Stvoření, které je odleskem Boží slávy, touží po míru. Mír se zakládá na primárním vztahu každé lidské bytosti k samotnému Bohu. Jedná se o vztah charakterizovaný bezúhonností (srov.
Gn 17,1). V biblickém zjevení mír představuje něco mnohem většího než prostou nepřítomnost války, totiž plnost života.
Kristův pokoj spočívá především ve smíření s Otcem, které se uskutečňuje prostřednictvím apoštolského poslání, které Ježíš svěřil svým učedníkům.
Mír je hodnota, univerzální povinnost a má svůj základ v rozumném a mravním uspořádání společnosti, které má své kořeny v samotném Bohu, jenž je ?prvotním zdrojem bytí, bytostnou pravdou a nejvyšším dobrem?. Mír není pouze nepřítomnost války ani stabilní vyváženost mezi silami, ale zakládá se na správném pojetí lidské osoby a vyžaduje budování pořádku na spravedlnosti a lásce.
Mír je v nebezpečí, když člověku není přiznáváno to, co mu přísluší jako člověku, když není respektována jeho důstojnost a když soužití není zaměřeno ke společnému dobru. Základem budování mírové společnosti a integrálního rozvoje jednotlivců je obrana a rozvíjení lidských práv.
Mír může vzkvétat jedině tehdy, když všichni uznávají vlastní odpovědnost za jeho rozvíjení. Násilí nikdy není správnou odpovědí. Církev prohlašuje,?že násilí je zlo, že násilí jako řešení problémů je nepřijatelné a že násilí není hodno člověka. Násilí je lež, poněvadž se protiví pravdě naší víry i pravdě našeho lidství. Násilí ničí to, o čem se domnívá, že to brání, tedy důstojnost, život a svobodu lidských bytostí.?
Učitelský úřad církve odsuzuje ?nelidskost války", poněvadž ?strašlivá síla prostředků ničení ? k nimž mají přístup i střední a malé země ? a stále těsnější vzájemné vztahy mezi národy celého světa ztěžují nebo prakticky znemožňují omezení důsledků konfliktu.?
Jednotlivé státy vždy nemají odpovídající prostředky k vlastní účinné obraně. Z toho vyplývá potřebnost a důležitost mezinárodních a regionálních organizací, které by zabezpečovaly spolupráci, aby dokázaly čelit konfliktům a podporovat mír tím, že budou nastolovat vztahy vzájemné důvěry, které by znemožňovaly vznik války.
Agresivní válka je svou vlastní povahou nemorální. V tragickém případě, že k ní dojde, mají ti, kdo jsou odpovědni za záležitosti napadeného státu, právo i povinnost organizovat obranu i prostřednictvím použití zbraní. Nárok na oprávněnou obranu ospravedlňuje vydržování armád, jejichž působení musí však být postaveno do služeb míru.
Každý příslušník ozbrojených sil je mravně vázán, aby se vzepřel rozkazům, které vybízejí k provedení kriminálních akcí proti právu národů a proti univerzálně platným zásadám. Ti, kdo na základě výhrady svědomí zásadně odmítají vykonávat vojenskou službu, přestože se jedná o povinnost, musí být ochotni vykonávat jiný druh služby.
Právo na použití síly při oprávněné obraně je spojeno s povinností ochraňovat nevinné a pomáhat jim, když se tyto oběti nedokáží samy ubránit napadení. Při konfliktech moderní doby, které se často odehrávají uvnitř jednotlivých států, musí být plně respektovány předpisy mezinárodního humanitárního práva. Velmi často je postiženo civilní obyvatelstvo, někdy dokonce jako přímý objekt vojenské akce. V některých případech je brutálně masakrováno nebo násilně vysídlováno z vlastních domovů a z vlastní země. Pokusy o eliminaci celých národních, etnických, náboženských nebo jazykových skupin představují zločiny proti Bohu a proti samotnému lidství. Ti, kdo jsou za tyto zločiny zodpovědní, se musí odpovídat před spravedlností.
Sankce podle současného mezinárodního řádu směřují k nápravě chování vlády určité země, která porušuje pravidla spořádaného mírového mezinárodního soužití nebo která praktikuje závažné formy útlaku ve vztahu k obyvatelstvu.
Sociální nauka církve předkládá jako cíl ?všeobecné, vyvážené a kontrolované odzbrojení?. Princip nešíření jaderných zbraní a opatření zaměřená na jaderné odzbrojení spolu se zákazem zkoušek jaderných zbraní, jakož i zákaz vývoje, výroby, hromadění a užívání chemických a biologických zbraní spolu s ustanoveními, která nařizují jejich zničení, představují vzájemně provázané cíle. Dokonalejší opatření jsou nezbytná také v oblasti kontroly výroby, prodeje, dovozu a vývozu lehkých a osobních zbraní, které usnadňují projevy násilí.
Je třeba odsoudit využívání dětí a dospívajících jako vojáků v ozbrojených konfliktech.
Terorismus je jednou z nejbrutálnějších forem násilí, která dnes postihuje mezinárodní společenství. Terorismus rozsévá nenávist, smrt, touhu po pomstě a odvetě. Terorismus je nutno zcela bezvýhradně zavrhnout. Představuje totiž projev naprostého pohrdání lidským životem, a proto ho nic nemůže ospravedlnit, neboť člověk je vždy cílem, a nikoli prostředkem. Žádné náboženství nesmí tolerovat terorismus, a už vůbec ne ho hlásat.
Podpora míru ve světě představuje integrální součást poslání, jímž Církev pokračuje ve vykupitelském díle Kristově na této zemi.
Další články z podrubriky O Kompendiu sociálního učení církve
odeslat článek
vytisknout článek
