Vatikán.
V pátek odpoledne se v bazilice sv. Petra konal pohřeb rakouského kardinála Alfonse Maria Sticklera, který zemřel ve věku 97 let. Pohřebním obřadům předsedal Benedikt XVI., který ve své homilii mimo jiné řekl:
?Zaměření celého života drahého kardinála Sticklera vysvítá z jeho duchovního deníku, kde napsal: ?Celý můj život byl plánem, se kterým jsem ? často bez plného docenění jeho autora - nemohl než souhlasit. Můj život tak byl a je dílem Boží prozřetelnosti?. Život cele strávený vyučováním a pak službou Svatému stolci.?
Benedikt XVI. pak zrekapituloval život zesnulého:
Kardinál Stickler se narodil 23.srpna 1910 a v útlém mládí vstoupil k salesiánům v Německu. Svá filosofická a teologická studia konal postupně v Německu a Rakousku, Turíně a Římě, kde byl před více než 70 lety 27.března 1937 v Lateránské bazilice vysvěcen. Dokončil akademický cyklus na Apolinářově Institutum Utriusque Iuris a začal vyučovat na fakultě kanonického práva na Salesiánské univerzitě v Turínu a pak v Římě, kam byla přenesena. Na této univerzitě vykonával v letech 1953-1958 funkci děkana zmíněné fakulty a později v letech 1958-1966 rektora Univerzity a předsedu nově založeného Institutum Altioris Latinitatis až do roku 1968, kdy jej skutečně zaskočilo jmenování prefektem Vatikánské apoštolské knihovny Božím služebníkem papežem Pavlem VI. Zde se pak věnoval intenzivní studijní činnosti, o níž konkrétně svědčí četné svazky a studie z dějin kanonického práva, které redigoval. Byl členem třech komisí 2.vatikánského koncilu a konzultorem římských Kongregací, jakož i členem Komise pro nové Kodex kanonického práva a Papežské komise historických věd, jakož i mnoha dalších mezinárodních kulturních institucí. 8.září 1983 byl povolán do funkce Knihovníka Svaté církve římské a 1.listopadu téhož roku, jak píše ve svém deníku, ?se mu v pokročilém věku dostalo velké milosti plnosti kněžství z rukou samotného Svatého otce? Jana Pavla II, který jej příštího roku jmenoval také Archivářem Svaté církve římské a 25.května 1985 mu udělil hodnost kardinála.
Po skončení své činné služby Svatému stolci, řekl dále Benedikt XVI., pokračoval tento náš přítel ve své kulturní a pastorační činnosti a zároveň se ještě více věnoval reflexi a modlitbě. Každý den již od svých prvních řeholních slibů vzýval Ducha svatého hymnem Veni Sancte Spiritus, a proto byl přesvědčen, že ?může-li být v něčem církvi užitečný, pak je to zásluhou Ducha svatého?.
?Je naším vroucím přáním, aby se mohl nyní těšit ze zasloužené odměny a kontemplovat záři věčné Pravdy. Prorok Daniel připomíná, že ?ti kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy? (12,3). Kéž se tak stane tomuto našemu ctěnému spolubratrovi v kněžské a biskupské službě! Kéž jej přijme Nejsvětější Panna Maria, o které kdysi napsal: ?Madona bude i ve chvíli mojí smrti pravou matkou, která obdarovává svou láskou a milosrdenstvím i méně věrné děti?. Kéž jej doprovázejí svatý Jan Bosko a svatí a blahoslavení salesiáni. My se vroucně a s uznáním připojujeme k invokaci, kterou kardinál Stickler uzavírá svou duchovní závěť: ?Věřím, doufám, miluji; odpusť mou slabost ve víře, v naději a v lásce a doveď mne, Bože, do království Tvojí lásky?. Amen.?
Řekl Benedikt XVI. ve své homilii během pohřebních obřadů kardinála Alfonse Maria Sticklera.
(mig)