Stáří nás vede k nejprostším věcem. Když mnoho našich možností a úkolů postupně odeznívá a zůstává nám to, co je nejprostší a nejpodstatnější ? Jeho lásky, Jeho věrnost, Jeho blízkost ? On sám. Svou mysl a své uvažování je potřeba vést k díkuvzdání za jeho velké milosrdenství, k hlubšímu prožívání Jeho Srdce, Jeho dobroty k nám a k celému stvoření. Tady má původ porozumění a dobrota ke všem, onen skvělý rys vydařeného křesťanského stáří.
Další články z podrubriky Postní zamyšlení
odeslat článek
vytisknout článek
