Vatikán.
I přes vytrvalý déšť a chlad, se včera večer shromáždily tisíce věřících u Kolosea, kde v minulých staletích tisíce křesťanů následovalo Krista v Jeho utrpení, aby se připojili ke křížové cestě, které tu předsedal Benedikt XVI. V meditacích, které připravil kardinál Joseph Zen Ze-Kiun, zazněl hlas sester a bratrů z Asie, především z Číny. Například v devátém zastavení: ?Ježíš potkává jeruzalémské ženy,? arcibiskup Hong Kongu hovoří o matkách mnoha mladých, kteří jsou pro Kristovo jméno pronásledováni a vězněni.
Na závěr včerejší pobožnosti pak krátce promluvil také Svatý otec:
?Drazí bratři a sestry,
také tento rok jsme se vydali po stopách křížové cesty a s vírou si přiblížili jednotlivé etapy Kristova Umučení. Naše zraky znovu hleděly na utrpení a úzkost, které náš Vykupitel musel podstoupit ve chvíli velké bolesti, která byla vrcholem jeho pozemského poslání. Ježíš umírá na kříži a leží v hrobě. Velký pátek, prostoupený lidským žalem a zbožným mlčením, se končí v tichu rozjímání a modlitby. Až se budeme vracet do svých domovů jako ti, kteří byli svědky Ježíšovy oběti, také se bijme v prsa (srov. Lk 23,48), a uvažujme o tom, co se stalo. Copak lze zůstat indiferentními před smrtí Syna Božího? Pro nás a pro naši spásu se stal člověkem a zemřel na kříži.
Bratři a sestry, naše často neúčastné pohledy, odváděné prchavými pozemskými zájmy, obraťme v tento den ke Kristu; zastavme se a rozjímejme jeho kříž. Kříž je zdrojem nesmrtelného života, je školou spravedlnosti a pokoje, universálním odkazem odpuštění a milosrdenství, je trvalým důkazem obětující se nekonečné lásky, která vedla Boha k tomu, aby se stal člověkem zranitelným jako my, aby zemřel ukřižováním. Jeho přibité paže se rozevírají ke každé lidské bytosti a vybízejí nás přistoupit k Němu s jistotou, že nás přijme a obejme s nekonečnou něhou: ?Až bude ze země vyvýšen - řekl - potáhnu všechny k sobě?(
Jan 12,32).
Bolestnou cestou kříže se lidé všech dob, smířeni a vykoupeni Kristovou krví, stali přáteli Boha, dětmi nebeského Otce. ?Příteli!? - tak Ježíš oslovuje Jidáše a adresuje mu poslední dramatickou výzvu k obrácení. Přítelem nazývá každého z nás, protože je pravým přítelem nás všech. Bohužel, ne vždy umíme vnímat hloubku bezmezné lásky, kterou k nám chová Bůh. Pro něho neexistuje rozdílnost rasy či kultury. Ježíš Kristus zemřel, aby vysvobodil celé lidstvo z neznalosti Boha, z bludného kruhu nenávisti a pomsty, z otroctví hříchu. Kříž z nás činí bratry.
Ptejme se však: co jsme učinili z tohoto daru? co jsme učinili ze zjevení Boží tváře v Kristu, ze zjevení lásky Boha, který přemáhá nenávist? I v naší době mnozí Boha neznají a nemohou jej najít v ukřižovaném Kristu. Mnozí hledají takovou lásku a svobodu, které vylučují Boha; mnozí věří, že Boha nepotřebují. Drazí přátelé, po dnešní připomínce Ježíšova utrpení, dovolme, aby nás tento večer jeho oběť na kříži interpelovala, dovolme, aby způsobila krizi našich lidských jistot, a otevřeme mu srdce. Ježíš je pravda, která nás osvobozuje k lásce. Nebojme se! Pán svou smrtí zničil hřích a zachránil hříšníky, tj. nás všechny. Apoštol Petr píše: Ježíš ?sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jsme uzdraveni? (1
Petr 2,24). Toto je pravda Velkého pátku: na kříži nám Pán vrátil důstojnost, která nám patří, a učinil nás adoptivními dětmi Boha, který nás stvořil ke svému obrazu a podobě. Zůstaňme tedy před Křížem v adoraci. Ó Kriste, ukřižovaný Králi, daruj nám pravé poznání Tebe, radosti, po níž toužíme, lásky, která naplní naše srdce, žíznící po nekonečnu. Takto Tě prosíme dnes večer, Ježíši, Synu Boží, jenž jsi zemřel pro nás na Kříži a třetího dne vstal z mrtvých. Amen.?
(MaS)