Nový portál Vatikánského rozhlasu

Páni kardinálové,
ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě,
vážení pánové a dámy,
drazí bratři a sestry!

Letošní slavnost Krista Krále, jež korunuje liturgický rok, je obohacena začleněním 23 nových členů do sboru kardinálů, kteří jsou podle tradice dnes zváni, aby spolu se mnou slavili eucharistii. Každého z nich srdečně zdravím, stejně tak jako všechny ostatní přítomné kardinály. Dále mám to potěšení pozdravit delegace z různých zemí a diplomatický sbor u Svatého stolce; četné biskupy a kněze, řeholníky a řeholnice a všechny věřící, zejména ty, kteří pocházejí z těch diecézí, jež jsou svěřeny pastorační péči některých nových kardinálů.

Liturgická příležitost Krista krále vytváří pro naši slavnost velmi příznačné pozadí, načrtnuté a osvícené biblickými čteními. Ocitáme jakoby před impozantní freskou se třemi velkými scenériemi: ve středu stojí Ukřižování, podle vyprávění evangelisty Lukáše; na jednom okraji Davidovo královské pomazání staršími Izraele a na druhém kristologický chvalozpěv, jímž svatý Pavel uvádí list Kolosanům. Celku dominuje Kristus, jediný Pán, před nímž jsme všichni bratry. Celá církevní hierarchie, každé charisma a služba, všechno a všichni jsme ve službách jeho majestátu.

Musíme vycházet z ústřední události: Kříže. Tady Kristus zjevuje svou jedinečnou královskou hodnost. Na Kalvárii dochází ke konfrontaci dvou krajností. Některé osoby u paty kříže, a také jeden ze dvou zločinců se obracejí k Ukřižovanému s pohrdáním: ?Jsi-li Kristus, Král a Mesiáš ? říkají ? zachraň sebe samého a sestup z popraviště.? Ježíš však naopak zjevuje vlastní slávu tím, že zůstává tam, na kříži. Jako obětovaný Beránek. Neočekávaně se k němu připojuje druhý zločinec, který implicitně vyznává královskou hodnost nevinného spravedlivého a prosí jej: ?Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království? (Lk 23,42). Svatý Cyril Alexandrijský to komentuje: ?Vidíš jej ukřižovaného a nazýváš ho králem. Věříš, že ten, který snáší posměch a utrpení dojde božské slávy? (Komentář k Lukášovi, homilie 153). Podle evangelisty Jana je božská sláva již přítomna, ale dosud skryta a znetvořena křížem. Také v Lukášově slovníku je budoucnost předjímána přítomností, když Ježíš slibuje dobrému zločinci: ?Dnes budeš se mnou v ráji? (Lk 23,43). Svatý Ambrož k tomu poznamenává: ?Prosil Pána, aby si na něho vzpomněl, až přijde do svého Království, ale Pán mu odpověděl: Vpravdě ti říkám, dnes budeš se mnou v Ráji. Žít znamená být s Kristem, protože kde je Kristus, tam je Království? (Výklad Lukášova evangelia, 10,121). Obvinění ?To je židovský král?, napsané na tabulce upevněné nad Ježíšovou hlavou, stává se tak proklamací pravdy. Svatý Ambrož komentuje znovu: ?Správně je umístěn na kříži ten nápis, neboť Pán Ježíš, třebaže byl na kříži, vyzařoval shůry kříže svou královskou hodnost? (tamt., 10,113).

Scéna ukřižování, podaná čtyřmi evangelii, představuje moment pravdy, ve kterém je roztržena ?chrámová opona? a ukazuje se velesvatyně. V Ukřižovaném Ježíši dochází k maximálnímu možnému zjevení Boha v tomto světě, protože Bůh je láska, a Ježíšova smrt na kříži je největším aktem lásky celých dějin. A proto je na kardinálském prstenu, který zanedlouho předám novým členům posvátného kolegia, znázorněno právě ukřižování. Tento prsten, drazí neo-kardinálové, ať je pro vás vždycky pobídkou připomenout si, jakého Krále jste služebníky, na jaký trůn byl povýšen a jak byl věrný až do konce, aby přemohl hřích a smrt silou božského milosrdenství. Matka Církev, Kristova Nevěsta, vám dává tento odznak jako památku svého Ženicha, který ji miloval a sám sebe za ni vydal (srov. Ef 5,25). Nošením kardinálského prstenu jste tak neustále povoláváni dávat život za církev.

Podíváme-li se na scénu Davidova královského pomazání, jak ji představuje první čtení, zarazí nás jeden významný rys královské hodnosti, totiž její ?tělesná? dimenze. Starší Izraele přijdou do Hebronu, uzavřou s Davidem smlouvu a vyznávají, že jsou s ním jedno a chtějí s ním být jedno. Vztáhneme-li tento postoj na Krista, zdá se mi, že totéž vyznání smlouvy můžete velmi dobře přijmout za své právě vy, drazí bratři kardinálové. Také vy, kteří formujete jakýsi ?senát? církve, můžete říci Ježíšovi: ?Hle, jsme tvá kost a tvoje maso? (2 Sam 5,1). Patříme Ti, a s Tebou chceme být jedno. Ty jsi Pastýř Božího lidu, Ty jsi hlava Církve (srov. 2 Sam 5,2). V této slavnostní eucharistické bohoslužbě chceme obnovit naši smlouvu s Tebou, naše přátelství, protože pouze v tomto intimním a hlubokém vztahu s Tebou, Ježíši, náš Králi a Pane, dostává smysl a hodnotu ona důstojnost, která nám byla udělena i odpovědnost, kterou s sebou nese.

Nyní nám zbývá obdivovat třetí část ?triptychu?, před který nás staví Boží Slovo: kristologický hymnus listu Kolosanům. Nejprve si bereme za své pocity radosti a vděčnosti, z nichž vytrysknul, protože království Krista, ?dědictví věřících ve světle?, není jen něčím, co lze zdálky zahlédnout, ale je skutečností, které jsme povoláni se účastnit a do níž jsme byli ?přeneseni? díky vykupitelskému dílu Božího Syna (srov. Kol 1,12-14). Toto díkůvzdání otevírá duši svatého Pavla ke kontemplaci Krista a jeho tajemství v jeho dvou hlavních dimenzích: stvoření všech věcí a jejich smíření. První rys Kristova majestátu spočívá ve skutečnosti, že ?všechno bylo stvořeno v něm, skrze něho a pro něho.. a všechno v něm trvá? (srov. Kol 1,16). Druhá dimenze je soustředěna ve velikonočním tajemství: prostřednictvím Synovy smrti na kříži, Bůh smířil v sobě veškeré stvoření, učinil pokoj na nebi i na zemi; tím že jej vzkřísil z mrtvých učinil jej prvotinou nového stvoření, ?plností? každé skutečnosti a ?hlavou mystického těla?, kterým je Církev (srov. Kol 1,18-20). Stojíme znovu před křížem, ústřední událostí Kristova tajemství. Do pavlovské vize kříže je zarámována celá ekonomie spásy a v ní se Ježíšova královská hodnost rozpíná v celé své kosmické šíři.

Tento Apoštolův text vyjadřuje syntézu pravdy a víry tak silně, že nemůžeme nestanout v hlubokém úžasu. Církev je nositelkou Kristova tajemství: a to ve vší pokoře a beze stínu pýchy či arogance, protože jde o nejvyšší dar, který obdržela bez jakékoli zásluhy a který je povolána nabízet zdarma lidstvu každé doby jako horizont smyslu a spásy. Není to filosofie, není to gnose, ačkoli obsahuje také moudrost a poznání. Je to Kristovo tajemství; je to Kristus sám, Logos vtělený, zabitý a zmrtvýchvstalý, ustanovený Králem kosmu. Jak nezakoušet výbuch nadšení plného vděčnosti za to, že jsme byli přijati nazírat záři tohoto zjevení? Jak necítit zároveň radost a odpovědnost sloužit tomuto Králi, dosvědčovat životem a slovem jeho majestát? Zejména toto je naším úkolem, drazí bratři kardinálové: oznamovat světu pravdu Kristovu, naději pro každého člověka a pro celou lidskou rodinu. Ve stopách 2. vatikánského ekumenického koncilu moji ctihodní předchůdci, služebníci Boží Pavel VI., Jan Pavel I. a Jan Pavel II. byli autentickými heroldy královské hodnosti Krista v současném světě. Je pro mne důvodem útěchy, že na vás mohu neustále spoléhat, ať kolegiálně nebo jednotlivě, abych i já mohl naplňovat toto základní poslání petrovské služby.

Těsně je s tímto posláním spojen ještě jeden aspekt, kterého bych se rád na závěr dotknul a svěřil vaší modlitbě: pokoj mezi všemi Kristovými učedníky jako znamení pokoje, kvůli jehož nastolení ve světě Ježíš přišel. V kristologickém hymnu jsme slyšeli velikou zvěst: Bohu se zalíbilo ?usmířit? všecko tvorstvo skrze Kristův kříž (srov. Kol 1,20)! Církev je tou částí lidstva, v níž se už zjevuje královská hodnost Krista, jejímž privilegovaným účinkem je pokoj. Je to nový Jeruzalém, dosud nedokonalý, protože putující dějinami, ale schopný do určité míry předjímat Jeruzalém nebeský. Tady se můžeme nakonec opřít o responsoriální Žalm 121: patří mezi takzvané ?výstupní zpěvy? a je to chvalozpěv radosti poutníků, kteří se ocitli před branami svatého města a zdraví je pozdravem pokoje: shalom! Podle lidové etymologie bývá Jeruzalém interpretován právě jako ?město pokoje?, onoho pokoje, který Mesiáš, Syn Davidův, přišel ustanovil v plnosti časů. V Jeruzalému rozpoznáváme podobu církve, svátost Krista a jeho Království.

Drazí bratři kardinálové, tento Žalm dobře vyjadřuje vroucí zpěv lásky k církvi, který vy ve svém srdci zajisté nosíte. Věnovali jste svůj život službě církvi a nyní jste povoláni přijmout v ní pověření nejvyšší odpovědnosti. Kéž ve vás dojdou plného přijetí slova Žalmu: ?Vyprošujte Jeruzalému pokoj?! (v.6). Modlitba za pokoj a jednotu ať je vaším prvním a hlavním posláním, aby byla církev ?pevná a sjednocená?, znamením a nástrojem jednoty celého lidstva (srov. Lumen gentium, 1). Kladu, ba všichni společně klademe toto své poslání pod bdělou ochranu Matky církve, Nejsvětější Panny Marie. Jí, spojené se Synem na Kalvárii a přijaté jako Královna po jeho pravici ve slávě, svěřujeme nové kardinály, kardinálský sbor a celé katolické společenství, usilovně rozsévající v brázdách dějin Království Krista, Pána života a Knížete pokoje.

Přeložil Milan Glaser.

Další články z podrubriky Homilie