Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ve Vatikánu se tento týden konají duchovní cvičení pro Svatého otce Benedikta XVI. a jeho nejbližší spolupracovníky z římské kurie. Je to čas strávený v ústraní, v modlitbě a v meditacích, jejichž letošní téma tvoří pobídka sv. Pavla z listu Kolosanům: ?Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.? Téma duchovních cvičení vybral a k jednotlivým meditacím předkládá kard. Giacomo Biffi, emeritní arcibiskup Boloně, který byl pověřen tímto úkolem již po druhé. Před 18 lety jej totiž za stejným účelem pozval do Vatikánu Jan Pavel II. Denní program duchovních cvičení je tvořen kromě společné liturgie hodin třemi meditacemi v 9h, 10:15 a v 17h.

S odvoláním na zmíněný citát sv. Pavla poukázal kard. Biffi v úvodu samotných exercicií na pojem Kréda ?neviditelný svět?, jehož existenci vzhledem k jeho povaze člověk tak obtížně chápe, tedy na hypotézu ?onoho světa?, který přesahuje smyslově vnímatelný svět, a řekl, že ?vylučovat předem jeho existenci je čistě iracionální postoj, protože člověk, který není vševědoucí, nemůže tvrdit s nárokem jistoty, že neexistuje to, co není vidět a co nelze nahmatat. Takový výrok je navíc odsouzením k životu, který nemá smysl. Také věřící člověk ? upozornil dále Kard. Biffi ? je však vystaven nebezpečí redukovat šíři božských věcí podle míry své vlastní ubohosti. Za příznak toho, že ?neviditelný svět? je brán opravdu vážně, označil kardinál skutečnost, že je brán vážně svět andělů. Právě andělé jsou však nejvíce vysmíván moderní mentalitou, protože tato mentalita nebere vážně ?neviditelné věci?. Věřící, který bere vážně svět andělů, však nemá strach z toho, že Církev je malé stádce vzhledem k mocnostem, které ji ohrožují, protože ji vidí takovou jaká je: jakou součást nespočetného společenství, které žije mezi nebem a zemí.

V dnešních dopoledních meditacích kard. Biffi vyšel ze dvou liturgických formulací, doprovázejících obřad udílení popelce. V první meditaci se zaměřil na téma konverze a ve druhé se věnoval tématu smrti.

Postní doba, řekl kardinál, není časem, který je věřícímu dán k tomu, aby prověřoval, zda je třeba něco změnit, nýbrž spíše k tomu, aby ?něco? změnil, to znamená, aby změnil situaci pochybení na situaci milosti. A konverze, tedy změna směru životní cesty, začíná v srdci. Rozhodné uznání viny a vnitřní lítost nikomu neodnímá jistotu božského milosrdenství také proto, že autentická lítost vede ve svém důsledku nevyhnutelně k radosti. Říká se, poznamenal dále kardinál Biffi, že v dnešním světě se už nevyskytuje lítost, protože se vytratil smysl pro hřích, ale není to tak docela pravda ? dodal s určitou ironií ? poněvadž naše doba se přece vyznačuje soustavným nářkem nad přestupky ve sdělovacích prostředcích i před soudy. Znamená to tedy, že smysl pro hřích existuje, ale jen pokud jde o ty druhé. Lítost, která zachraňuje, spočívá naopak v uznání vlastních přestupků, protože jedině pranýřováním vlastních přestupků se lze přiblížit k Bohu a vnímat příchod jeho Království.

V druhé dopolední meditaci se kardinál Biffi věnoval tématu smrti. Ve světě, který neuznává ?neviditelný svět? se smrt jeví jako nedopatření. Takové pojetí života, chápaného určitou mentalitou, jako předurčenost k nicotě, vyprazdňuje i to, co se děje v jeho průběhu, takže perverzita i dobrota má podle této mentality stejný význam, protože obojí směřuje ke stejnému konci. Tato mentalita popírá smrt tím, že se vyhýbá o ní mluvit. Vzniklá prázdnota je však pro lidskou mysl nesmyslem. V tom se evangelní poselství zásadně liší. Křesťan necenzuruje myšlenku na smrt, nestydí se zakoušet zármutek, protože ho stejně tak zakusil i jeho Pán. Je proto třeba, vybídl kardinál církevní pastýře, zbavit se určité předpojatosti, která brání serióznímu přemýšlení o smrti. Je třeba vést člověka nejen k tomu, aby si zvolil budoucí život, o němž nic nevíme, a důstojný život přítomnosti, ale spíše k tomu, aby si vybral mezi životem, zbaveným smyslu, a cílem, kterým je Vzkříšení. Kristovo vzkříšení je reálný fakt, který lze postavit proti jinému nevyhnutelnému a vnímatelnému faktu smrti. To je důvod, uzavíral kardinál svou meditaci, proč Popelec souvisí s Velikonocemi. Jsou to symboly ani ne tak toho, čím se staneme, jako spíše toho, čím bychom se mohli stát, kdybychom neotevřeli své srdce k ?neviditelnému světu?, jehož obsahem je Spása. Náš život by byl bez Boha právě jen plamenem, po němž by zůstala hrst popela.

(mig)