V této vatikánské bazilice, srdci křesťanského světa, se dnes koná významný a slavnostní církevní akt: řádná veřejná konzistoř za účelem jmenování 23 nových kardinálů, převzetí biretu a přidělení titulu. Je to událost, která pokaždé vzbuzuje jedinečné pocity, a to nejen v těch, kteří budou těmito obřady přijati do kardinálského sboru, ale v celé církvi, jež se z tohoto výmluvného znaku katolicity raduje. Samotná ceremonie klade svou strukturou důraz na hodnotu poslání, které jsou noví kardinálové povoláni plnit v těsné spolupráci s Petrovým nástupcem, a vybízí Boží lid k modlitbě, aby tito naši bratři v této své službě zůstali vždycky věrni Kristu až k oběti života, bude-li třeba, a aby se nechali vést jedině evangeliem. S vírou se proto semkněme kolem nich a pozvedněme nejprve k Pánu naši modlitbu díkůvzdání.
V tomto radostném a intenzivně duchovním klimatu skládám svoje vřelá pozdravení každému z vás, drazí bratři, kteří jste ode dneška členy sboru kardinálů, vybraní k tomu, abyste se podle starobylého ustanovení stali nejbližšími rádci a spolupracovníky Petrova nástupce při vedení církve. Zdravím a děkuji arcibiskupovi Leonardo Sandrimu, který mi vaším jménem adresoval zdvořilé projevy úcty a zároveň podtrhnul význam a důležitost této církevní události. Rád bych kromě toho věnoval náležitou vzpomínku zesnulému Mons. Ignacy Jeż, kterého Bůh veškeré milosti povolal k sobě těsně před jeho jmenováním, aby mu daroval korunu jinou, korunu věčné slávy v Kristu. Srdečně zdravím přítomné pány kardinály i ty, kteří s námi nemohou být přítomni fyzicky, ale jsou s námi spojeni duchovně. Slavení konzistoře je vždy prozřetelnostní příležitost, jak nabídnout urbi et orbi městu Římu a světu svědectví oné unikátní jednoty, která kardinály pojí s papežem, římským biskupem. Za těchto slavnostních okolností chci rovněž uctivě a zdvořile pozdravit vládní představitele a osobnosti, kteří sem přišli z nejrůznějších částí světa, jakož i rodinné příslušníky, přátele, kněze, řeholníky, řeholnice a věřící jednotlivých místních církví, z nichž pocházejí noví kardinálové. Nakonec zdravím všechny ty, kteří sem přišli, aby jim projevili svou blízkost a slavnostně jim vyjádřili svou úctu a vroucí radost.
Vy, drazí bratři, jste byli dnešní slavností plně začleněni do ctihodné římské církve, jejímž pastýřem je Petrův nástupce. V kardinálském sboru tak ožívá starobylé presbyterium římského biskupa, jehož členové mu kromě plnění pastorační a liturgické služby v různých církvích poskytovali cennou pomoc, pokud jde o plnění úkolů, které patří k jeho univerzální apoštolské službě. Časy se změnily a velká rodina Kristových učedníků je dnes rozeseta na každém kontinentě až do nejvzdálenějších končin země, mluví prakticky všemi světovými jazyky a patří do ní národy každé kultury. Různost členů kardinálského sboru, ať již svou zeměpisnou či kulturní příslušností, zdůrazňuje tento prozřetelnostní růst a zároveň ukazuje změněné pastorační nároky, na něž musí papež hledat odpověď. Univerzalita, katolicita církve se proto dobře odráží ve složení kardinálského sboru. Mnozí jsou pastýři diecézních společenství, jiní jsou přímo ve službách Apoštolského stolce, a další zase prokazují cenné služby na specifickém pastorační poli.
Každý z vás, drazí a ctihodní bratři neo-kardinálové, reprezentujete část rozmanitého Kristova mystického Těla, Církve, jež je rozšířena všude. Vím dobře jak je namáhavá a kolik obětí dnes vyžaduje péče o duše, ale znám velkodušnost, která podpírá vaši každodenní apoštolskou činnost. Proto bych při této příležitosti chtěl znovu vyjádřit hluboké uznání za vaši práci, kterou věrně tolik let konáte v různých oblastech církevního ministeria, služby, kterou jste povýšením do kardinálské hodnosti povoláni zastávat s ještě větší odpovědností a v těsné spolupráci s římským biskupem. Myslím nyní na společenství, která jsou svěřena do vaší péče, zejména na ta, která jsou nejvíce zkoušena utrpením, svízelemi a výzvami nejrůznějšího druhu. Mezi nimi nelze v této slavnostní chvíli nepohlédnout s uznáním a vroucími city na křesťanské komunity, jež žijí v Iráku. Tito naši bratři a sestry v téže víře zakoušejí na vlastním těle dramatické důsledky trvajícího konfliktu a momentálně prožívají tu nejkřehčí a nejdelikátnější politickou situaci. Povoláním patriarchy chaldejské církve a jeho začleněním do kardinálského sboru jsem chtěl konkrétně vyjádřit svou duchovní blízkost a srdečné city vůči tamějšímu obyvatelstvu. Drazí a ctihodní bratři, chceme znovu potvrdit solidaritu celé církve vůči křesťanům oné milované země a vyzvat všechny národy, jichž se to týká, aby se modlily k milosrdnému Bohu, aby nastalo vytoužené smíření a pokoj.
Před chvílí jsme vyslechli Boží Slovo, které nám pomáhá lépe chápat slavnostní okamžiky, které prožíváme. V úryvku z evangelia Ježíš po třetí připomněl úděl, který jej očekává v Jeruzalémě, ale kariérismus učedníků převážil nad strachem, který je na okamžik obestřel. Po Petrově vyznání v Cesareji a diskusi během cesty o tom, kdo z nich je větší, pohnou ambice Zebedeovy syny k tomu, aby se sami pro sebe dožadovali těch nejlepších míst v mesiášském království na konci časů. V běhu za privilegii vědí ti dva velmi dobře, co chtějí, stejně tak jako těch ostatních deset, kteří se ?spravedlivě? pohoršují. Ve skutečnosti však nevědí, co žádají. Ježíš jim to dává pochopit, když mluví o ?ministeriu?, které je očekává, v kategoriích zcela odlišných. Opravuje jejich hrubě pomýlené pojetí věci, podle něhož je člověku možné získat nějaká práva ve vztahu k Bohu.
Evangelista Marek nám připomíná, drazí a ctihodní bratři, že každý pravý učedník Kristův může očekávat jen jedno jediné: podíl na jeho utrpení bez jakéhokoliv nároku na nějakou odměnu. Křesťan je povolán přijmout stav ?služebníka?, kráčet v Ježíšových šlépějích a dát svůj život pro druhé zadarmo a nezištně. Nikoli hledání moci a úspěchu, ale skromné sebedarování pro dobro církve musí charakterizovat každé naše gesto a každé naše slovo. Pravá křesťanská velikost totiž spočívá nikoli ve vládnutí, ale ve službě. Ježíš dnes každému z nás opakuje, že ?nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny? (Mk 10,45). To je ideál, kterým se musí řídit naše služba. Drazí bratři, začleněním do kardinálského sboru, vás Pán žádá a svěřuje vám službu lásky: lásky k Bohu, lásky k jeho církvi, lásky k bratřím s maximální a bezpodmínečnou oddaností usque ad sanguinis effusionem, jak praví formule předávání biretu a jak naznačuje červená barva oděvu, který oblékáte.
Buďte apoštoly Boha, který je Láska a svědky evangelní naděje: křesťanský lid to od vás očekává. Dnešní ceremonie zdůrazňuje velkou odpovědnost, která spočívá na každém z vás, drazí a ctihodní bratři, a nachází své potvrzení ve slovech apoštola Petra, které jsme před chvílí slyšeli: ?Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje? (1 Petr 3,15). Takováto odpovědnost se neobejde bez rizik, ale ? jak připomíná znovu svatý Petr ?je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného? (1 Petr 3,17). Kristus vás žádá, abyste před lidmi vyznávali jeho pravdu, přijímali a sdíleli jeho věc, a konali to všechno ?s jemností, skromností a dobrým svědomím? (srov. 1 Petr 3,15-16), tzn. s onou vnitřní pokorou, která je plodem spolupráce s milostí Boží.
Drazí bratři a sestry, zítra na slavnost Krista Krále, opět v této bazilice, budu mít to potěšení slavit Eucharistii spolu s novými kardinály, a předám jim prsten. Bude to příležitost nanejvýš významná a vhodná, abychom potvrdili naši jednotu s Kristem a obnovili společnou vůli sloužit mu s naprostou velkodušností. Provázejte je svou modlitbou, aby na obdržený dar odpovídali plnou a stálou oddaností. Obraťme se s důvěrou k Marii, Královně apoštolů. Její duchovní přítomnost dnes v tomto jedinečném večeřadle ať je pro nové kardinály i pro nás všechny zárukou trvalého vylití Ducha svatého, jenž církev na její cestě dějinami řídí. Amen!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
