Nový portál Vatikánského rozhlasu

Je mi potěšením, že se dnes mohu s vámi setkat při této tradiční výměně novoročních přání. Třebaže se opakuje každý rok, nejedná se o pouhou formalitu, ale o příležitost utvrdit se v naší naději a ještě více se nasadit do služeb míru a rozvoje osob a národů.

Na prvním místě bych rád poděkoval vašemu děkanovi, panu velvyslanci Giovanni Galassi za zdvořilá slova, jimiž mi tlumočil vaše novoroční přání. Zvláštní pozdrav adresuji zejména těm, kteří se tohoto setkání účastní poprvé. Vám všem chci vyjádřit svá přání a ujistit svou modlitbou za to, aby rok 2007 přinesl štěstí a pokoj vám i vašim rodinám, spolupracovníkům a všem národům i jejich představitelům.

Na počátku roku jsme vybízeni pohlédnout na mezinárodní situaci, abychom zkoumali výzvy, kterým máme společně čelit. Jak mezi podstatnými otázkami nepomyslet na miliony osob, zvláště žen a dětí, kterým se nedostává vody, jídla a obydlí? Pohoršení hladu, které má tendenci se zhoršovat, je nepřípustné ve světě, který disponuje bohatstvím, poznatky i prostředky k jeho odstranění. Nutí nás ke změně našich způsobů života, pobízí nás k naléhavému odstranění strukturálních příčin nefunkčnosti světové ekonomiky a k opravě modelů rozvoje, které patrně nejsou schopny zaručit respektování životního prostředí a integrální lidský rozvoj pro dnešek a především pro budoucnost. Znovu tedy vybízím zodpovědné představitele nejbohatších národů, aby přijali nezbytná opatření, aby chudé země, které často vlastní mnohá přírodní bohatství, mohly mít prospěch z plodů toho bohatství, které jim opravdu patří. Je z tohoto hlediska na pováženou odkládané uvádění do praxe oněch závazků, které mezinárodní společenství přijalo v průběhu posledních let. Je třeba si přát, aby došlo z opětovnému zahájení obchodních jednání ?Doha Development Round? Světové obchodní organizace jako pokračování a urychlení procesu smazání a snížení dluhu těch nejchudších zemí, aniž by to bylo podmíněno strukturálními reformami, neblahými pro ty nejzranitelnější země.

V oblasti odzbrojení se rovněž množí symptomy pokračující krize, spojené s těžkostmi v jednáních o konvenčních zbraních jakož i o zbraních hromadného ničení, a z druhé strany zvyšování výdajů na zbrojení v celosvětovém měřítku. Otázky bezpečnosti, zhoršené terorismem, který je třeba rozhodně odsoudit, musí být projednávány globálně a prozíravě.

Pokud jde o humanitární krize je třeba podotknout, že Organizace, které je řeší, mají zapotřebí silnější podpory, aby byly schopny poskytovat ochranu a pomoc obětem. Další otázka, která nabývá stále většího významu je otázka pohybu osob: miliony mužů a žen jsou nuceny opustit své domovy a svou vlast v důsledku násilností anebo za účelem nalezení důstojnějších podmínek k životu. Je iluzorní myslet si, že fenomén migrace může být zablokován nebo kontrolován pouhým použitím moci. Migrace a problémy, které vytváří, musí být řešeny lidsky, spravedlivě a soucitně.

Jak si nedělat starosti s pokračujícími útoky proti životu od jeho početí až do přirozeného skonu? Těchto útoků nejsou ušetřeny ani ty regiony, ve kterých existuje tradiční kultura úcty k životu, jako v Africe, kde se prostřednictvím Maputského protokolu objevují pokusy podvodně banalizovat interrupce, stejně tak jako prostřednictvím Akčního plánu, který byl přijat ministry zdravotnictví Africké unie a který má být zakrátko předložen na summitu prezidentů a předsedů vlád jejích států. Současně rostou hrozby proti přirozené struktuře rodiny, založené na manželství muže a ženy, a množí se pokusy relativizovat rodinu tím, že její statut je udělován radikálně odlišným formám soužití. To všechno představuje urážku rodiny a přispívá k její destabilizaci a znásilňování její specifičnosti a jedinečné sociální role. Šíří se přesvědčení, že výzkum nemá jiné zákony než ty, které si chce uložit a že jeho možnosti nemají žádné meze. Jsou to například pokusy legitimizovat klonování člověka za hypotetickým terapeutickým účelem.

Tento zneklidňující rámec však nebrání vnímat pozitivní prvky, které charakterizují naši dobu. Na prvním místě bych chtěl citovat rostoucí vědomí důležitosti dialogu mezi kulturami a mezi náboženstvími. Je to vitální růst, způsobený zejména společnými výzvami, týkajícími se rodiny a společnosti. V tomto smyslu ostatně existují mnohé důležité iniciativy, směřující k výstavbě společných základů života ve svornosti.
Je třeba si povšimnout rostoucího rozvoje vědomí mezinárodního společenství, pokud jde o enormní výzvy naší doby, jakož i úsilí převést je na konkrétní jednání. V Organizaci spojených národů vznikla v loňském roce Rada lidských práv: je třeba doufat, že se svou činností zasadí o obranu a podporu základních práv osoby, zejména práva na život a náboženskou svobodu. Mluvíme-li o OSN, cítím povinnost pozdravit a poděkovat jeho excelenci panu Kofi Annanovi za dílo, které vykonal během svého mandátu. Vše nejlepší pak přeji jeho nástupci, jeho excelenci panu Ban Ki-moonovi ve chvíli, kdy se ujímá své funkce.

V rámci tohoto rozvoje byly přijaty různé iniciativy, k nimž Svatý Stolec neopomněl přispět, přičemž současně poukázal na to, že tyto projekty nesmějí potlačit závazek rozvinutých zemí věnovat 0,7% vlastního hrubého národního produktu na mezinárodní pomoc. Další důležitý prvek společného úsilí při odstraňování chudoby vyžaduje nejen pouhou pomoc, jejíž zvýšení si nelze nepřát, nýbrž také uvědomění si důležitosti bojovat proti korupci a podporovat dobré vlády. Je třeba povzbudit k pokračování ve snahách vedoucích k zajištění aplikací humanitárního práva osobám a národům pro účinnější ochranu civilního obyvatelstva.

Vezmeme-li do úvahy politickou situaci v různých kontinentech, nalézáme důvody znepokojení i naděje. Konstatujme nejprve, že pokoj je často křehký a také vysmívaný. Nesmíme zapomínat na Africký kontinent. Pokračuje drama v Darfouru a šíří se i do sousedních regionů Čadu a Středoafrické republiky. Mezinárodní společenství se více než čtyři roky ukazuje bezmocným i navzdory iniciativám, které mají ulehčit útrapy zkoušeného obyvatelstva a pomoci nalézt politické řešení. Jedině aktivní spoluprací OSN, Africké unie, zainteresovaných vlád a dalších protagonistů lze zajistit těmto prostředkům účinnost. Vybízím všechny k rozhodnému jednání: nemůžeme připouštět, aby tolik nevinných i nadále trpělo a umíralo.

Nedávno se zhoršila situace v Africkém rohu opětovným výbojem nepřátelství a internacionalizací konfliktu. Apeluji na všechny strany, aby odložili zbraně a zvolili jednání, a dovolím si připomenout památku sestry Leonelly Sgorbati, která darovala svůj život ve službách těm nejchudším a přitom odpustila svým vrahům. Kéž její příklad a její svědectví mohou inspirovat všechny, kteří skutečně usilují o blaho Somálska!

Je třeba si přát pokrok v jednáních mezi stranami v Ugandě za účelem ukončení krutého konfliktu, do něhož je zatahováno dokonce množství dětí, nucených stát se vojáky. Kéž je četným uprchlíkům umožněno vrátit se do svých domů a začít znovu důstojný život. Přínos náboženských vůdců a nedávné jmenování představitele generálního tajemníka OSN jsou slibným krokem. Opakuji: nezapomínejme na Afriku a její početné válečné konflikty a napětí. Je třeba připomínat, že pouze jednání mezi různými stranami mohou otevřít cestu ke spravedlivému vyřešení konfliktů a dát prostor pokroku a upevnění míru.

Region Velkých jezer roky krvácel nelítostnými válkami. Se zájmem a nadějí je třeba přijmout nedávné pozitivní kroky, zejména ukončení fáze politického přerodu v Burundi a nedávno v Demokratické republice Kongo. Je nicméně naléhavé, aby tyto země usilovaly o znovunastolení funkčních institucí právního státu, aby byla učiněna přítrž veškeré svévoli a byl umožněn sociální pokrok. Přeji si, aby po skončené genocidě nalezl dlouhý proces národního smíření ve Rwandě své vyústění ve spravedlnosti, v pravdě i v odpuštění. Mezinárodní konference o regionu Velkých jezer za účasti delegace Svatého Stolce a četných představitelů národních a regionálních episkopátů střední a východní Afriky dává zahlédnout novou naději. Nakonec bych chtěl zmínit Pobřeží slonoviny a povzbudit všechny dotyčné strany k vytvoření klimatu vzájemné důvěry, která by vedla k odzbrojení a smíření, jako v jižní Africe: v těchto zemích jsou miliony osob donuceny žít v situaci obrovské nouze, která si žádá pozornost a podporu mezinárodního společenství.

Pozitivním signálem pro Afriku je také vůle vyjádřená mezinárodním společenstvím, aby tento kontinent i nadále stál ve středu jeho pozornosti, jakož i posílení kontinentálních a regionálních institucí, které svědčí o tom, že úmysly zainteresovaných zemí přebírají stále větší zodpovědnost za svůj vlastní úděl. Chvályhodný je také postoj osob, které se denně s rozhodností snaží prosazovat projekty, které přispívají k rozvoji a organizaci ekonomického a sociálního života.

Apoštolská cesta, kterou podniknu v měsíci květnu do Brazílie, mi dá příležitost obrátit pozornost na tuto velkou zemi, která mne s radostí očekává, i na celou Latinskou Ameriku a Karibskou oblast. Zlepšení některých ekonomických ukazatelů, nasazení v boji proti obchodu s drogami a proti korupci, různé procesy integrace, snahy o zlepšení přístupu ke vzdělání, boj proti nezaměstnanosti a snížení nerovností v rozdělování zisků představují indicie, které je třeba s uspokojením vyzdvihnout. Pokud se tento vývoj upevní, mohl by přispět rozhodující měrou k překonání chudoby, která tíží rozsáhlé sektory obyvatelstva, a vést k narůstu institucionální stability. V souvislosti s volbami, které se loňského roku v mnoha zemích konaly, je třeba podtrhnout, že demokracie je povolána vzít do úvahy očekávání všech občanů a prosazovat pokrok v úctě ke všem složkám společnosti podle principu solidarity, subsidiarity a spravedlnosti. Je však třeba varovat před nebezpečím, aby uplatňování demokracie nebylo transformováno na diktaturu relativismu prosazováním antropologických modelů, které nejsou slučitelné s přirozeností a důstojností člověka.

Obracím svou pozornost zejména k některým zemím, výslovně ke Kolumbii, kde dlouhý vnitřní konflikt vyvolal humanitární krizi, zejména pokud jde o uprchlíky. Pro smíření v zemi je třeba učinit všechno, vrátit rodinám jejich příbuzné, kteří byli uneseni, a milionům osob vrátit bezpečí a normální život. Tato znamení dávají důvěru všem, včetně těch, kteří byli zataženi do ozbrojeného boje. Náš pohled se obrací také na Kubu s přáním, aby každý z jejich obyvatel mohl uskutečňovat svoje legitimní aspirace v úsilí o obecné blaho. Dovolte mi, abych opakoval výzvu svého ctihodného předchůdce: ?Kéž se Kuba otevře světu a svět Kubě?. Vzájemná otevřenost s ostatními zeměmi nemůže být než ku prospěchu všech. Nedaleko odtamtud je haitský lid stále vystaven velké chudobě a násilí. Přál bych si, aby zájem mezinárodního společenství, který se projevil mimo jiné na konferencích donátorů, jež se konaly roku 2006, vedl ke konsolidaci institucí a umožnil tamějšímu obyvatelstvu stát se tvůrcem vlastního rozvoje v ovzduší smíření a svornosti.

Asii představují především země, charakteristické velmi početným obyvatelstvem a obrovským ekonomickým rozvojem. Myslím na Čínu a Indii, země v plném rozvoji, a přeji si, aby jejich rostoucí přítomnost na mezinárodní scéně byla ku prospěchu jejich obyvatelstvu i ostatním národům. Přeji vše dobré také Vietnamu, který se nedávno stal členem Světové obchodní organizace. Obracím svou mysl nyní ke křesťanským společenstvím. Ve větší části zemí Asie jde často o malá, ale živá společenství, která touží žít a jednat legálně v ovzduší náboženské svobody. Je to zároveň přirozené právo i podmínka, která jim dovoluje přispívat k materiálnímu i duchovnímu pokroku společnosti a být prvkem soudržnosti a svornosti.

Ve Východním Timoru chce katolická Církev pokračovat v nabízení svých vkladů do sektoru výchovy, zdravotnictví a národního smíření. Politická krize, kterou prošel tento mladý stát, stejně jako jiné státy v tom regionu, vynáší na povrch určitou křehkost procesů demokratizace. Nebezpečná ohniska napětí se nalézají na Korejském poloostrově. Cíle smíření korejského lidu a denuklearizace Poloostrova, které by celému regionu přinesly nemalý prospěch, musí být dosaženo cestou vyjednávání. Je třeba vyhnout se gestům, která by mohla poškodit vyjednávání a nepodmiňovat jejich výsledky humanitární pomocí nejslabším vrstvám obyvatelstva.

Chtěl bych obrátit vaši pozornost také na další dvě asijské země, které vzbuzují obavy. V Afghanistánu je, bohužel, zapotřebí odsoudit značný růst násilností a teroristických útoků během posledních měsíců, neboť znesnadňují cestu k východisku z krize a silně doléhají na místní obyvatelstvo. Na Srí Lance vyvolalo selhání dohod ze Ženevy mezi vládou a hnutím Tamil zintenzivnění konfliktu, který působí utrpení civilnímu obyvatelstvu. Pouze cesta dialogu bude moci zajistit lepší a jistější budoucnost pro všechny.

Také Střední Východ je zdrojem velkých obav. Proto jsem chtěl adresoval katolíkům tohoto regionu svoje Vánoční poselství, abych všem vyjádřil svou solidaritu a duchovní blízkost a vybídnul je k tomu, aby v onom regionu zůstávali i nadále přítomni, neboť jejich svědectví představuje pomoc a podporu budoucnosti pokoje a bratrství. Obnovuji své naléhavé povzbuzení všem stranám, které se podílejí na složité politické šachovnici tohoto regionu, v naději, že se upevní pozitivní vývoj vztahů mezi Izraelci a Palestinci, ke kterému došlo během posledních týdnů. Svatý Stolec nepřestává opakovat, že vojenská řešení nevedou k ničemu, jak se to ukázalo v Libanonu minulé léto. Budoucnost této země jde nutně skrze jednotu všech jejích složek a skrze bratrské vztahy mezi různými náboženskými a společenskými skupinami. Je to poselství naděje pro všechny. Není možné spokojit se s částečnými a jednostrannými řešeními. Ukončení krize a utrpení, které působí obyvatelstvu, je třeba hledat v globálním přístupu, který při hledání smluvního řešení nevylučuje nikoho a který bere v úvahu legitimní zájmy různých národů. Zejména Libanonci mají právo, aby byla respektována integrita a svrchovanost jejich země; Izraelci mají právo žít v pokoji ve svém státě a Palestinci mají právo na svobodnou a svrchovanou vlast. Pokud každý z národů tohoto regionu uvidí, že jeho zájmy jsou brány v úvahu a nebude se cítit ohrožován, pak poroste vzájemná důvěra. Stejná důvěra se rozvine v zemi, jako je Irán, především pokud se týče jeho nukleárního programu, když přijme uspokojivou odpověď na legitimní obavy mezinárodního společenství. Kroky, které by byly podniknuty tímto směrem, by měly bezpochyby pozitivní efekt na stabilizaci celého regionu, a zejména Iráku, a položily by tak konec hrůznému násilí, kterým tato země krvácí, a nabídly by tak možnost opět začít s její rekonstrukcí a smířením všech jejích obyvatel.

Blíž k nám, v Evropě, vstoupily nové země, Bulharsko a Rumunsko, země s dlouhou křesťanskou tradicí, do Evropské unie. Ve chvíli příprav na oslavy 50.výročí Římských dohod se nabízí reflexe o Ústavní smlouvě. Přál bych si, aby zásadní hodnoty, na nichž stojí lidská důstojnost, byly plně chráněny, zejména náboženská svoboda ve všech jejích dimenzích a institucionální práva Církví. Stejně tak nelze odhlížet od nepopiratelného křesťanského odkazu tohoto kontinentu, který široce přispěl k vytvoření Evropy národů a Evropy populací. 50. výročí povstání v Budapešti, oslavovaném loňského října, nám připomněl dramatické události 20.století, které nutí všechny Evropany připravovat budoucnost svobodnou od útlaku a ideologického podmínění, navazovat vztahy přátelství i bratrství a prokazovat péči a solidaritu těm nejchudším a nejmenším: zároveň je důležité očistit minulost od napětí a na všech úrovních prosazovat smíření, které jedině umožňuje kráčet vstříc budoucnosti a otevřít se naději. Apeluji také na všechny ty, kteří jsou na evropském kontinentu sváděni k terorismu, aby skoncovali s jakoukoli aktivitou tohoto typu, protože takové jednání, které nechává převážit násilí a které způsobuje v obyvatelstvu strach, je cestou, nemající východisko. Myslím rovněž na různé ?zmrazené konflikty? a na stávající napětí, spojená v těchto dnech především s energetickými zdroji, a přeji si, aby se brzy našla definitivní řešení.

Přeji si, aby Balkánský region dosáhl stability, po níž všichni touží, zejména díky integraci národů, které jej obývají, jakož i podpory mezinárodního společenství. Navázání diplomatických vztahů s Republikou Černá Hora, jež právě vstoupila do symfonie Národů, a Základní dohoda s Bosnou Hercegovinou, jsou důkazem trvalé pozornosti, kterou Svatý Stolec chová k Balkánskému regionu. V souvislosti s blížícím se určením definitivního statutu Kosova, Svatý Stolec žádá všechny, kteří se na tom podílejí, o prozíravou moudrost, pružnost a umírněnost, aby bylo nalezeno řešení, respektující legitimní práva a očekávání všech.

Situace, na které jsem chtěl poukázat, představují výzvu, která se týká všech; jde o výzvu prosazovat a konsolidovat všechno to, co je ve světě pozitivní, a překonávat v dobré vůli, rozvaze a vytrvalosti všechno to, co zraňuje, degraduje a zabíjí člověka. Pouze respektováním lidské osoby je možné podporovat mír, a pouze budováním míru lze položit základy autentického integrálního humanismu. Tady se nachází odpověď na obavy tolika našich současníků o budoucnost. Ano, budoucnost bude moci být klidná, budeme-li společně pracovat pro člověka. Člověk, stvořený k obrazu Božímu, má neporovnatelnou důstojnost; člověk je v očích svého Stvořitele natolik hoden lásky, že mu Bůh neváhal darovat svého vlastního Syna. A to je velké tajemství Vánoc, které jsme právě slavili a jejichž slavnostní ovzduší je patrné i na našem dnešním setkání. Církev se ve svém nasazení ve službách člověku a budování pokoje staví po bok všem osobám dobré vůle a nabízí nezištnou spolupráci. Kéž společně, každý na svém místě a se svými vlastními hřivnami, dokážeme pracovat na budování integrálního humanismu, který jedině může zajistit pokojný, spravedlivý a solidární svět. Toto přání spolu s modlitbou předkládám Pánu za vás, vaše rodiny, vaše spolupracovníky a za národy, které reprezentujete.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy