil spolu s Adrienn von Speyr sekulární institut Společenství svatého Jana a v důsledku toho pak z jezuitského řádu vystoupil. Byl velkým přítelem jiného jezuity a pozdějšího kardinála Henri de Lubac. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas vzpomíná na tuto osobnost benátský
kardinál Angelo Scola:
?Balthasar byl velký křesťan, jemuž Prozřetelnost dala mimořádné dary vskutku geniální inteligence a pokory. Kardinál Lubac o něm říkal, že měl chlapeckého ducha. Skutečně, při setkání s Balthasarem a častou spoluprací s ním, jsem se mohl dotknout této jeho mimořádné jednoduchosti a nevinnosti, které dávaly jeho teologické meditaci pronikavost a obrovský kulturní rozhled. ?Nejvzdělanější muž 20.století?, říkal o něm Lubac. Byl plně ponořen do služby křesťanského poslání a svědectví. Svou energii věnoval založení komunity sv.Jana, která je dodnes v církvi znamením a plodem duchovní příbuznosti mezi Balthasarem a Adrienn von Speyr.?
Filosofie, teologie a také umění, nazýval Balthasar ?nástroji duše?. V jakém smyslu?
?Von Balthasar chtěl především kontemplovat porozumění víry, počínaje zkušeností krásy. A tomu dovedl dát do služeb filosoficko-teologické kategorie, literaturu, hudbu, divadlo.. Přispěl tak k překonání nezřídka vyprahlé a konceptualistické teologie.?
Narodil se roku 1905, prožil obzvláště intenzivní i dramatické období evropských a světových dějin. Je předchůdcem 2.vatikánského koncilu?
Zajisté. Je pravdou, že Lubac si posteskl, že na koncilu chyběl, ale později Balthasar vstupoval na scénu mnohými vklady zejména v závěru pontifikátu Pavla VI. a pak za Jana Pavla II. Byl také vždycky velkým přítelem profesora a později kardinála Ratzingera. Významně se podílel na recepci koncilního rámce, zejména prostřednictvím časopisu Communio, který založil společně s Lubacem a Ratzingerem. Vytvořil také síť vztahů uvnitř Evropy a Spojených států, a snažil se prosazovat prohloubení pravd, které formuloval koncil, a zároveň odpovídat na otázky, které vyvstávaly v soudobé kultuře. V této práci je třeba pokračovat. Doufám, že jak komunita sv. Jana, tak časopis Communio ? který von Balthasarovi za mnohé vděčí ? tak mnoho těch, kteří jej poznali a navštěvovali budou moci pokračovat i dnes v poslání, které Balthasar před mnoha lety zahájil.?
Z tohoto hlediska platí také tvrzení, že církev by měla být ve světě a tedy vyjít za hradby..
?Zbořit hradby, to znamená opětovně odhalit, že misijní poslání je nejen pravda o církvi, ale také objev jejího povolání. Von Balthasar říkával, že úkolem církve není nabízet sebe samu, ale nechat zazářit na její tváři Kristovo světlo.?
Varoval také před nebezpečím ztráty křesťanské identity v pokoncilní době?
?Zajisté. On, spolu s Lubacem, s klidem přijímal, že je řazen mezi reakcionáře a konzervativce. Bez jakéhokoliv strachu, protože měl velmi jasnou představu o velké síle křesťanské tradice a proto, jak řekl Benedikt XVI, Koncil nemůže být žádným způsobem chápán vzhledem k předešlé tradici za pomoci hermeneutiky přelomu či zlomu, nýbrž za pomoci velké, klasické a autentické hermeneutiky nepřetržitého vývoje církevního učení. Von Balthasar spolu se svým přítelem Lubacem se opravdu cele oddali tomu, aby recepce koncilu byla vyvážená a mám za to, že z tohoto hlediska lze říci, že jejich přínos měl svou skutečně mimořádnou váhu. Myslím, že rozhodnutí Jana Pavla II. jmenovat jej kardinálem, k čemuž pak v důsledku nenadálé smrti nedošlo, bylo právě výrazem uznání velké služby, kterou křesťan von Balthasar, kněz a teolog poskytnul celé církvi.?
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
