Drazí bratři a sestry,
Moje návštěva v Pávii dostává na závěr podobu pouti. V takovéto podobě jsem ji původně pojal, když jsem zatoužil přijet uctít ostatky svatého Augustina, abych jednak jménem celé katolické Církve vzdal hold jednomu z největších jejích ?otců?, a jednak z důvodů mé osobní úcty a uznání k tomu, který má tak velký význam v mém životě teologa a pastýře, ba řekl bych, že ještě předtím také jako člověka a kněze. Znovu srdečně zdravím biskupa Giovanni Giudici a generálního převora augustiniánů, O.Roberta Francise Prevosta, otce provinciála a celou augustiniánskou komunitu. S radostí zdravím vás, drazí kněží, řeholníci a řeholnice, zasvěcení laici a seminaristé.
Prozřetelnost tomu chtěla, že má cesta dostala charakter pastorační cesty v pravém a vlastním smyslu slova, a proto bych při tomto modlitebním zastavení u hrobu Doctor gratiae rád shrnul poselství, důležité pro putování Církve. Toto poselství vychází ze setkání Božího Slova a osobní zkušenosti velkého biskupa z Hyppo. Vyslechli jsme krátké biblické čtení druhých nešpor třetí velikonoční neděle. List Židům (Žid 10,12-14) nás staví před Krista věčného Velekněze, oslaveného Otcem po té, co se nabídl jako jediná a dokonalá oběť nové Smlouvy, v níž se dovršilo dílo Vykoupení. Na toto tajemství upíral svůj pohled sv.Augustin a v něm našel Pravdu, kterou hledal: Ježíš Kristus, vtělené Slovo, neposkvrněný a vzkříšený Beránek je zjevením tváře Boží Lásky každé lidské bytosti na stezkách času směrem k věčnosti: ?V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy? (1 Jan 4,10). To je srdce evangelia, ústřední jádro křesťanství. Světlo této lásky otevřelo Augustinovi oči a umožnilo mu setkat se se ?starobylou a stále novou krásou? (Conf. X,27). Pouze v ní srdce člověka nalezne pokoj.
Drazí bratři a sestry, tady před hrobem svatého Augustina, bych rád v duchu předal Církvi i světu svou první encykliku, která obsahuje právě toto ústřední poselství evangelia: Deus caritas est, Bůh je láska (1 Jan 4,8.16). Tato encyklika, zejména její první část, je mnoho dlužna myšlení svatého Augustina, jenž byl zamilován do Boží lásky, kterou opěvoval, rozjímal, o níž kázal ve všech svých spisech a o níž především svou pastorační službou svědčil. Jsem přesvědčen, jdouce ve stopách učení 2.vatikánského koncilu a mých ctihodných předchůdců Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II., že soudobé lidstvo potřebuje toto esenciální poselství, vtělené v Ježíši Kristu: Bůh je láska. Všechno musí vycházet odtud a všechno sem musí vést: veškerá pastorační činnost, každé teologické pojednání. Jak říká sv.Pavel: ?Kdybych neměl lásku, nic mi to neprospěje? (srov. 1 Kor 13,3). Všechna charismata ztrácejí smysl a hodnotu, postrádají-li lásku, díky níž naopak všechna přispívají k budování mystického Kristova těla.
To je tedy poselství, které svatý Augustin dodnes opakuje nám a celé Církvi, zejména tomuto diecéznímu společenství, které s velkou úctou uchovává jeho relikvie: Láska je duší života Církve a jejího pastoračního působení. Slyšeli jsme to dnes ráno v dialogu Ježíše a Šimona Petra: ?Miluješ mne? ? Pas mé ovce? (srov. Jan 21,15-17). Pouze ten, kdo žije osobní zkušenost lásky Pánovy, je s to plnit úkol vést a provázet druhé na cestě následování Krista. Ve škole svatého Augustina opakuji tuto pravdu vám jako římský biskup, přičemž ji se stále novou radostí spolu s vámi jako křesťan přijímám.
Sloužit Kristu je především otázkou lásky. Drazí bratři a sestry, kéž vaše příslušnost k Církvi a váš apoštolát vyniká stále větší svobodou od každého individuálního zájmu a bezvýhradným přilnutím k lásce Kristově. Zejména mladí potřebují dostávat poselství svobody a radosti, jejichž tajemství spočívá v Kristu. On je nejpravdivější odpovědí na očekávání jejich srdcí znepokojených mnoha otázkami, které v sobě nosí. Pouze v Něm, Slovu, proneseném Otcem k nám, snoubí se pravda a láska, v nichž spočívá plný smysl života. Augustin osobně prožil a až do důsledků rozvinul otázky, které člověk nosí v srdci, a probádal schopnosti, které má k tomu, aby se otevřel nekonečnosti Boha.
Ve stopách sv.Augustina buďte i vy Církví, která zpříma hlásá Kristovu ?radostnou zvěst?, jeho nabídku života, jeho poselství smíření a odpuštění. Viděl jsem, že vaší pastorační prioritou je přivádět lidi ke křesťanské zralosti. Cením si této priority, spadající do oblasti osobní formace, protože Církev není pouhou organizací kolektivních manifestací, ani naopak shlukem jedinců, kteří žijí nějakou soukromou religiozitu. Církev je společenstvím osob, které věří v Boha Ježíše Krista a snaží se žít ve světě přikázání lásky, které nám On zanechal. Je tedy společenstvím, ve kterém se vychovává k lásce a tato výchova se děje nikoli navzdory, nýbrž prostřednictvím životních událostí. Tak tomu bylo u Petra, Augustina a u všech svatých. Tak je tomu u nás.
Osobní zrání, oživované láskou církve, dovoluje také růst v komunitním rozlišování, tj. ve schopnosti číst a vykládat nynější dobu ve světle evangelia a odpovídat pak na Pánovo povolání. Vybízím vás, abyste pokračovali ve vydávání osobního i komunitního svědectví činorodé lásky. Služba lásky, kterou správně chápete vždy ve spojení se zvěstováním Slova a slavení svátostí, vás volá a současně podněcuje, abyste byli pozorní k materiálním a duchovním potřebám bratří. Vybízím vás, abyste sledovali toto ?vysoké kritérium? křesťanského života, který nachází v lásce pouto dokonalosti a musí být tlumočeno určitým mravním životním stylem, inspirovaným evangeliem, které jde nevyhnutelně proti proudu kritérií tohoto světa, ale vždy nachází svědectví v pokorném, uctivém a srdečném postoji.
Drazí bratři a sestry, bylo pro mne opravdovým darem, přebývat spolu s vámi u hrobu svatého Augustina: vaše přítomnost dala mojí pouti konkrétnější církevní smysl. Vyjděme odtud a nesme si v srdci radost z toho, že jsme učedníky Lásky. Kéž nás stále provází Panna Maria, jejíž mateřské ochraně svěřuji každého z vás a vaše drahé, a ze srdce vám k tomu uděluji apoštolské požehnání.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie