Drazí bratři a sestry,
před osmi stoletími by si město Assisi těžko představilo, jakou úlohu mu Prozřetelnost přiřknula, úlohu, kterou z něj činí město proslulé v celém světě, pravé ?místo duše?. Tento charakter mu dala událost, k níž došlo zde a která mu vtiskla nezničitelné znamení. Myslím na obrácení mladého Františka, který se po 25 letech průměrného a prosněného života, poznamenaného vyhledáváním radovánek a světských úspěchů, otevřel milosti, šel do sebe a krok za krokem poznal v Kristu ideál svého života. Má dnešní pouť do Assisi chce připomenout tuto událost, abychom znovu prožili její význam a dosah.
Se zvláštním pohnutím jsem se zastavil v kostelíku San Damiano, v němž František slyšel od Ukřižovaného programová slova: ?Jdi, Františku, oprav můj dům.? Bylo to poslání, které začínalo plným obrácením jeho srdce, aby se pak stalo evangelijním kvasem vrhaným plnýma rukama do církve a do společnosti. V Rivotorto jsem viděl místo, kam podle tradice byli umísťováni malomocní, k nimž se světec s milosrdenstvím přiblížil a začal tak svou cestu kajícníka, a také svatyně, kde je evokováno Františkovo chudičké obydlí a dnes odpoledne po návštěvě katedrály v Assisi, se zastavím v Porciunkule, odkud František vedl ve stínu Marie kroky svého rostoucího bratrstva, a kde také vydechl naposled. Tam se setkám s mladými, aby mladý František, obrácený ke Kristu mluvil k jejich srdci.
V této chvíli, od basiliky, kde odpočívají jeho smrtelné ostatky, chci vzít za své jeho chvály ?Nejvyšší, Všemohoucí, dobrý Pane, tvá je chvála, sláva, čest a všechno požehnání.? František z Assisi je velký vychovatel naší víry a naší chvály. Tím, že se zamiloval do Ježíše Krista, setkal se s tváří Boha-Lásky, stal se jeho vášnivým zpěvákem jako pravý ?potulný trubadúr Boha?. Ve světle evangelijních blahoslavenství se chápe mírnost, s jakou dokázal žít vztahy ke druhým tím, že se všem představoval v pokoře a stával svědkem a tvůrcem pokoje.
Z tohoto města pokoje chci poslat pozdravy představitelům všech křesťanských vyznání a jiných náboženství, kteří v roce 1986 přijali pozvání mého ctihodného předchůdce, aby zde, ve vlasti sv. Františka prožili Světový den modliteb za mír. Považuji za svou povinnost vydat naléhavý a upřímný apel, aby přestaly všechny ozbrojené konflikty, které zalévají zemi krví, ať zmlknou zbraně a všude ať nenávist ustoupí lásce, urážka odpuštění, a nesvornost svornosti. Cítíme, že jsou zde duchovně přítomni všichni, kteří pláčou, trpí a umírají kvůli válce a jejím tragickým následkům v kterékoli části světa. Naše myšlenky zvláště zalétají do Svaté země, kterou sv. František tak miloval, do Iráku, do Libanonu, na celý Střední Východ. Obyvatelstvo těch zemí už dlouhou dobu zná hrůzy bojů, terorismu, slepého násilí, iluze, že lze konflikty vyřešit silou, odmítání naslouchat důvodům druhého a dát mu spravedlnost. Pouze odpovědný a upřímný dialog podporovaný mezinárodním společenstvím bude moci ukončit tolik bolesti a znovu dát život i důstojnost osobám institucím a národům.
Kéž nám sv. František, muž pokoje, vyprosí od Pána, aby se množili ti, kteří přijmou stát se nástroji jeho pokoje, prostřednictvím tisíců malých skutků denního života; aby ti, kteří mají odpovědnou úlohu, byli naplněni vášnivou láskou k míru a nezdolnou vůlí dosáhnout jej tím, že budou volit příslušné prostředky k jeho dosažení. Kéž nám Svatá Panna, kterou Chudáček miloval s něžným srdcem a opěvoval úchvatnými verši, pomůže objevit tajemství pokoje v zázraku lásky, který se udál v jejím klíně vtělením Božího Syna.
Přeložil Josef Koláček.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
