Bazilika sv. Pavla za hradbami byla po ohromném požáru r. 1823 zcela přestavěna. Podívejme se však na několik málo památek, které původní baziliku přežily do dnešních dnů.
Roku 1967 byla před uzavřenou Svatou bránu představena bronzová vrata, která před požárem baziliky uzavírala hlavní vchod. Z latinských a řeckých nápisů lze vyrozumět, že vznikla roku 1070 v Konstantinopoli rukou umělce Teodora, na objednávku konzula z jihoitalského Amalfi, Pantaleona. Výzdobu obou křídel tvoří 54 panelů, zachycujících 12 scén z Kristova života ? od Narození po Seslání Ducha svatého, 12 apoštolů a scény jejich umučení, 12 proroků, zbylé nesou zobrazení orlů, křížů a dedikační nápisy.
Pozornosti žádného z návštěvníků neujde cyklus papežských portrétů nad arkádami mezi loděmi baziliky. Dnešní je rekonstrukcí proslulého cyklu započatého v 5. století papežem Lvem Velikým, ve kterém pak na konci 13. století pokračoval Cavallini a v poslední etapě papež Benedikt XIV. před jubilejním rokem 1750. Z původní série se zachovalo pouze 40 portrétů, uložených dnes v muzeu baziliky. Dnešní mozaiky, které nahradily cyklus, původní freskový, vznikaly od konce 40 let 19. století z podnětu papeže Pia IX.
Mozaiky vítězného oblouku, zvaného také oblouk Gally Pacidie, sestry císaře Honoria, která jeho stavbu financovala, byly provedeny za papeže Lva Velikého (440-461). V 8. a 9. století však zanikly pod novou výzdobou. Mnohokrát restaurovaná mozaika utrpěla značné škody také během požáru, byla nicméně sňata a po rekonstrukci oblouku vrácena na své místo r. 1853. Zobrazuje uprostřed žehnajícího Krista mezi dvěma anděly, symboly evangelistů a v nižší části se objevují apokalyptičtí starci a apoštolové Petr a Pavel. Z druhé strany vítězného oblouku byly umístěny zbytky mozaiky, která od roku 1325 zdobila hlavní fasádu baziliky.
Požár se silně podepsal také na mozaice v apsidě. Dnešní podoba je rekonstrukcí, při níž bylo použito starých částí jen poskrovnu. Některé intaktněji zachované části mozaiky byly přeneseny a jsou dnes umístěny ve vedlejších prostorech při bazilice. V původní podobě pocházela mozaika z druhého a třetího desetiletí 13. století, z doby potifikátu papeže Honoria II., zpodobeného jako malá adorující figuru u Kristových nohou. Po boku žehnajícího Krista jsou apoštolové Petr a Pavel, na vnějších stranách pak Ondřej a Lukáš. Pod Kristovým trůnem, v dolním pásu je tzv. Hetimasia ? prázdný trůn s křížem a s nástroji umučení, doprovázená po stranách dvěma anděly. Pod trůnem je pět Svatých neviňátek a dvě historické postavy: sakristán Adinolf a opat Giovanni Caetani. Mezi palmovými stromy pak doplňují výzdobu dolního pásu postavy apošotlů a světců, opatřené dobře čitelnými jmény.
Nad hrobem svatého Pavla s papežským oltářem stojí gotický baldachýn sochaře Arnolfa di Combio. Požár poškodil jeho porfyrové sloupy, takže je bylo třeba vyměnit. Nutné restaurační práce přispěly k zajímavému odhalení: Arnolfo di Cambio použil druhotně antické mramory. Některé z nich nesou dodnes známky staré výzdoby. Baldachýn tvoří mezi sloupy rozpjaté oblouky, typu označovaného jako ?jeptišky?, pro podobnost nedokončeného trojlístku se siluetou zahalené postavy. Nad nimi jsou v horní etáži tympanony, vyložené mozaikou, v nichž letící andělské postavy drží tzv. rozety, kruhové otvory s kamennou kružbou. V nikách nad bohatými hlavicemi porfyrových sloupů stojí sochy sv. Petra, Pavla, Pavlova žáka Timotea a sv. Benedikta, jako duchovního otce řeholníků, kteří baziliku spravují. Vedle soch jsou v nízkém reliéfu Adam a Eva, oběť Kaina a Ábela, opat Bartoloměj předávající ciborium sv. Pavlu a poslední dvě postavy, jejichž identita není zřejmá. Nápis na straně obrácené do lodi baziliky připomíná, že byldachýn byl dokončen r. 1285 pod patronátem opata Bartoloměje, který stál v čele klášterní komunity v letech 1282-1297, a že ho provedl Arnolfo di Cambio ve spolupráci s jistým Petrem, svým spolupracovníkem. Mistrovi připisuje odborná literatura ? kromě celého architektonického rozvrhu baldachýnu ? autorství čtveřice soch v nikách. Patří k nejlepším příkladům gotického sochařství v Římě. Připomeňme ještě, že podobný baldachýn vytvořil Arnolfo posléze také pro baziliku sv. Cecílie v Zátibeří.
K nejvzácnějším dílům zachovaným v bazilice patří mramorový paškál, svícen pro velikonoční svíci, datovaný kolem roku 1200. Paškál od sv. Pavla je na první pohled mimořádný už svými rozměry, měří 5 m 60 cm, skvělá však je především jeho výzdoba: z šesti pásů, do kterých je dřík sloupu horizontálně rozdělen, vynikají tři, s kristologických cyklem, zahrnujícím pašijové scény a vzkříšení: najdeme na něm Krista před Kaifášen, vysmívání Kristu, Krista před Pilátem, Pilátovo mytí rukou, Ukřižování, Vzkříšení a Nanebevstoupení. V lapidárních formách se setkává ranně křesťanská tradice s románským uměním. Monstra zpodobená na soklu i závěrečný kalich, na němž kdysi spočívaly svíce, odráží románské zkoumání přírody, ale také s velkou fantazií ztělesňuje dobový pohled na tajemství zla, nesrozumitelného, překvapivého, číhajícího na svou příležitost v nitru člověka.
Pod Kristologickým cyklem čteme jmena dvou autorů: Nicola d´Angelo a Pietro Vassalletto, členů dvou nejdůležitějších mramorářských rodin své doby.
Za dalšími svědky starých dob je třeba zamířit do dnešní kaple Nejsvětější svátosti v levém transeptu baziliky. Na hlavním oltáři je tam gotický dřevěný kříž, připisovaný Pietrovi Cavallinimu, dnes považovaný za dílo sienské školy kolem r. 1300. Tradice říká, že právě před ním měla svá vidění sv. Brigita Švédská. A váže se k němu ještě jedna důležitá událost. 22. dubna roku 1541 se sv. Ignác z Loyoly s šesti svými spolubratry vypravil na pouť do sedmi římských bazilik a právě před tímto křížem, v bazilice sv. Pavla za hradbami, složili slavnostní sliby, které znamenali počátek oficiálního působení Tovaryšstva Ježíšova.
Jiným dílem sochařů 14. století je socha sv. Pavla. Její na první pohled chátrající stav nezavinil požár ani čas ? je dílem poutníků, kteří z ní odlupovaly třísky jako relikvie. V kapli je uchováván také mozaikový obraz Madony s dítětem ze 13. století. V byzantské terminologii jde o typ Theotokos Hodegetria ? Matka Boží ukazující cestu. Na levé ruce drží svého Syna a pravicí na něj ukazuje jako na jedinou pravou Cestu. Ježíš drží v levé ruce svitek a pravicí žehná.
Klenotem baziliky, na který plameny požáru nedosáhly, zůstal dvůr s křížovou chodbou, vybudovaný přibližně mezi rokem 1210-1235. Je dílem rodiny Vassallettů a je také jednou z nejdokonaleji zachovaných památek svého druhu. Arkády spočívají na dvojicích sloupků, tordovaných, zaplétaných, vykládaných mozaikovými vzory, utvářených s fantazií ustupující jakékoli symetrii, nad nimi bohatě zdobený vlys a na zbylých volných místech reliéfy často záhadných symbolických námětů. Zkrátka chvála rozmanitosti ? skryté i zjevné, ze které přímo tryská radost z možností, nabídnutých i v prostém rozvrhu klášterního dvorku.
(Zajímavou fotogalerii baziliky svatého Pavla za hradbami naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
