Řím/Kalkata.
Deset let uplyne zítra od smrti Blahoslavené Matky Terezy. Zakladatelku Misionářek lásky si zítra budou připomínat po celém světě. V Římě bude mši svatou slavit v 16 hodin v bazilice sv. Jana na Lateránu arcibiskup Angelo Comastri, papežský vikář pro státu Vatikán. Přítomné na ní budou Misionářky lásky i chudí z diecéze Řím.
Arcibiskup Comastri znal Matku Terezu osobně a Vatikánskému rozhlasu řekl:
?Na Matku Terezu mám hodně vzpomínek, je těžké vybrat z nich jednu. Avšak po deseti letech se mi asi nejvíc vybavuje její způsob modlitby. Mnohokrát jsem měl své klekátko vedle jejího a dotýkal se ho rukou. Když po modlitbě vstala, měla úchvatnou sílu. A to i v posledních letech, když se roky, únava a především oběti začaly tím více odrážet na její tělesné stránce. Když si Matka Tereza klekla k modlitbě zdálo se, že dostává sílu a mladost. Potom se zvedla a rázně vykročila na setkání s osobou, která za ní přišla.
Ze setkání s Matkou Terezou mě zasáhlo, že působila dojmem, že existuje na světě jen ta osoba, se kterou právě mluvila. Dívala se na tebe očima matky, ale především očima Božíma. To je to: mít rád jednotlivou osobu, která před tebou stojí, tak, jako by byla jediná. To bylo pro Matku Terezu charakteristické.?
Deset let po její smrti se domov Matky Terezy z Kalkaty stal poutním místem, kde se shromažďují a modlí lidé všech náboženství, bohatí i chudí, zdraví i nemocní. Chodí sem prosit o milost a posilu.
Na štítku dveří do domu je nápis: ?Matka Tereza je nyní neustále uvnitř.?
Ihned po vstupu člověk uslyší zvuky každodenní práce: hlasy sester, které plní vědra vodou nebo přikrývají ventilátor krytem proti prachu.
Hrob Matky Terezy je obklopen jednoduchostí obyčejného života. V bývalém refektáři, který byl přeměněn na kapli, je každý den sloužena mše svatá. Hrob je přístupný každému, stejně jako byla Matka Tereza. V místě, které se stalo centrem rušného města Kalkaty, je každá neklidná duše naplněna pocitem klidu a míru. Novicky v bílých sárí poklekají před hrobem, aby se pomodlily večerní chvály téměř současně jako muslimové, které z nedaleké mešity svolává muezín.
Malý pokojík, ve kterém Tereza z Kalkaty žila a 5. září 1997 také zemřela, zůstala v původním stavu. Skrz mřížku je vidět železná postel s tenkou matrací, obyčejný psací stůl, židle a skříňka, stolek se sedátky pro návštěvy a pár dalších prostých předmětů. Vedle postele visí obraz Krista ve smrtelné agónii. Sárí, které nosila naposled, je na mnoha místech záplatované, a její sandály spravované. Není tu vystavena ani jedna z četných cen, které během života obdržela.
Matku Terezu na místě představené Misionářek lásky vystřídala sestra Nirmala Joshi.
Arcibiskup Lucas Sirkar vyprávěl agentuře Asianews o univerzalitě svědectví Matky Terezy: ?Papež Benedikt XVI. zmínil Matku Terezu třikrát ve své první encyklice Deus Caritas Est, aby demonstroval univerzalitu křesťanské charity. Blahoslavená ukázala svou lásku k Bohu skrze lásku k chudým. Vždycky říkala, že to, co současný svět potřebuje nejvíce, je láska, a že nedostatek lásky je ta největší chudoba na světě. Milovat Boha a bližní je pro naši dobu podstatné. Jen to může zachránit naše rodiny, společnost, náš národ, i celý svět.?
Sestra Raphaela vstoupila k Misionářkám lásky v roce 1960. ?Matka Tereza pro mě byla doopravdy matkou a byla jí pro každého, kdo ji potkal. Matkou plnou lásky a soucitu. Nejsilnějším okamžikem pro mě bylo, když jsem s ní v roce 1991 cestovala do Bagdádu, pokusit se otevřít nový dům. Hledání vhodného domu chvíli trvalo. Matka nakonec souhlasila s jedním starým domem a hned začala s úklidem, klekla si na kolena a začala drhnout podlahy. Nejdřív zametla a vytřela jednu místnost a jakmile byla ta místnost uklizená, připravila místo pro eucharistickou adoraci a pozvala na ní lidi z okolí.? - vzpomíná sestra Raphaela.
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
