Vatikán.
?Sekularismus není jen vnější hrozbou pro věřící, ale projevuje se již dlouho v samotné církvi.? ? řekl dnes mimo jiné Benedikt XVI. účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro kulturu, která se zabývala tématem ?Církev a výzvy sekularismu?. Předseda této papežské rady arcibiskup Ravasi ve svém úvodním pozdravu Svatému Otci zmínil, že ve světě existuje prostor pro porozumění a život toho, co nazval ?zdravou sekularizací čili světskostí? a která se pojí s vědomím, že svět nemá být zbožšťován. Sekularismus je však tendence zcela opačná:
?Sekularismus, který se prezentuje v kulturách jako koncepce světa a lidství bez vztahu k transcedenci, proniká všechny aspekty každodenního života a vytváří mentalitu, v níž je Bůh, částečně či zcela, fakticky vytlačován z lidské existence a vědomí. Tento sekularismus není jen vnější hrozbou pro věřící, ale již dlouho se projevuje v samotné církvi. Zevnitř a v hloubi deformuje křesťanskou víru a v důsledku toho životní styl a každodenní jednání věřících. Ti žijí ve světě a často jsou poznamenáni, ne-li ovlivňováni vizuální kulturou, která stále více vnucuje protikladné modely a impulsy popírající Boha v praxi: jakoby už Boha nebylo zapotřebí, jako by nebylo zapotřebí o Bohu přemýšlet a vracet se k Němu. Dominující spotřebitelská a požitkářská mentalita favorizuje mezi věřícími i pastýři jakousi odchylku směrem k povrchnosti a sebestřednosti, jež škodí církevnímu životu.
?Smrt Boha? hlásaná v minulých desetiletích mnohými intelektuály byla vystřídána sterilním kultem individua. V takovémto kulturním kontextu pak hrozí pád do duchovní zakrnělosti a vyprázdnění srdce, jež jsou charakteristické pro náhradní formy náboženské příslušnosti a vágní spiritualismus. Ukazuje se, že je navýsost důležité reagovat na podobné odchylky poukazem na nejvyšší existenciální hodnoty, které dávají životu smysl a mohou upokojit neklid lidského srdce, hledajícího štěstí: důstojnost lidské osoby a její svobodu, rovnost všech lidí, smysl života a smrti a to, co nás čeká po skončení naší pozemské existence.?
Benedikt XVI. dále řekl, že ?průmyslová revoluce a vědeckotechnické poznatky umožnily zodpovědět otázky, které byly předtím náboženskou formou zodpovězeny jen částečně. A v důsledku toho má současný člověk často dojem, že už nepotřebuje nikoho, aby porozuměl, vysvětlil a ovládl svět; cítí se středem všeho a měřítkem všeho.
?Globalizace, prostřednictvím nových informačních technologií, měla v poslední době nezřídka za následek, že se mnoho materialistických a individualistických komponent Západu rozšířilo do všech kultur. Výraz Etsi Deus non daretur ? ?Jako by neexistoval Bůh? stává se způsobem života, který vychází z určitého druhu ?pýchy? rozumu, který je sám o sobě stvořen a milován Bohem, ale který se považuje za soběstačný a uzavírá se před kontemplací a hledáním Pravdy, která ho přesahuje. Světlo rozumu je tak Osvícenstvím vyvyšováno, ale ve skutečnosti jej ochuzuje, když zaujímá místo, které patří světlu víry, božskému světlu.?
Výzvy, kterým musí Církev ve svém poslání na tomto poli čelit, jsou proto velké, řekl dále Benedikt XVI. Velmi důležitá je proto snaha o plodný dialog mezi vědou a vírou. Je to konfrontace, po níž touží církev, ale také vědecká komunita, řekl papež, a povzbudil účastníky zasedání Papežské rady pro kulturu, která na svém letošním zasedání rozhodla uspořádat v blízké budoucnosti velké sympozium, kterého by se mohli účastnit přírodovědci, filosofové i teologové a diskutovat na téma evoluce.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
