Vatikán.
Dnešní liturgie připomíná dvě velké postavy východního křesťanství, sv. Bazila Velkého a sv. Řehoře Naziánského, dva přátele, ale také biskupy a obránce víry. Na svět přišli pouhý rok po sobě, Bazil se narodil roku 329, Řehoř v roce 330. Na studiích se sešli v Athénách, kde je také spojilo přátelství. Jak napsal Řehoř: ?Vedla nás táž touha po vědění... a přesto mezi námi nebyla žádná závist, v soupeření jsme se ctili, spočívalo totiž nikoliv v tom, kdo bude první, ale kdo přenechá prvenství druhému.? Bazil vyrostl v hluboce křesťanské tradici, jeho prarodiče byli mučedníky, a on sám zvolil cestu mnišství. K výsadní lásce k Bohu, která byla ideálem poustevníků, přidává také lásku k bližnímu. V pouhých 28 letech Bazil zakládá klášter a sepisuje řeholi, která z něj učinila otce východního mnišství.
Řehořovi je bližší cesta samoty a meditace. V první chvíli sice vstupuje do kláštera, ale brzy dává přednost životě v ústraní. Jeho otec, biskup z Naziana, ho světí na kněze a o deset let později, přítel Bazil, který se mezitím stal biskupem v Cesareji, uděluje Řehořovi také biskupské svěcení.
Doba je obtížná. Za podpory některých byzantských císařů se šíří ariánská hereze. Bazil se jí staví s energičností sobě vlastní. Císaři Velentovi, který suverénně tvrdí, že císaři se neodporuje, Bazil odpovídá: ?Zřejmě jsi nikdy nenarazil na biskupa.?
Bazil umírá roku 379. Řehoř ho přežil o dalších deset let a jako biskup Konstantinopole proslul učením, které mu vyneslo, stejně jako Bazilovi, titul učitele církve.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
