Řím.
V padesáti zemích světa proběhly manifestace proti krveprolití v Dárfúru. Konflikt mezi arabskými bojovníky
Janjaweed, neoficiálně podporovanými chartúmskou vládou a místními kmeny této jihosúdánské provincie si za čtyři roky vyžádal přes 300 tisíc mrtvých a dva a půl milionu lidí muselo opustit domovy. Přestože čísla dovolují označit konflikt za genocidu, mezinárodní společenství se stále chová velmi vlažně. Hovoří Irene Panozzo, novinářka z ?Lettera 22?:
?V Dárfúru v poslední době nedošlo k žádnému zlepšení. Počínaje květnem 2006, kdy byla podepsána mírová dohoda mezi částí místních povstalců a vládou v Chartúmu, se situace ve skutečnosti zhoršila. Dohoda způsobila další dělení mezi povstalci, kteří začali bojovat také proti sobě navzájem.?
Cenu za to platí především civilisté?
?Lze říci, že v Dárfúru se aplikuje jakési zlaté pravidlo súdánských válek, tedy politika spálené země. To znamená nejprve bombardování provedená vládními vojsky a následké razie a plenění různých skupin bojovníků, které prakticky vyhladí a vypálí celé vesnice.?
Někteří volají k odpovědnosti světové mocnosti jako je např. Čína, proč?
Protože Čína má v Súdánu velké zájmy a čilé obchodní vztahy s chartúmskou vládou a zároveň v těchto posledních čtyřech letech často užívala svého vlivu a práva veta v rámci Rady bezpečnosti spojených národů. Zabránila tak například uvržení sankcí na Súdán nebo vyslání mírových sil OSN. V posledních měsících se cosi pohnulo. Chartúm a Spojené národy se už dlouho přou o případné vyslání zvláštní mise do Dárfúru a Čína tentokrát neprotestovala.
Připravil Paolo Ondarza. Překlad a úpravy Johana Bronková
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
