Vatikán.
Kolem 250 účastníků či lépe řečeno účastnic sympozia pořádaného Papežskou radou pro laiky přijal dnes Benedikt XVI. v Klementinském sále apoštolského paláce. Sympozium bylo svoláno u příležitosti 20.výročí vydání apoštolského listu
Mulieris dignitatem ?O důstojnosti a povolání ženy? a protože se týkalo tzv. ženské otázky účastnili se ho především ženy, odbornice a aktivistky z nejrůznějších oblastí věd, kultury a sociální práce z pěti kontinentů. Podstatnou část promluvy Benedikta XVI. vám nyní přinášíme:
?Jan Pavel II. v apoštolském listě Mulieris dignitatem prohloubil základní antropologické pravdy o muži a ženě, rovnost v důstojnosti a jednotu obou, hlubokou a zakořeněnou různost mužství a ženství a jejich povolání k reciprocitě a komplementaritě, spolupráci a společenství. Tato duální jednota muže a ženy je založena na důstojnosti, jež je vlastní každé osobě, stvořené k obrazu a podobě Boha, stvořené jako muž a žena. Přitom je třeba se vyhnout nerozlišené uniformitě, zploštěné a ochuzené rovnosti, jakož i rozdílnosti pojaté propastně a konfliktně. Duální jednota, jež je vepsána do těla i duše, s sebou nese vztah ke druhému, lásku k druhému, mezi osobní společenství, které ukazuje na ?určitou podobu božského společenství, vepsaného do stvoření člověka? (č.7). Pokud si proto muž a žena nárokují naprostou autonomii a soběstačnost, riskují, že zůstanou uzavřeni do takového typu seberealizace, která pokládá za výdobytek svobody překonání každého přirozeného, sociálního nebo náboženského svazku, ale ve skutečnosti jej redukují na tísnivou samotu. Aby mohlo být favorizováno a podpořeno skutečné povznesení ženy a muže, nelze s touto skutečností nepočítat.
Je zapotřebí pokračovat v antropologickém bádání na základě velké křesťanské tradice a s přihlédnutím k novým pokrokům vědy a dnešní kulturní vnímavosti. To přispěje k prohloubení nejen ženské, ale také mužské identity, která je nezřídka rovněž předmětem ideologických a jednostranných reflexí. Vzhledem k oněm kulturním a politickým proudům, které se snaží eliminovat nebo přinejmenším zatemnit a zmást, sexuální rozdíly vepsané do lidské přirozenosti tím, že je označují za kulturní konstrukce, je nezbytné poukázat na záměr Boha, který stvořil lidskou bytost jako muže a ženu v jednotě a zároveň originální a komplementární rozdílnosti. Lidská přirozenost a kulturní dimenze se integrují v rozsáhlém a složitém procesu, kterým je formace vlastní identity, kde si obě dimenze ? mužská a ženská ? vzájemně odpovídají a vzájemně se doplňují.
Na zahájení V. generální konference episkopátu Latinské Ameriky a Karibské oblasti v květnu loňského roku v Brazílii jsem připomněl dosud přetrvávající maskulinní mentalitu, která ignoruje novost křesťanství a rovnost důstojnosti a odpovědnosti, které křesťanství uznává a hlásá. Existují místa a kultury, kde je žena diskriminována a podceňována jen proto, že je žena, přičemž se užívá dokonce náboženských argumentů i rodinného,sociálního a kulturního nátlaku pro pěstování nerovnosti pohlaví, projevující se násilím vůči ženě, jež je podrobena týrání a vykořisťování v reklamě spotřebního a zábavního průmyslu. Tváří v tvář těmto tak závažným a přetrvávajícím jevům vystupuje ještě naléhavěji do popředí potřeba, aby se křesťané všude zasazovali o prosazení kultury, uznávající právní i faktickou důstojnost, která ženě náleží.
Bůh svěřuje ženě a muži, podle specifik, jež jsou jim vlastní, konkrétní povolání a misijní poslání v Církvi a ve světě. Mám na mysli rodinu, společenství lásky, otevřené k životu, základní buňku společnosti, v níž mají žena i muž díky mateřství a otcovství nezastupitelnou roli ve vztahu k životu. Již od svého početí mají děti právo spoléhat na otce i matku, kteří se o ně starají a doprovázejí je v jejich růstu. Stát má podporovat odpovídající sociální politikou všechno to, co prospívá stabilitě a jednotě manželství, důstojnosti a odpovědnosti manželů, jejich právo a nenahraditelné poslání výchovy dětí. Kromě toho je nutné, aby bylo také ženě umožněno spolupracovat na budování společnosti doceněním jejího typicky ženského talentu.?
Řekl Benedikt XVI. na závěr Vatikánského sympozia k 20. výročí vydání apoštolského listu Jana Pavla II. Mulieris dignitatem.
(mig)