Jak jsme již včera informovali, Svatý otec zahájil nový cyklus katechezí, které pronáší v rámci středečních generálních audiencí. Po ukončení cyklu inspirovaného modlitbou Liturgie hodin, který zahájil Jan Pavel II, budou následující katecheze věnovány ?tajemství vztahu Krista a Církve?. Jaký význam má tento přechod od biblického výkladu k ekleziologickému? Hovoří Massimo Serretti z Papežské lateránské univerzity:
?Téma je spojené jednak s učením Jana Pavla II., jednak má rozměr integrační. Mezi všemi velkými dokumenty magisteria Jana Pavla II., i kristologickými, nenajdeme ten, který by se speciálně zaměřil na církev. A potom si všimněme další kontinuity, protože mladý Joseph Ratzinger v roce svého kněžského svěcení ? 1951, dokončil první eklesiologické dílo nazvané Lid a Dům Boží u sv.Augustina. Tedy láska k církvi byla již přítomná v myšlení Josepha Ratzingera dříve než začal II.Vatikánský koncil.?
Papež ve včerejší katechezi jasně zdůraznil, že mezi Kristem a Církví nemůže být žádná kontrapozice. Připomněl, že donedávna moderní slogan ?Ježíš ano, církev ne? je nepřijatelný?
?Zde je vyjádření Benedikta XVI. velmi přesné a je odmítnutím teze, že církev na počátku vzniká rozhodnutím jednotlivců. Církev není založena na takovém individualismu. Katecheze, které papež nyní zahajuje, jsou založené na důsledném označení lidu. Ježíš přichází s poselstvím spásy a jeho protějškem je lid, vyvolený národ, který Bůh k přijetí tohoto poselství určil. Ježíšovými posluchači nejsou tedy nahodilí jednotlivci, ale jednotliví lidé uvnitř tohoto národa, uvnitř jeho teologické skutečnosti. Povolání dvanácti apoštolů má tento přesný význam. Tedy výrok ?Ježíš ano, církev ne? je nepřijatelné, neboť kdo říká ?církev ne?, ve skutečnosti říká ?Ježíš ne?.
Připravil Alesandro Gisotti. Překlad a redakční úprava Petr Cekota.
odeslat článek
vytisknout článek
