Vypráví se, že v Trastevere, v římské čtvrti česky nazývané Zátibeří, vytryskl v roce 38 před Kristem zázračný pramen oleje. Už tehdy tamní Židé vykládali toto znamení za příslib brzkého příchodu Boží milosti. Není proto divu, že křesťanská společenství, která se právě tady, v chudé čtvrti za městskými hradbami formovala po příchodu apoštolů do Říma, pokládala zázračný pramen za symbolický předobraz příchodu Krista, kněze, proroka a krále. Paměť na pramen oleje zůstala zachována díky kontinuitě posvátného místa. Dnes nad ním stojí jedna z nejkrásnějších středověkých bazilik, zasvěcená P. Marii - Santa Maria in Trastevere.
Tradice říká, že v Zátibeří stál první římský chrám veřejně otevřený křesťanskému kultu. Vžilo se také to, že nesl zasvěcení Panně Marii. V místech nebo v blízkosti dnešní baziliky byl už ve 3. století domus ecclesiae, křesťanské shromaždiště, ve kterém sloužil papež Kalixtus (217-222), mučedník z konce první čtvrtiny 3. století. Kostel stál na místě tzv. Taberna meritoria, domu pro pensionované vojáky.
Když ve 4. století díky Konstantinově ediktu ustala pronásledování křesťanů, založil papež Julius I. (337-352) na uctívaném místě křesťanský kostel. V aktech římských synod z roku 499 a 595 se objevují podpisy kněží z titulu Iulii a z titulu Iulii et Callixti, z toho lze usuzovat, že první kostel byl zván jménem zakladatele, papeže Julia, a v 6. století také jménem svatého Papeže Kalixta.
Za svou dnešní podobu vděčí bazilika do značné míry kompletní přestavbě provedené ve 12. století papežem Inocencem II. (1130-1143), dokončené roku 1148. Na stavbu byl použit materiál z největších antických staveb Říma, z lázní postavených císařem Caracallou ve 3. století. Portikus přestavený roku 1702 podle návrhu Carla Fontany skrývá bohatou sbírku nápisů a ornamentálních prvků přenesených ze staré baziliky a z katakomb.
Interiér baziliky si zachoval do značné míry vzhled, který mu dal papež Inocenc II., sám rodák z Trastevere, člen tamní známé rodiny Papareschi. Skvostem výzdoby jsou mozaiky v apsidě, kterým vévodí zobrazení Krista korunujícího P. Marii. Po levé straně je papež Inocenc II. s modelem kostela v ruce, v doprovodu sv. Vavřince a místního papeže mučedníka Kalixta a na druhé straně jsou jim protějškem sv. Petr, svatí papežové Kornelius a Julius a sv. Kalepodius. Těla všech jmenovaných papežů ? samozřejmě s vyjímkou sv. Petra ? očekávají vzkříšení pod hlavním oltářem baziliky.
Mozaiky Pietra Cavalliniho z konce 13. století líčí v menších scénách mezi okny život Matky Boží. A mariánskou tematiku doplňují andělé se symboly z Loretánských litanií, které v roce 1600 vymaloval Agostino Ciampelli.
Také nejstarší dílo uchovávané v bazilice je poctou Matce Boží. V Kapli Altemps je nad oltářem deskový obraz provedený vzácnou technikou enkaustiky, který pochází z 6. století. Jak jsme řekli zobrazuje P. Marii, která je tu vzývána s přídomkem ?slitovná.?
Na závěr jsme tentokrát vybrali úryvek z listu sv. Ignáce Antiochijského (50 ? cca 98-117) Efezanům. Obsahuje jedno z nejstarších svědectví o úctě raných křesťanů k P. Marii.
Ať je můj duch považován za nic kvůli kříži, který je kamenem úrazu pro ty, kdo nevěří, ale pro nás spásou a věčným životem. ?Kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona?? (1 Kor 1, 20). Kde je vychloubání těch, kteří vystupovali jako moudří? Protože náš Bůh, Ježíš Kristus byl podle Božího ustanovení počat v lůně Marie, z rodu Davidova, ale Duchem svatým. Narodil se a byl pokřtěn, aby svým utrpením mohl očistit vodu.
Mariino panenství bylo skryto před knížetem tohoto světa, jakož i původ a smrt Pána; tři tajemství slávy, která byla Bohem napsána do mlčení. Jak se pak zjevil světu? Hvězda zazářila nade všemi ostatními hvězdami, její světlo bylo nevýslovné, protože její novost ohromovala lidi úžasem. A všechny ostatní hvězdy, se sluncem i měsícem vytvořily chór pro tuto hvězdu a její světlo bylo nesmírně veliké nad nimi nade všemi. A všude byl cítit rozruch, když nastala ta nová podívaná tak nepodobná jakékoliv věci na nebesích. Od té doby byl zničen každý druh magie a každé pouto slabosti zmizelo, nevědomost byla odstraněna a staré království bylo zrušeno. Bůh sám se zjevil v lidské podobě, aby obnovil věčný život. A nyní nastal počátek toho, co Bůh dávno připravoval. Od všechny věci byly ve stavu zmatení, protože On zamýšlel zničení smrti.
Slyšeli jste úryvek z listu Efezanům (kap. 18-19) od sv. Ignáce Antiochijského, který ho sepsal na konci prvního století.
Další články z podrubriky Postní zastavení
odeslat článek
vytisknout článek
