Milí posluchači, po nedělní odmlce se Vám opět hlásím z putování do
Compostely. Dneska s výhledem na klášter Samos, jeden z vůbec nejstarších ve Španělsku. Založil ho v 6. století svatý apoštol Galicie, Martin Dumiense. Na jeho prohlídku se teprve chystáme, takže se k němu vrátím ještě zítra. Zatím můžu jen říci, že v ohromném dnes už benediktinském klášteře je pro poutníky vyhrazena jedna veliká místnost připomínající stáj, s natěsnanými palandami. A přestože jsou tu svatojakubské mušle všude kam se podíváte, od zábradlí po odpadkové koše, nevím, co by řekl sv. Benedikt, který předepisoval ve své řeholi pohostinnost pro poutníky. Faktem je, že poutníků v posledních letech opět přibývá ? a zde v klášteře si toho teprve musí všimnout. Čas tady běží pomaleji ? a Bohu díky za taková místa.
Ale abych nezapomněla, slibovala jsem vám říct, jak chutná víno z Bierza, to které připomínají už prastaré průvodce ? v první chvíli chutná trošku trpce, ale pak se rozžije a splývá po jazyku s chutí dozrálých ostružin, které lemují zdejší cesty.
A zvlášť když nám k němu dali ve Villafranka ještě nejdřív Caldo Gallego? ? galicijskou zelňačku a potom skvělý krvavý steak ? zkrátka bylo to až nepoutnicky luxusní.
V sobotu ráno jsme za sebou nechali vinice i Villafranka ? město s třemi překrásnými kostely ? románským sv. Jakubem, gotickým sv. Franiškem, který tudy kdysi šel jako poutník, s kolegiátou P. Marie, - a vlastně ještě s někdejším jezuitským kostelem sv. Mikuláše, který dnes zpravují Pauláni. Naše cesta potom vedla úzkým Valcarceským údolím.
Nejprve po asfaltu a pak už po dávné římské cestě až do výšky 1300 m, do vesničky O Cebreiro, brány Galicie a nejvyššího bodu průsmyku. Tam, kde se krajina otvírá na severozápad směrem ke Galicii a na jihovýchod k Leonu, stojí malebná vesnička vybudovaná kolem kostela Santa Maria la Real. Jeho základy jsou ještě předrománské. Později v 11. stol. tam Alfons VI. povolal clunyjské benediktiny ? a nakonec se místní špitál dostal přímo pod královskou ochranu a benediktini museli pryč.
O Cebreiro proslavil také eucharistický zápal. Na začátku 14. stol. se stalo, že na mši, kterou sloužil jistý mnich, přišel uprostřed zuřivé bouře rolník ze sousední vesnice. A onen mnich s pohrdavým úsměškem pomyslel na jeho zbožnost. A stalo se, že při proměňování z rozlomené hostie vytryskla krev. Potřísněný korporál se dosud zachoval a slavný kalich zázraku se dostal do znaku Galicie. V kostelíku je pohřben také průkopník a obnovitel svatojakubské cesty, místní farář P. Elia Veliña Sanpedro ? omnium peregrinorum amicus et frater ? čteme na jeho náhrobku. Jeho zásluhou byl postaven v roce 1966 také nový dům pro poutníky. A musím dodat, že každý kdo do něj vešel, říkal v různých světových jazycích jak je tu pěkně.
O pohádkově krásném O Cebreiru by se dalo básnit dlouho ? ale nepomohlo by to, je to jedno z míst, které je potřeba zažít.
Dnešní cesta nás vedla zpátky do údolí. Vratiče a řebříčky připomínají naší krajinu. Jenom mohutné kmeny jedlých kaštanů, které by neobjali ani tři lidé, připomínají, že v nížinách jsme přeci jen jižněji.
Milí přátelé, ještě jednou zdravím ze Samos a spěchám, aby mi místní benediktini neutekli na prohlídku kláštera.
Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.
Další články z podrubriky Cesta do Compostely
odeslat článek
vytisknout článek
