Zamboanga.
Na svobodu byl propuštěn otec Giancarlo Bossi, italský misionář na Filipínách. V zajetí zhubl patnáct kilogramů, ale jinak se cítí zdráv. Únosci s ním, podle jeho slov, zacházeli dobře. Skupina po celou dobu třiceti devíti dnů měnila místa pobytu v lesích, aby se vyhla vojenským jednotkám, které po nich pátraly. Kolegyně Tiziana Campisi se s P. Bossim spojila telefonicky do Manily a ptala se ho:
Co můžete říci o zkušenosti těchto dní únosu?
?Je to zkušenost, kterou bych nikomu nepřál, protože je velmi tvrdá. Moc bych si to rozmýšlel, než bych někomu radil něco takového zkusit. Na druhé straně, pomalu začínám chápat, že učí tolika věcem. Myslím, že budu mít v těchto měsících o čem přemýšlet, o tom, co se opravdu událo.?
Prožíval jste těžké chvíle, v nichž jste klesal na mysli?
?Ne, díky Bohu, nikdy jsem nemalomyslněl, také díky zkušenosti P. Benedetta, uneseného a pak propuštěného a P. Giuseppe Pierantoniho, který byl také unesen a po dlouhé době propuštěn. Proto jsem si také vložil do srdce pokoj a říkal jsem si: Také já jednoho dne budu propuštěn. Nikdy jsem neztratil vnitřní pokoj a musím opravdu děkovat Pánu, že mě udržoval stále vyrovnaným a klidným tváří v tvář tomu, co se dělo.?
Vedl jste také rozhovory s únosci?
?Každý den se více méně hovořilo. Oni se modlili a já se modlil. Jedna z otázek, které jsem jim kladl, ale i sobě, byla: Modlíme se ke stejnému Bohu nebo k rozdílnému? Vždyť vy se modlíte s puškou v ruce na pravé straně a já na levé jako unesený? A tentýž Bůh chce všechny tyto věci, nebo co vlastně chce? Proto se ještě pomalu odvíjejí ve mně otázky a musím ještě probloubit všechno o smyslu těchto věcí.?
Jste misionář. Jak Vám tato zkušenost dává dívat se na své poslání?
?Myslím, že mě dala pochopit, že jsme ještě hodně daleko od toho, abychom se uznali za bratry. A doufám a věřím, že nastane den, kdy budeme jako synové Boha moci společně říkat, že Bůh je náš Otec a opravdu se nevzájem uznávat za bratry a sestry.?
Představený Papežského institutu zahraničních misií, Gian Battista Zanchi odpověděl Vatikánskému rozhlasu na dotaz, zda misionáře, kteří prožili dramatické zkušenosti něco donutí, aby opustili misionářského ducha nebo pokračují v působení jako předtím?
?Tváří v tvář těmto zkušenostem ? a my jich měli v různých zemích pěknou řádku ? všichni říkají, že právě misionáři chtějí zůstat a že se nechtějí vrátit domů, i když jsou vybízeni, aby opustili ta místa, protože jsou nebezpečná. To je součástí našeho povolání. My jdeme a jsme v rukou Božích. Jdeme konat dobro pro všechny a to pochopili i muslimové v oblasti Payao. Otec Bossi je opravdu ve službě lidí, prostě, aby ukázal, že Bůh má rád všechny.?
Mši svatou, která se bude konat 30. července v kapli generalátu u příležitosti výročí založení Papežského institutu zahraničních misií, jehož je otec Bossi členem, se otec Zanchi rozhodl slavit jako díkůvzdání za návrat otce Bossiho a prosbu za ochranu misionářů. Radost z propuštení vyjádřil také Svatý otec, který o něm byl informován včera ve večerních hodinách.
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
