Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Křesťanství je novinka, která nemá v dějinách lidstva obdoby ? tímto postřehem uvedl kard. Biffi meditaci druhého dne duchovních cvičení ve Vatikánu, kterých se spolu se Svatým otcem Benediktem XVI. účastní přibližně 20 jeho nejbližších spolupracovníků. Kromě dvou dopoledních meditací, v nichž exercitátor podává látku k rozjímání, je na programu exercicií také odpolední svědectví, ve kterém kard. Biffi představuje své osobní zážitky, související s tématy dopoledních meditací.

Uvedení do první meditace, která následovala po ranních chválách, kard. Biffi dnes začal připomenutím faktu, že první křesťanské společenství mělo kromě Boha Izraele na zřeteli také Ježíše Nazaretského Ukřižovaného a Vzkříšeného.

Apoštolé, třebaže zůstávali důslednými a věřícími Židy klaněli se Synu Mariinu jakožto vládci věků, stojícímu ve středu všeho. Křesťanství, dodal, je třeba vidět jako pokračování judaismu, rodí se z vnitřku víry Izraele. Apoštolé totiž nenabízejí náboženství, které by bylo odlišné od toho, v němž vyrostli. Přece je však Křesťanství novinkou, která v dějinách lidstva nemá obdoby. Samotný termín novinka, novota v sobě obsahuje odkaz na evangelijní zkušenost. Ústřední a všeobsahující skutečností, řekl kard. Biffi, je průlom Krista a jeho vykupitelského díla. Apoštolé se střetávají s člověkem, který narušuje všechna schémata. Ježíš se od nich zdánlivě neliší: umí plakat, radovat se i podléhat únavě. I On má své rodiště a rodinnou tradici, ale apoštolé si povšimnou, že jeho případ je absolutně nevídaný. Po Velikonočním Zmrtvýchvstání, připomněl, byli apoštolé nuceni znovu interpretovat všechny Kristovy životní epizody. Byli nuceni připustit, přiznat, že byli ve styku s Někým, kdo stojí nad vším, co existuje. A tento úžas Apoštolů je naplňuje celé Evangelium.

Uvedení do druhé meditace, následující po dopolední liturgii hodin, kard. Biffi zahájil zjištěním, že ještě před několika desetiletími se ve stopách sv.Augustina mělo za to, že od chvíle, kdy jméno Ježíš je jediné, v němž lze najít Spásu, ocitá se na cestě zatracení ten, kdo nedospívá k tomu, aby se Mu klaněl.

Naproti tomu dnes ? podotknul dále ? nás víra v jedinečnou a nezbytnou hodnotu Kříže může stavět do situace, v níž se jevíme jako lidé s omezeným rozhledem, neschopni porozumění a otevřenosti k tomu, co pravdivého a dobrého je v mimo-křesťanském světě. Existuje jediný způsob, jak se vyhnout tomuto propadu, pokračoval kard. Biffi, a to pochopit, že hodnoty, ať už se nalézají kdekoliv, objektivně vždycky vzbuzuje Kristus. Pouze ve všeobecné univerzalitě Krista lze překonat protichůdnost křesťanské identity a irénistické vůle otevírat se všemu. Duch dovede christianizovat i takovou realitu, která je nejvíce vzdálena a odlehlá od Evangelia. Svatý Tomáš tvrdí, že každá pravda, ať už ji říká kdokoliv, přichází od Ducha svatého. Všichni lidé jsou zamýšleni a chtěni Kristem Vykupitelem, a jsou s Ním radikálně spojeni. Z tohoto důvodu neexistuje v Křesťanství přikázání milovat věřícího, ale milovat bližního, poněvadž je Kristovým obrazem. Každá pravá hodnota je tedy sama o sobě křesťanská a jako takovou je třeba ji cenit kdekoliv: v umění, v bádání, v meditaci. Z druhé strany: všechno, co se nachází v Kristu je hodnotou, včetně utrpení, neúspěchu a smrti, které světská mentalita považuje za bezcenné. Každý humanismus oddělený od poznání Krista nebo programově nepřátelský vůči křesťanské víře, končil kardinál Biffi, vede nevyhnutelně k nastolení nelidské společnosti, jak ukazuje tragická lekce, kterou nám udělilo 20.století.

Ve včerejším odpoledním svědectví vzpomínal kard. Biffi na postavu bl. Alfreda Idelfonse Schustera, který v letech 1929 ? 1954, tedy plných 25 let, zastával úřad Milánského arcibiskupa. Byl učitelem a vzorem, řekl kardinál Biffi, protože byl přesvědčivým svědkem neviditelného světa, který dovedl přirozeně aktualizovat tajemství Krista. Jako pastýř přikládal velkou důležitost pastoračním návštěvám, které konal ve všední dny a v neděli byl vždycky v dómu, takže jej každý obyvatel Milána mohl stále vidět. Bylo obtížné přimět jej, aby opustil svou diecézi, a přestože byl Říman všichni obyvatelé Milána jej nesmírně milovali. Během 25 let nikdy neměl dovolenou. Byl neúnavným pastýřem. Během posledních dnů svého života, vyprávěl na závěr kard. Biffi, se chtěl setkat se svými seminaristy a řekl jim: ?Lidé vypadají, že už se naším kázáním nedají přesvědčit, ale tváří v tvář svatosti stále věří, stále poklekají a modlí se. Nezapomeňte, že ďábel nemá strach z našich sportovních center a našich kin, ale má strach z naší svatosti.?

(mig)