Rádio Vaticana

Evropský parlament schválil rezoluci o homofobii. Jde o dokument, který vedle odsouzení homofobie obsahuje také explicitní povzbuzení schvalovat zákony ve prospěch párů téhož pohlaví. ( vzhledem k tomu, že partneři stejného pohlaví v některých členských státech nepožívají stejných práv a ochrany, které mají sezdaní partneři opačného pohlaví, a jsou tedy diskriminováni a znevýhodňováni). V první verzi obsahoval návrh rezoluce dokonce otevřenou kritiku předsedy italské biskupské konference, arcibiskupa Angela Bagnasca, kterou prosazovali tři levicoví italští europoslanci (Vittorio Agnoletto a Giusto Catania z komunistické strany, PRC; Monica Frassoni ze strany zelených, FdV). Další v řadě útoků na exponenty italské církve odsoudil ředitel agentury SIR, Paolo Bustaffa:

?I po odstranění přímého odkazu na předsedu italské biskupské konference, zůstává v textu odkaz na náboženské představitele. Pokračujeme-li ve čtení rezoluce, požaduje se od hierarchie, aby odsuzovala eventuální homofóbní projevy. Z toho je zřejmé, že podezřívavý postoj k Církvi v těchto věcech trvá, navzdory tomu, že - jak to stojí i v Katechismu ? církev chová k těmto lidem velký respekt. Úcta k člověku nemůže ovšem smazat to, co je problematickým aspektem, jakkoli i tam je potřeba velkého porozumění, přijetí. Nicméně mnohé případy nejsou ospravedlnitelné.?

Ke kauze se vyjádřil také benátký patriarcha, kard. Angelo Scola. Jak řekl, ?jde o ostudnou a smutnou záležitost, která je dokladem velmi závažného deficitu vzájemného naslouchání?. ?Názory arcibiskupa Bagnasca byly zfalšovány ? řekl kard. Scola pro televizi Sat2000. - V katolické církvi není žádná homofobie a lze si jen přát, aby tento předsudek vůči ní skončil.? Kard. Scola také dodal, že ?italské vnímání témat jako manželství a rodina je jiné než francouzské, německé nebo anglické? ?Máme právo, aby tato odlišnost byla respektována,? zdůraznil benátský patriarcha. ?Je nutné, aby Evropský parlament důsledněji uplatňoval princip subsidiarity a respektoval různost jednotlivých národů.?

Obavy, že rezoluce je otevřením cesty, jejíž cílovou stanicí jsou adopce dětí homosexuálními páry, potvrzují výroky dalšího italského europoslance, Franca Grilliniho. Tento čestný předseda sdružení Arcigay, které se definuje jako organizace pro obranu práv homosexuálů, prohlásil, že ze schválené rezoluce Evropského parlamentu vyplývá také odsouzení ?Family Day?, demonstrace na podporu rodiny, plánované na 12. května v Římě. Mluví předseda Fóra sdružení rodin (Forum delle Associazioni Familiari), prof. Giovanni Giacobbe:

?Pokud chce rezoluce odsuzovat diskriminační postoje vůči homosexuálům, jde myslím o věc samozřejmou, s níž lze zcela souhlasit. Vztah mezi odsouzením diskriminací, homosexuály a Family Day je pouhou fantazií poslance Grilliniho, která postrádá jakýkoliv reálný základ. Family Day je manistací ve prospěch rodiny, tak jak figuruje v Ústavě. Nevím tedy, jak by měla souviset s homosexualitou. Bez nové kultury rodiny a bez její radikální podpory se občanská společnost zhroutí. Family Day není církevní manifestací, ale je manifestací věřících i nevěřících lidí, kteří chtějí potvrdit hodnotu rodiny.?

Vraťme se ale ještě jednou k textu schválené rezoluce proti homofobii. V části vysvětlující její motivace čteme ?vzhledem k tomu, že v řadě členských zemí došlo ke znepokojivým událostem, jak o nich široce informoval tisk a nevládní organizace, od zákazu přehlídek gayů a pochodů za rovnost až po nenávistné, urážlivé nebo výhružné výroky vedoucích politických nebo náboženských představitelů...?

Za obecnou formulací se skrývají obvinění katolické církve, kterých si všimli i laičtí komentátoři. Giuliano Ferrara v úvodníku dnešního vydání svého plátku ?Il Folio? ukazuje na paradoxní jev, že totiž katolická církev je střídavě obviňována z homofílie a z homofóbie. ?Jak všichni vědí, církev přijímá, zpovídá a rozhřešuje homosexuály a ve své životní praxi i na základě svého učení je miluje, privileguje je jako ztracené ovečky, a už velmi dlouho je institucionální církev v této sociální otázce velmi laická,? píše Ferrara ? s poznámkou, že ?homofobie byla sociálním pravidlem rozšířeným ještě před třiceti lety i v občanské západní společnosti, a v islámském světě platí jako zákon dosud.? Hlavní problém vnímá šéfredaktor Foglia v tom, že tato náklonnost církve k homosexuálům jako k jednotlivcům není převoditelná na jednoho jmenovatele s problémem klasické rodiny. Rezoluce schválená ve Štrasburgu ?se snaží zavléct církev do obvinění z homofóbie? ? píše Ferrara, s dodatkem, že ?zbytek textu je naprosto pořádku.? ?...Evropský parlament, laicistická tribuna jako žádná jiná, chce potrestat údajnou homofóbii církve? - pokračuje Ferrara ve svých úvahách ? ?i když si toho není vědom, vyjadřuje tutéž protikatolickou kulturu jako kampaně o homofílii v církvi. Církev, která se snaží korigovat jednání, jako matka a učitelka, je nepřijatelná pro neosekulární společnost, málo laickou, intolerantní k jakémukoliv výchovnému principu, který odkazuje spíš k čemusi než k ničemu, když toto ?cosi? má obsah objektivní pravdy. Homofóbie jistě má být zakázána, ale týká se to také katolické pedagogiky? Lze toto označit za laické?? ? ptá se Ferrara na závěr a dává také odpověď: ?Nikoliv.?

(job)