Příroda jakožto dílo stvořitelského Božího působení není nebezpečným soupeřem člověka. Bůh učinil všechny věci, a o každé z nich platí, že ?Bůh viděl, že je to dobré? (srov.
Gn 1,4.10.12.18.21.25). Na vrchol svého stvoření jako něco ?velmi dobrého? (srov.
Gn 1,31) Stvořitel postavil člověka. Jedině muž a žena byli mezi všemi tvory Bohem chtěni jako ?jeho obraz? (srov.
Gn 1,27). Jim Hospodin svěřuje odpovědnost za celé stvoření, tedy úlohu zabezpečovat harmonii a rozvoj tohoto stvoření (srov.
Gn 1,26-30).
V době svého veřejného působení Ježíš přikládal velkou váhu přirozeným skutečnostem. Dalek toho, aby ze sebe dělal otroka věcí, Kristův učedník jich musí umět užívat ke sdílení a utváření bratrství (srov. Lk 16,9-13). Biblické pojetí světa podněcuje křesťanské chování ve vztahu k využívání přírodního bohatství s ohledem na rozvoj vědy a techniky.
Přínosy vědy a techniky jsou samy o sobě pozitivní. Křesťany vůbec nenapadá, aby stavěli proti sobě díla, která vytvořili lidé svým důvtipem a silou, a Boží moc, jako by rozumný tvor byl soupeřem Stvořitele; spíše jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením Boží velikosti a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.
Základním měřítkem každého využití vědy a techniky je ohled na člověka, který musí být nutně provázen postojem respektu vůči každému živoucímu tvoru. Člověk nesmí svévolně nakládat se zemí a bezvýhradně ji podřizovat své vůli. Když naopak člověk zasahuje do přírody, aniž by ji zneužíval a poškozoval, lze říci, že zasahuje ne proto, aby přírodu proměňoval, ale proto, aby jí pomáhal v tom, že se může rozvíjet podle své vlastní povahy stvoření, jak to chce Bůh. Moderní doba přinesla vzrůstající schopnost člověka zasahovat do přírody a pozměňovat ji. Záměr dobývat a vytěžovat zdroje převládl a nabyl agresivní podoby a dnes dospěl tak daleko, že ohrožuje nejen životní prostředí, ale samotnou existenci člověka.
Korektní pojetí životního prostředí nemůže utilitaristicky redukovat přírodu na pouhý předmět manipulace a využívání, ale nesmí ani přírodu absolutizovat a nadřazovat ji lidské osobě. Učitelský úřad církve zdůrazňuje lidskou odpovědnost za zachování celistvého a zdravého životního prostředí. Ochrana životního prostředí představuje výzvu pro celé lidstvo, jedná se o společnou a univerzální povinnost respektovat kolektivní dobro, které je určeno všem. Je proto třeba zabránit, aby se mohlo ?beztrestně využívat různých tvorů živých i neživých ? rostlin, zvířat, přírodních zdrojů ? libovolně, podle vlastních hospodářských potřeb.?
Odpovědnost vůči životnímu prostředí, které je společným dědictvím lidského rodu, se vztahuje nejen k požadavkům přítomnosti, ale také k nárokům budoucnosti. ?Jsme dědici toho, co nám odkázaly minulé generace, a máme užitek z práce svých současníků, jsme zavázáni všem, a proto nesmíme být lhostejní vůči těm, kdo přijdou po nás.
Odpovědnost vůči životnímu prostředí se musí promítnout také do právní oblasti. Je velmi důležité, aby mezinárodní společenství vytvořilo jednotná pravidla, která by umožňovala státům účinněji kontrolovat aktivity s negativními důsledky pro životní prostředí, tak, aby státy mohly ochraňovat ekosystémy a předcházet možným škodám.
Životní prostředí je jedním ze statků, které tržní mechanismy nejsou s to odpovídajícím způsobem chránit nebo rozvíjet. Ekonomika, která bere ohled na životní prostředí, se nezaměřuje výhradně na dosahování co nejvyššího zisku, protože ochrana životního prostředí nemůže být zajištěna pouze na základě finančního kalkulu ceny a přínosů.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat komplexní problematice energetických zdrojů.
V posledních letech byla naléhavě nastolena otázka využívání nových biotechnologií v zemědělství, zootechnice, lékařství a v ochraně životního prostředí. Nové možnosti, které nabízejí současné technologie, vyvolávají na jedné straně naděje a nadšení, na druhé straně ale také obavy a odpor. Moderní biotechnologie mají velký sociální, ekonomický a politický význam na místní, národní i mezinárodní rovině. Je proto nutné hodnotit je podle etických kritérií, jimiž se musejí řídit aktivity lidí a jejich vztahy v oblasti sociální, ekonomické a politické. Politici, zákonodárci a veřejní správci jsou odpovědní za vyhodnocování možných výhod i eventuálních rizik spojených s používáním biotechnologií.
Princip univerzálního určení statků představuje základní morální a kulturní orientaci k řešení složitého a dramatického problému, v němž se prolíná krize životního prostředí a chudoba.
Tento princip se vztahuje především na vodu. S vodou nemůže být nakládáno jako s běžným zbožím a její využívání musí být rozumné a solidární. Rozdělování vody patří tradičně mezi to, co spadá do odpovědnosti veřejných institucí, protože na vodu bylo vždy pohlíženo jako na veřejný statek.
Závažné ekologické problémy vyžadují opravdovou proměnu mentality, která by vedla k přijetí nového životního stylu. Tento životní styl se musí vyznačovat střízlivostí, umírněností, sebekázní jak na osobní, tak na společenské rovině. Je nutno zcela jasně opustit konzumní logiku a podporovat takové formy zemědělské a průmyslové produkce, které budou respektovat řád stvoření a budou uspokojovat základní potřeby všech.
Další články z podrubriky O Kompendiu sociálního učení církve
odeslat článek
vytisknout článek
