Řím. ?Život bez Boha nefunguje, protože je zbaven světla? ? na to poukázal Benedikt XVI. při nedělní mši svaté, kterou slavil v římském vězení pro mladistvé v Casal del Marmo. Svatý otec se tam odebral automobilem těsně po deváté hodině dopoledne. Navázal tak na dlouhou tradici návštěv svých předchůdců v římských vězeních, kterou začal Jan XXIII., pokračoval v ní Pavel VI. i Jan Pavel II.

Vězení pro mladistvé v Casal del Marmo, které se vydal navštívit Benedikt XVI. navštívil roku 1980 Jan Pavel II. Pro Benedikta XVI. to byla první pastorační návštěva tohoto druhu. Jak je to obvyklé u zařízení pro postih mladistvých, je i toto vězení z hlediska početního stavu nevelké. Žije v něm zhruba 50 chlapců a děvčat. Většina z nich, kolem 80% jsou cizinci, hlavně z Rumunska a bývalé Jugoslávie. Součástí moderního vězeňského komplexu jsou prostory určené ke vzdělávací a zájmové činnosti, jakož i zvláštní bytové jednotky pro mladistvé matky s dětmi, kterých je zde momentálně celkem 9. Nechybí tu, samozřejmě, ani kaple, ve které se konala první část setkání Petrova nástupce se zdejším vedením, zaměstnanci, dobrovolníky a samozřejmě vězni. Pastorační péče má v tomto vězení dlouhou tradici a významně se na ní celkem 50 let podílel dlouholetý státní sekretář Svatého stolce ze 70. a 80.let, kard. Casarolli.

Dnešního setkání s papežem se účastnili kromě vězňů také jejich rodiče a blízcí. Většina mladých delikventů ovšem zcela postrádá rodinné zázemí, a vzhledem k ilegálnímu pobytu v Itálii není známa ani jejich totožnost. Důležitost této návštěvy podtrhla účast státních představitelů, především italského ministra spravedlnosti Clementa Mastelly. Celou událost, jak je zvykem při výjezdu Svatého otce mimo Vatikán přenášela v přímém přenosu také italská televize.

Klima plné očekávání a emocí. Šťastné a také trochu zvědavé pohledy přivítaly papeže v malé kapli Otcova milosrdenství uvnitř vězeňského prostoru, obklopeného zelení římské periferie. Chlapci jsou tu všichni. Mocnými hlasy zpívají dlouho připravované písně.

?Dokonce i tehdy, má-li člověk všechno co si přeje, může být nešťastným. A může být naopak zbaven všeho, včetně zdraví a svobody ? ale ponechat si duchovní klid a žít v pokoji? - řekl o základech křesťanské radosti Benedikt XVI. v improvizované promluvě k mladistvým vězňům.

?Omyly, kterých se dopouštíme, byť velké, neumenšují věrnou lásku Boha k nám. Ve svátosti smíření je možno vždycky znovu začít žít. On nás přijímá a vrací nám důstojnost našich dětí. Objevujme tedy stále znovu svátost smíření, která je zdrojem radosti v srdci obnoveném k pravému životu. Toto podobenství nám pomáhá pochopit, kdo je člověk: člověk není monádou, která žije pouze sama pro sebe a musí mít život pro sebe, naopak. Žijeme s druhými, jsme stvořeni společně s druhými a pouze v existenci pro druhé, v sebedarování nacházíme život. Člověk je tvorem, do něhož Bůh vtiskl svůj obraz a který je přitahován k horizontu Jeho Milosti, ale je také tvorem křehkým, vystaveným zlu a schopným dobra. A člověk je nakonec svobodnou osobou. Musíme pochopit co je svoboda a co je pouhé zdání svobody. Mohli bychom říci, že svoboda je jakýmsi odrazovým můstkem ke skoku do nekonečného moře božské dobroty, ale může se stát také nakloněnou rovinou, po níž lze sklouznout do propasti hříchu a zla a ztratit tak svobodu i naši důstojnost.?

(mig)