Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Začínáme dnes nový rok a za ruku nás bere křesťanská naděje, začínáme jej prosbou o Boží požehnání a na přímluvu Marie, Matky Boží prosíme o dar pokoje pro naše rodiny, pro naše města, pro celý svět. S tímto přáním zdravím všechny vás zde přítomné, počínaje váženými velvyslanci diplomatického sboru akreditovaného u Svatého stolce, kteří jste přišli na tuto slavnost u příležitosti Světového dne míru. Zdravím kardinála Tarcisia Bertoneho, mého státního sekretáře, kardinála Renato Raffaele Martina a všechny členy Papežské rady pro Spravedlnost a mír. Zvláště jim jsem vděčný za jejich nasazení při šíření Poselství ke Světovému dni míru, jehož tématem je letos: ?Lidská rodina, společenství pokoje?.

Pokoj. V prvním čtení z knihy Numeri jsme slyšeli invokaci ?Pán ať ti udělí pokoj? (6,26); kéž Pán obdaří pokojem každého z vás, vaše rodiny, celý svět. Všichni toužíme žít v pokoji, ale pravý pokoj, ohlášený anděly v noci Narození Páně, není pouhým výdobytkem člověka či plodem politických dohod. Je to především božský dar, který je třeba neustále vyprošovat, a zároveň závazek, který je třeba trpělivě uskutečňovat, a přitom se vytrvale chápat Pánových pokynů. Tento rok jsem v Poselství k dnešnímu Světovému dni míru chtěl poukázat na těsnou spojitost, která existuje mezi rodinou a budování míru ve světě. Přirozená rodina, založená na manželství mezi mužem a ženou, je ?kolébkou života a lásky? a ?první a nenahraditelnou vychovatelkou pokoje?. Právě proto je rodina ?hlavní zprostředkovatelkou pokoje? a ?negace nebo také restrikce práv rodiny zatemňují pravdu o člověku a ohrožují základy míru? (srov. č.1-5). Poněvadž je lidstvo ?velkou rodinou? nemůže se, chce-li žít v míru, neinspirovat oněmi hodnotami, na nichž se zakládá a jimiž se řídí rodinné společenství. Letos nás vybízí k ještě větší snaze uskutečňovat ve světě mír prozřetelnostní shoda různých okolností. Před šedesáti lety roku 1948 zveřejnilo generální shromáždění OSN ?Všeobecnou deklaraci práv člověka?; před čtyřiceti lety můj ctihodný předchůdce Pavel VI. slavil první Světový den míru a kromě toho si letos připomínáme 25. výročí schválení ?Charty práv rodiny? Svatým stolcem. ?Ve světle těchto významných výročí zde přejímám to, co jsem napsal v závěru svého Poselství: vybízím každého muže a ženu, aby si co nejjasněji uvědomili společnou příslušnost k jediné lidské rodině a zasazovali se za to, aby pozemské soužití odráželo stále více právě toto přesvědčení, na kterém závisí nastolení pravého a trvalého míru?.

Naše mysl se nyní přirozeně obrací k Madoně, kterou dnes vzýváme jako Matku Boží. Papež Pavel VI. přesunul na první leden slavnost Mariina Božího Mateřství, které kdysi připadalo na 11. říjen. Před liturgickou reformou, která následovala po 2. vatikánském koncilu, totiž na první den roku, připadala památka Ježíšovy obřízky v osmý den po jeho narození na znamení podrobení se zákonu a jeho oficiálního začlenění do vyvoleného lidu. Následující den se slavil svátek jména Ježíš. Určité stopy těchto událostí nacházíme v evangeliu, které bylo před chvílí čteno a ve kterém svatý Lukáš referuje o tom, že osm dní po narození bylo Dítě obřezáno a bylo mu dáno jméno Ježíš, ?jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně? (Lk 2,21). Dnešní slavnost, kromě toho, že je zásadně mariánská, uchovává si tak silně kristologický obsah, neboť lze říci, že dříve než Matky dotýká se právě Syna, Ježíše, pravého Boha a pravého člověka.

Apoštol Pavel v listu Galaťanům poukazuje na tajemství Mariina božského mateřství, Theotokos. ?Když se naplnil čas ? píše ? poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu? (4,4). V těch několika slovech nacházíme syntézu tajemství vtělení věčného Slova a Mariina božského mateřství: velké privilegium svaté Panny spočívá právě v tom, že je Matkou Syna, který je Bohem. Po osmi dnech od Narození Páně tedy tato mariánská slavnost nachází logičtější a oprávněnější místo. V Betlémské noci, když ?porodila svého prvorozeného syna? (Lk 2,7) se naplňují proroctví, týkající se Mesiáše. ?Panna počne a porodí syna?, předpovídal Izaiáš (7,14); ?hle počneš a porodíš syna?, řekl Marii anděl Gabriel (Lk 1,31); a potom se ? podle Matoušova vyprávění - anděl Páně ukázal ve spánku Josefovi, upokojil ho a řekl mu: ?neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna.? (Mt 1,20-21).

Titul Matky Boží je spolu s označením svatá Panna nejstarší a je základem všech ostatních titulů, kterými je Madona ctěna a neustále od pokolení do pokolení vzývána jak na Východě, tak na Západě. K tajemství jejího božského mateřství se vztahuje mnoho hymnů a množství modliteb křesťanské tradice, jako například mariánská antifona vánoční doby Alma Redemptoris mater, v níž se modlíme takto: ?Tu quae genuisti, natura mirante, tuum sanctum Genitorem, Virgo prius ac posterius - Ty, jež jsi zrodila svého tvůrce, nad čímž užasla příroda, která neustále zůstáváš pannou?.

Drazí bratři a sestry, rozjímejme dnes Marii, ustavičnou pannu a matku jednorozeného Syna Otcova; naučme se od ní přijmout Dítě, které se pro nás narodilo v Betlémě. Rozpoznáme-li v Dítěti, které se z ní narodilo, věčného Syna Božího a přijmeme jej jako našeho jediného Spasitele, můžeme se nazývat a skutečně jsme dětmi Božími: syny v Synu. Apoštol píše: ?Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny? (Gal 4,4).

Evangelista Lukáš několikrát opakuje, že Madona mlčky rozjímala o těchto mimořádných událostech, do nichž ji Bůh zapojil. Slyšeli jsme to i v krátkém evangelním úryvku, který nám dnes liturgie podává: ?Maria to všechno uchovávala v srdci? (Lk 2,19). Použité řecké slovo symballousa doslova znamená ?skládat dohromady? a dává vytušit velké tajemství, které je krok za krokem třeba objevovat. Dítě, které leží v jeslích, přestože je zdánlivě podobné všem dětem světa, je zároveň zcela odlišné: je to Syn Boží, je Bohem, pravým Bohem a pravým člověkem. Toto tajemství ? vtělení Slova a Mariino božské mateřství je velké a pouhou lidskou inteligencí zajisté nesnadno srozumitelné. V Mariině škole však můžeme srdcem pojmout to, co oči a mysl samy nedovedou vnímat, ani obsáhnout. Jde totiž o dar tak velký, že je nám jedině ve víře dáno jej přijmout, byť ne zcela pochopit. A právě na této cestě víry nám Marie jde vstříc, je nám oporou a vede nás. Ona je matkou, protože zrodila Ježíše tělesně, protože naprosto přilnula k Otcově vůli. Svatý Augustin píše: ?Žádnou hodnotu by pro ni nemělo ani samo božské mateřství, kdyby Krista nenosila v srdci, což je úděl blaženější než jeho početí v těle? (De sancta Virgininate, 3,3). Ve svém srdci Maria pak nadále uchovávala, aby ?skládala dohromady?, následné události, jejichž svědkyní a protagonistkou bude, až ke smrti na kříži a vzkříšení svého Syna Ježíše.

Drazí bratři a sestry, pouze uchováváním v srdci, když skládáme dohromady a nacházíme jednotu všeho toho, co žijeme, můžeme, následujíc Marii, vniknout do tajemství Boha, který se z lásky stal člověkem a volá nás, abychom jej následovali na cestě lásky; lásky, kterou je každý den třeba tlumočit do velkodušné služby bratřím. Kéž nový rok, který dnes s důvěrou začínáme, může být časem pokroku v tomto poznání srdce, které je moudrostí svatých. Modleme se, aby - jak jsme slyšeli v prvním čtení - Pán ?rozzářil svou tvář? nad námi, byl nám ?milostiv? (srov. Nm 6,24-7) a požehnal nám. Můžeme si být jisti tím, že nepolevíme-li při hledání jeho tváře, neupadneme-li do pokušení malomyslnosti a pochybnosti a pokud při všech těžkostech, které nás potkají, zůstaneme stále zakotveni v Něm, zakusíme moc jeho lásky a jeho milosrdenství. Křehké Dítě, které Panna dnes ukazuje světu, ať z nás učiní tvůrce pokoje a svědky Jeho, Knížete Pokoje. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie