Nový portál Vatikánského rozhlasu

Námětem dopoledních meditací, třetího dne duchovních cvičení, probíhajících pod vedením kard. Biffiho tento týden ve Vatikánu, bylo nejprve tajemství Zeleného čtvrtku a v druhé meditaci pak exercitátor podal události Velkého pátku.

Rozhodující čin křesťanského vykoupení se začíná hostinou a apelem na lidskou paměť: To čiňte na mou památku. Během Poslední večeře žádá Boží Syn po lidech, aby nebyl zapomenut. Z těchto dvou podnětů: paměti a hostiny, odvodil kard. Biffi některé myšlenky, týkající se významu Zeleného čtvrtka. Eucharistie ? řekl ? je v podstatě památka, schopná vrátit zpět o dva tisíce let často nepozorné a ledabylé dějiny lidstva a vložit Stvořitelova Syna do rukou jeho tvorů. Je to prozřetelnostní památka, poněvadž potvrzujíc sebe samu, umožňuje člověku rozpomenout se na Krista, i když je nepozorný. Ale je to také památka, podotkl kard. Biffi, kterou je třeba uchovávat v bdělém stavu. Křesťansky existovat tedy znamená denně s sebou nést a mít na paměti to, co Kristus řekl a učinil, a to, kým JE. A to je zásadní, protože pamatovat na Krista, umožňuje člověku chápat on sám je a proč žije: je-li Kristus Spasitel, pak my nejsme autonomní, ale spasení. Toto křesťanské vědomí ? pokračoval exercitátor - stojí v protikladu k tomu, které je vlastní dnešnímu člověku, jenž je stižen subtilní úzkostí z poznatku svého postavení v různorodém světě Stvoření. Prvek soudržnosti při Poslední večeři, jež je odrazem přátelství a solidarity, které se odrážejí v prostém a lidském úkonu jídla, stávají se anticipací nebeské hostiny. Krom toho obsahuje scéna Poslední večeře také aspekt zrady. Mezi tolika jinými bolestmi, poznamenal na závěr kardinál Biffi, které Ježíš prožil, je i hořká a zdrcující bolest z nevděčnosti a nevěrnosti druhých. Modleme se, abychom až do posledního okamžiku našeho života měli dar vytrvalosti a vděčné srdce.

V uvedení do druhé dopolední meditace kard. Biffi poukázal na to, jak v Getsemanské zahradě zřetelně vystupuje do popředí Ježíšovo lidství: cítíme to ve vnitřní slabosti jeho modlitby, kdy se odpor k utrpení nakonec přece promění na dar Otci. A Kristus se tak krok před dokonáním svého Utrpení stává prvním knězem, který se přimlouvá za lidstvo. V hodině agónie, poznamenal exercitátor, se Ježíš modlil intenzivněji, aby obstál ve zkoušce slabosti. Ukazuje nám tak, jak má křesťan čelit utrpení: nikoli sterilní vzpourou, odvoláním se na bezvýsledné filosofování či stoickou smělostí. Utrpení je třeba čelit důvěřivým a vášnivým hledáním Boha v modlitbě. A potom plnou poslušností Bohu Otci, který na naše spravedlivé požadavky zajisté odpoví, ale s větší moudrostí než jakou se vyznačují naše návrhy a očekávání. I v tomto případě je Kristus dává příklad: Bůh, řekl kardinál, neodnímá Synovi zkoušku smrti, ale činí ze smrti počátek života; jakoby donutí smrt, aby se dala naverbovat pod prapor Vzkříšení. K opravdovému a plnému porozumění Kříži, končil exercitátor svou promluvu, je zapotřebí hledět na Kalvárii očima Marie, která odvážně setrvala nablízku otřesné popravě svého Syna. Vědomí, že Ježíšova oběť vymůže vykoupení celému lidstvu, neumenšilo její trýzeň, ale proměnilo ji. Pro Ježíšovo utrpení nelze zapomínat na utrpení Matky.

Ve včerejším odpolední promluvě exercitátor přiblížil prorocké varování Vladimíra Solovjeva, velkého ruského filosofa, jehož učením je - podle kard. Biffiho ? že Křesťanství nemůže být redukováno na pouhý celek hodnot, neboť v centru křesťanské existence je osobní setkání s Ježíšem Kristem.
Přijdou dny, říká Solovjev ve svém díle Tři dialogy a vyprávění o Antikristu, kdy bude fakt spásy rozředěn pouhý seznam hodnot. Tento ruský filosof, který zemřel v roce 1900, předpověděl velice přesně tragédii 20.století. Ve jeho Dialozích, připomněl kardinál Biffi, je antikrist podán jako pacifista, ekologista a ekumenista. Svolá ekumenický koncil a bude výměnou za různé sliby usilovat o dosažení konsensu všech křesťanských vyznání. Budou ho následovat masy, s výjimkou malých skupinek katolíků, pravoslavných a protestantů. A ti, podvedení antikristem, odpovědí: ?Ty nám dáváš všechno, kromě toho, co nás zajímá - Ježíš Kristus.? Toto vyprávění je pro nás varováním. Dnes jsme totiž v nebezpečí, že budeme mít Křesťanství, které dá do závorek Ježíše s Jeho Křížem a Vzkříšením.
Je samozřejmé, dodal kardinál, že kdybychom se omezili na to, že budeme mluvit o společných hodnotách, byli bychom vítaní v televizi jako i v salónech. Odmítli bychom tím však Ježíše a převratnou skutečnost Vzkříšení. To je nebezpečí, řekl exercitátor, kterému jsou křesťané naší doby vystaveni. Syn Boží, pokračoval, nemůže být převeden na společný jmenovatel slibných projektů, vyhovující vládnoucí světské mentalitě. Neznamená to sice zavrhovat hodnoty, ale podrobovat je pozornému rozlišování. Existují totiž hodnoty absolutní jako je dobro, pravda, krásno. Kdo je vnímá, miluje také Krista, i když ho nezná, protože On je Pravda, krása, spravedlnost. Potom jsou hodnoty relativní jako solidarita, láska k míru a úcta k přírodě. Jsou-li absolutizovány, vykořeněny nebo dokonce stavěny do protikladu ke zvěsti o skutečnosti spásy, stávají se tyto hodnoty ponoukáním k modloslužbě a překážkou Spásy. Pokud se tedy křesťan, otevře ke světu, aby vedl dialog se všemi na úkor faktu spásy, ruší své osobní spojení s Ježíšem a ocitá se na straně antikrista, uzavřel kardinál Biffi svou včerejší exerciční přednášku ve Vatikánu.

(mig)