Paříž.
Nekonformní katolický duchovní, kterému ve Francii nikdo neřekl jinak než Abbé Pierre, zemřel v noci na dnešek ve věku 94 let. Kněz, jehož skutečné jméno bylo Henri Antoine Groués, se stal legendou francouzské církve. Svůj život zasvětil těm nejchudším a bezdomovcům.
Díky svému svéráznému vystupování a přímočarosti si Abbé Pierre získal ve Francii velkou popularitu a trvale se objevoval na prvních příčkách v žebříčku popularity. Nikdy se nebál říkat nahlas své mínění, a tak si získal i mnoho nepřátel. Často kritizoval francouzskou společnost, že nedělá dost pro odstranění chudoby a že nepomáhá bezdomovcům.
Prezident Jacques Chirac vyjádřil svou lítost nad odchodem jedné z nejvýraznějších postav francouzského a světového katolicismu dnešní doby. Také francouzští biskupové ve svém prohlášení vyjádřili svou bolest nad smrtí tohoto muže, který byl pro všechny vzorem svou ?velkorysostí, solidaritou a pozorností vůči potřebným.?
Mladík Henri byl osloven postavou sv. Františka z Assisi, k jehož hrobu se vydal v 16 letech. Filosofii a teologii studoval v konventu kapucínů v Lyonu. V roce 1938 se stal knězem, ze zdravotních důvodů však musel kapucínský klášter opoustit. V roce 1942, během Druhé světové války, ve svých 30 letech, Henri Antoine ukázal svou odvahu a houževnatost. Pomohl s nasazením svého vlastního života mnoha Židům a Polákům překročit Alpy a Pyreneje. Od té doby začal sloužit těm posledním ve společnosti. V roce 1948 proto založil humanitární sdružení Emauzy. První komunitu bezdomovců a opuštěných lidí založil ve starém domě na pařížské periferii. Komunitu nazval ?lidštější společnost?.
V archivu Vatikánského rozhlasu jsme nalezli záznam rozhovoru, v kterém abbé Pierre popisuje svou činnost:
?V Boulevard Sébastopole, v centru Paříže, jen několik set metrů od Théatre du Châtelet, jsme našli jednu starou umírající ženu. Nejdřív jsme si mysleli, že je to jen hromada hader. Moji společníci mi řekli: ?Otče, počkejte, jsou tu nějaké hadry, které bychom mohli vzít.? V noci jsme totiž chodili po ulicích a rozdávali jsme pokrývky a jídlo lidem, kteří spali na ulicích. Minulou zimu bylo v Paříži 15 až 18 stupňů pod nulou. Když jsme se tedy zastavili, zjistili jsme, že to nejsou jen hadry, ale že je to stará žena, která umírá. Zvedli jsme ji z ulice a odnesli na policejní stanici. Věděli jsme, že tam bude trochu tepleji... Když jsme se vrátili, byla už mrtvá. U sebe neměla nic, než tzv. modrou kartu. Tu ráno předtím dostala od úřadů, než byla vyhozena ze svého podkrovního bytu.?
V roce 1954 apeloval Abbé Pierre na všechny lidi dobré vůle, aby nezavírali oči před chudobou. Emauzské domy se postupně rozšířily po celé Francii a pak v dalších 50 zemích. Abbé Pierre získal několik prestižních ocenění.
(jar)
odeslat článek
vytisknout článek
