Milí posluchači, hlásím se vám z Astorgy, ba přímo z katedrály v Astorze. Máme za sebou týden cesty a asi 240 km. To znamená, že jsme zhruba v polovině pouti. Dneska poprvé nevyšlo o půl osmé slunce a v šest hodin ráno jsme vyráželi do naprosté tmy.
Naše cesta vedla podél dávné silnice postavené za císaře Trajána ? a dnes proměněné k nepoznání. Po hustě frekventované silnici se prohánějí auta a tiráky, řidiči si na vás posvítí dálkovými reflektory, a poutníkovi přivyklém už na obraz tiché noční krajiny se zdá, že se ocitl mezi apokalyptickými příšerami. Předpověď počasí nás ale pobízela k co nejrychlejšímu závodu s časem a dešťovými mraky. Z pošmourného rána nás trochu probral až Puente de Orbigo ? kamenný most přes řeku Orbigo, dlouhý aspoň 100 m, který pamatuje už boje Vizigótů v polovině 5. století. A později, v jubilejním Svatojakubském roce 1434, půtky jistého leónského rytíře dona Suera de Quiñones, který na počest své dámy slíbil zlámat 300 kopí. Za pomocí kumpánů se mu to podařilo a náramek své vzácné dámy pak donesl do Santiaga. Dodnes tam zdobí bystu sv. Jakuba.
Pro nás ale nebyl onen most jen pohádkovým vykročením ze světa tiráků a páchnoucích aut, ale také příslibem dobré snídaně. Našli jsme ji v hostýlku hned za mostem. Byl plný našich spolupoutníků, kteří stejně jako my přemýšleli, co si vzít na sebe, až začne pršet. Nutno dodat, že skladba putujících se změnila. Některé známé tváře zmizely, přibylo Němců a Francouzů, občas se ozve i angličtina, ale stále převažují Španělé a Italové. V další vesničce, Villares de Órbigo, postavili místní pro poutníky fontánku a kameni nad ní dali tvar bloku s vyříznutým křížem ? jednoduché a výmluvné znázornění Krista, pramene života, - a vida, symbolika ještě nevyschla.
Nás ale měla čekat první sprška, takový poutnický křest. Naštěstí z mraků rozfoukaných silným větrem spíš mrholilo než lilo. Začali jsme pozvolna stoupat krajinou připomínající podkrkonoší. Na červené hlíně se tu pěstuje kukuřice a červené fazole, polní cestu lemují šípkové keře.
A pak jsme z jednoho kopce zahlédli věže katedrály v Astorze, a navzdory nepohodě jsme se pocítili po boku oněch generací poutníků, které prošli touhle cestou, zapomněli jsme na ranní nepříjemnosti v doprovodu tiráků a v celkem slavnostní náladě posílené jedním veteránem a tortillou proti nachlazení v poslední vesničce před městem jsme dorazili do Astorgy.
Albergue ? útulek pro poutníky, stojí přímo na hradbách. Dostali jsem místo s jedním starším manželským párem z Paříže a s dalekým výhledem do krajiny. Obvykle se říká, že po polovičce času ? nebo cesty ? se už jede z kopečka. U nás to bude přesně obráceně. Zítra nás čeká stoupání z 800 m na nejmíň 1 500 m. A kdybych se vám zítra neozvala, bude to nejspíš proto, že v horách není signál.
Ještě jednou zdravím teď právě z katedrály v Astorze, z místa, o němž legenda vypráví, že tu biskupství založil Santiago, totiž sv. Jakub osobně.
Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.
Další články z podrubriky Cesta do Compostely
odeslat článek
vytisknout článek
