Nový portál Vatikánského rozhlasu

děkuji za laskavá slova, kterými jste mě uvítal jménem lidu Spojených států amerických. Hluboce si cením Vašeho pozvání k návštěvě této velké země. Můj příjezd se kryje s významným okamžikem života katolického společenství v Americe, s oslavami 200. výročí, které uplynulo od povýšení první americké diecéze v Baltimore na metropolitní arcidiecézi a od založení diecézí New York, Boston, Filadelfie a Louisville. Těší mne však, že mohu být hostem všech Američanů. Přicházím jako přítel a hlasatel evangelia, jako ten, kdo chová obrovský respekt k této široké pluralitní společnosti. Američtí katolíci přispěli a nadále významným vkladem přispívají k životu své země. Zahajuji svou návštěvu v důvěře, že se moje přítomnost stane zdrojem obnovy a naděje pro církev ve Spojených státech a posílí rozhodnutí katolíků ještě zodpovědněji přispívat k životu země, jejímž jsou hrdými občany.

Úsilí o svobodu Ameriky bylo již v počátcích republiky vedeno přesvědčením, že principy, které ovládají politický a společenský život, jsou vnitřně spojeny s mravním řádem, zakládajícím se na vládě Boha Stvořitele. Autoři ústavních listin této země se o toto přesvědčení opírali, když prohlásili za ?pravdu samu o sobě zřejmou?, že všichni lidé jsou stvořeni jako rovní a mají nezcizitelná práva, zakotvená v přirozeném zákoně a v Bohu této přirozenosti. Průběh amerických dějin vykazuje obtíže, boje i velkou intelektuální a mravní rozhodnost, jež byla zapotřebí k vytvoření společnosti, která do sebe věrně zakomponuje tyto ušlechtilé principy. Během tohoto procesu, který vytvářel duši národa, byla náboženská víra trvalým zdrojem a směrodatnou silou např. v boji proti otroctví a v hnutí za občanská práva. Američané i v naší době, zvláště v krizových momentech, nadále nalézají svou energii v přimknutí se k tomuto odkazu sdílených ideálů a tužeb.

Těším se, že se v nadcházejících dnech setkám nejen s katolickým společenstvím, ale i s představiteli křesťanských církví a mnoha náboženských tradic, přítomných v této zemi. Historicky vzato zde nejen katolíci, ale všichni věřící nalezli svobodu uctívat Boha podle pokynů svého svědomí a zároveň byli přijati jako součást společnosti, v níž může každý jednotlivec i každé uskupení dát zaznít svému hlasu. Věřím, že nyní, když tato země musí čelit stále složitějším politickým i etickým otázkám, dokáží Američané ve své náboženské víře najít cenný zdroj pro rozlišování a inspiraci, aby mohli rozvíjet racionální, zodpovědný a uctivý dialog ve snaze o budování lidštější a svobodnější společnosti.

Svoboda není jen darem, ale také výzvou k osobní odpovědnosti. Američané to znají ze své zkušenosti ? skoro každé město v této zemi má svůj památník jako poctu těm, kteří obětovali své životy v obraně svobody jak ve vlastní zemi, tak jinde. Uchování svobody vybízí k pěstování ctností, sebekázně, obětavosti pro obecné blaho a smyslu pro zodpovědnost ve vztahu k těm méně úspěšným. Kromě toho však vyžaduje odvahu nasadit se v občanském životě a vnášet do racionální veřejné debaty vlastní náboženskou víru a nejhlubší hodnoty. Krátce řečeno, svoboda je stále nová. Jde o výzvu, která stojí před každou generací a která musí být neustále přemáhána ku prospěchu dobra (srov. Spe salvi, 24). Málokdo to pochopil tak jasně jako předchozí papež Jan Pavel II. Svými úvahami o vítězství svobody nad totalitním režimem ve svém rodném Polsku a ve východní Evropě nám připomněl, že dějiny mnohokrát ukazují, jak ?ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ? a demokracie bez hodnot může přijít o svou duši (srov. Centesimus annus, 46). Tato prorocká slova jsou v jistém smyslu ozvěnou přesvědčení prezidenta Washingtona, jak jej vyjádřil ve svém projevu na rozloučenou, že totiž náboženství a morálka jsou ?neodmyslitelnou oporou? politického úspěchu.

Církev touží přispívat k budování světa, který bude stále více hoden lidské osoby, stvořené k obrazu a podobě Boží (srov. Gn 1,26-27). Je přesvědčena, že víra vrhá nové světlo na všechny věci a že evangelium zjevuje vznešené povolání a vyšší úděl každého člověka (srov. Gaudium et spes, 10). Víra nám kromě toho dává sílu odpovědět na naše vznešené povolání i naději, jež nás inspiruje přičinit se o spravedlivější a bratrštější společnost. Demokracie, jak vaši otcové zakladatelé dobře věděli, může vzkvétat pouze tehdy, jsou-li političtí vůdcové a ti, které reprezentují, vedeni pravdou a vnášejí-li do rozhodnutí, týkajících se života a budoucnosti této země, moudrost, jež se rodí z mravního principu.

Spojené státy americké hrají už více než jedno století významnou roli v mezinárodním společenství. Dá-li Bůh, budu mít v pátek tu čest promluvit v Organizaci spojených národů, kde bych rád povzbudil probíhající snahy o to, aby se tato instituce stala účinnějším hlasem legitimních očekávání všech národů světa. V této souvislosti, při 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, je požadavek globální solidarity naléhavější než kdykoli dříve, mají-li všichni žít způsobem, jenž odpovídá jejich důstojnosti: jako bratři a sestry, obývající tentýž dům, kolem stolu, který Boží dobrota připravila pro všechny své děti. Amerika vždy projevovala svou velkorysost, když vycházela vstříc bezprostředním lidským potřebám, prosazovala rozvoj a poskytovala pomoc obětem přírodních katastrof. Věřím, že tento starostlivý zájem o širokou lidskou rodinu se bude nadále projevovat podporou trpělivých snah mezinárodní diplomacie, směřujících k vyřešení konfliktů a prosazování pokroku. Tak budou příští generace moci žít ve světě, kde pravda, svoboda a spravedlnost mohou vzkvétat, ve světě, kde důstojnost a práva, daná Bohem každému muži, ženě i dítěti, budou brána v potaz, chráněna a účinně prosazována.

Pane prezidente, drazí přátelé: na začátku své návštěvy ve Spojených státech bych rád ještě jednou vyjádřil svou vděčnost za vaše pozvání, svou radost, že jsem mezi vámi, a svou vroucí modlitbu za to, aby Všemohoucí Bůh utvrdil tuto zemi a její lid na cestách spravedlnosti, prosperity a pokoje. Bůh žehnej Americe!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy