Drazí bratři a sestry,
V těchto dnech odpočinku, které díky Bohu, trávím tady v Cadore, cítím ještě bolestněji dopad zpráv, které ke mně přicházejí, o krvavých střetnutích a násilných událostech, ke kterým dochází v mnoha částech světa. To mne dnes opět vede k zamyšlení nad dramatem lidské svobody ve světě. Krása přírody nám připomíná, že jsme byli Bohem postaveni do této ?zahrady?, kterou je země, abychom o ni pečovali a kultivovali (
Gen 2,8-17). A vidím, jak vy skutečně nádherně kultivujete a uchováváte tuto krásnou zahradu Boží, opravdový ráj. Žijí-li lidé v pokoji s Bohem a mezi sebou, Země se opravdu podobá ?ráji?. Hřích však bohužel ničí tento božský plán a vytváří tak rozdělení a umožňuje smrti vstoupit do světa. Dochází k tomu tím, že lidé podléhají pokušení Zlého a vedou válku jedni s druhými. Důsledkem toho je, že v této nádherné ?zahradě?, kterou je svět, je dáván prostor také ?peklu?. Uprostřed našich krás, nesmíme zapomínat na tyto situace, v nichž se nacházejí mnozí naši bratři a sestry.
Válka, která s sebou vláčí zármutek a zkázu, je právem vždy pokládána za kalamitu, která protiřečí plánu Boha, který stvořil všechno pro existenci, a z lidského rodu zejména chce učinit rodinu. Nemohu v této chvíli nevzpomenout na důležité datum 1.srpna 1917, když právě před 90 lety můj ctihodný předchůdce papež Benedikt XV. napsal svou proslulou Nótu válčícím stranám, v níž je žádá, aby ukončili první světovou válku (srov. AAS 9 [1917], 417-420). Během onoho nezměrného přetrvávajícího konfliktu měl papež odvahu prohlásit, že se jedná o ?zbytečné vraždění?. Tento jeho výraz se zapsal do dějin. Zapsal se do konkrétní situace onoho léta roku 1917, zvláště v tomto kraji Veneto. Ona slova ?zbytečné vraždění? však obsahují také širší, prorockou hodnotu, a lze je aplikovat na mnohé konflikty, které zničily nesčetné lidské životy.
Právě tento kraj, kde se nacházíme, a který sám ze sebe mluví o pokoji a harmonii, byl jevištěm první světové války, jak to stále připomínají mnohá svědectví a dojemné písně zdejších horalů. Jsou to události, na něž nelze zapomínat! Je třeba, abychom střežili jako poklad negativní zkušenosti, jež naši otcové, bohužel, vytrpěli, a to, abychom je neopakovali. Nóta papeže Benedikta XV. se neomezovala jen na odsouzení války, ukazovala také na to, jak budovat cesty míru na rovině právní: morální sílu práva, oboustranné a kontrolované odzbrojení, rozhodčí instance ve sporech, námořní svoboda, vzájemné prominutí válečných výdajů, restituce okupovaných území a poctivé jednání o vyřešení sporných otázek. Návrh Svatého stolce byl orientován k budoucnosti Evropy a světa podle křesťansky inspirovaného projektu, ale byl přijatelný všemi, protože se zakládá na právu národů. Je to tentýž návrh, který sledovali Boží služebníci Pavel VI. a Jan Pavel II. ve svých nezapomenutelných promluvách na zasedání Organizace spojených národů, když jménem církve opakovali: ?Už nikdy válku!? Z tohoto místa pokoje, v němž se živěji pociťují jako nepřijatelné ony hrůzy ?zbytečného vraždění?, opakuji svou výzvu k důslednému sledování cesty práva, k rozhodnému odmítání závodů ve zbrojení a ke všeobecnému odmítání pokusů o řešení nových situací starými způsoby.
S těmito myšlenkami a přáními v srdci, aby tato země byla vždy jako je nyní, díky Bohu, zemí pokoje a pohostinnosti, pozvedněme nyní zvláštní modlitbu za pokoj ve světě a svěřme jej Nejsvětější Panně, Královně Míru.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
