Prefekt kongregace pro svatořečení, kardinál José Saraiva Martins, včera zapsal mezi blahoslavené matku Marii Terezii Scrilli. Tato rodačka z Toskánského Fiesole, u Florencie, kde také slavnost probíhala, založila v 19. století komunitu sester následující karmelitánskou spiritualitu. Nese jméno institut Naší paní z Karmelu. Jejich malá komunita působí také v České republice ve Štibě u Zlína. Jak jsme se dozvěděli, tvoří ji dvě Češky, jedna Polka a jedna Slovenka.
A teď vítám ve studiu sestru Barbaru Marii, polskou sestru z Institutu naší paní z Karmelu, která v komunitě ve Štibě strávila 7 let.
Můžete našim posluchačům přiblížit osobnost vaší zakladatelky?
Chvála Kristu. Matka Maria Terezie Scrilli se narodila v Itálii, ve Fiesole, 15. května 1825. Byla druhým dítětem ve své rodině. Její rodiče byli spíš bohatí, protože si mohli dovolit, aby Marie navštěvovala dobré školy. Učitelky přicházely domů a učili Marii doma. Již jako malá holčička věděla, že se chce zcela zasvětit Bohu. Když měla 21 let, vstoupila do klauzury, do kláštera sester sv. Magdalény de´Pazzi ve Florencii. Po dvou měsících odešla z kláštera, protože pochopila, že Bůh po ní žádá něco jiného, že Bůh nechce, aby se zavřela v klášteře, ale aby duše vedla k Němu. Jednou jí Bůh ukázal mnoho dětí, které chtěl, aby přivedla k němu. Maria odešla z kláštera ve Florencii a začala pracovat jako učitelka, jako ředitelka školy. Myslím, že je důležité říci, že doba, ve které žila, byla velmi náročná, protože v Itálii byla válka za sjednocení státu; a tady se dostávám ke slovu antiklerikalismus. Všichni politici vystupovali proti Marii. Nechtěli mít ve své oblasti žádné sestry. Maria odešla a po 16-ti letech s dalšími sestrami založila novou komunitu. Matka Marie Terezie Scrilli umírá 14. listopadu 1889 v den všech svatých karmelitánského řádu. Myslím si, že je moc důležité říci, že Maria po celý svůj život hledala Boží vůli a plnila ji. Často když vidíme, co Bůh od nás žádá, myslíme si, že ta rozhodnutí jsou hrozně náročná. Maria vždycky odpovídala na Boží volání. Stačilo jí vědět, že Bůh zná cíl. Řekla, že následovat Krista je jako skočit do hluboké vody a plavat.
Co je posláním jejích následovnic, čemu se dnes věnují sestry Naší paní z Karmelu?
Sestry institutu Naší paní z Karmelu, stejně jako naše zakladatelka, vedou duše k Bohu. Jako karmelitánky vždy odpovídáme na znamení časů, ve kterých žijeme. Co všechno to obnáší? Sestry pracují v dětských školkách, ve školách, s mladými lidmi a všude tam, kde je potřeba vést duše k Bohu. Také jsou přítomné v nemocnicích, máme i sestry, které pracují v domovech se staršími a nemocnými lidmi.
Čím jste se zabývala během vaší práce v České republice?
Pracovala jsem ve Vizovicích v nemocnici Milosrdných bratří a velice ráda na toto období vzpomínám. Jsou tam fantastičtí lidé a sestřičky, celý personál a také pacienti. Mé srdce zůstalo navždy s nimi, jsou vždy přítomní v mých myšlenkách a modlitbách, i když jsem teď ve Svaté zemi.
Jak jste mi před chvíli prozradila, teď právě žijete ve Svaté zemi a učíte se arabštinu.
Musím říct, že arabštinu se učím už rok - a můžu se i pochlubit, že ji celkem zvládám. To znamená, že si můžu přečíst i napsat všechno. Arabština je důležitá ke spolupráci s našimi farníky, ale úředním jazykem v Izraeli je hebrejština, takže si myslím, že arabštinu můžu mít jako koníčka, ale musím opravdu vzít vážně hebrejštinu a studovat ji. Začala jsem s tím před měsícem.
Takže se vám daří komunikovat nejen jazykem vašich jižních sousedů, ale máte talent také na orientální jazyky. Jaké jsou teď další vaše plány, nebo lépe řečeno, jaké plány s vámi má váš institut?
To nevím. Jak se tak dívám na své povolání, tak si myslím, že každý z nás hledá Boží vůli a ta často přichází skrze představené. A tak bych chtěla říct, že když řád skrze představené říká, že mám jít pracovat do školy jako katechetka, tak jdu do školy a učím děti. Když mi pak po sedmi letech řeknou, že mám jít pracovat do nemocnice, tak jdu do nemocnice a dělám zdravotní sestru. Dnes jsem ve Svaté zemi, pracuji tam při kostele sv. Josefa z Arimatie a Nikodéma, dělám sakristiánku a když přicházejí lidé, trošku jim povídám o kostele. Je to tam opravdu Babylónská věž, protože lidé mluví všemi možnými jazyky. Často se tam setkávám s Poláky, Čechy, s lidmi z celého světa. Takže nevím, co bude dál, jak bude vypadat můj život, ale vím, že Bůh se vždycky postará. Když se člověk opravdu úplně odevzdá Bohu, tak ho svět nemůže ohrozit. Patří k tomu i to, s čím se setkáváme dnes, všechny ty války, nepochopení mezi lidmi různých kultur, různých náboženství. Bůh je větší než to všechno.
Já vám moc děkuji, že jste nám přišla popovídat česky a připomínám, že u našeho mikrofonu byla sestra Barbara Marie z institutu Naší paní z Karmelu.
odeslat článek
vytisknout článek
